publikováno: 22. 10.  rubrika:hudba - rozhovory  autor:Polí5

Polí5: Jak probíhala účast na koncepčním albu Téma: Jestřáb?
Joska: Zhruba na přelomu ledna/února roku 2007 se na společném koncertě v Lounech ke mně přimotal kámoš Aulyk* a vedl řeč o nějakém projektu "Jestřáb" ke stému výročí narození Jaroslava Foglara. Nikdy jsem žádné Foglarovky nečetl (jednou nebo dvakrát jsem to v nemocnici upoután na lůžko otevřel, ale neoslovilo mě to asi tehdy) proto jsem s Aulykem nesdílel to potřebné nadšení a v podstatě jsem to hned zavrhl. Stejně mi to nedalo a řekl jsem o tom zbylým Sněhulákům a nakonec bylo rozhodnuto, že do toho půjdeme. Ač jsme na to měli cca 2 měsíce (do uzávěrky na kompilaci) nějak se to díky dvěma následujícím okolnostem stihlo a výsledek sklidil zájem několika recenzentů. Výsledek pod názvem "Myšák a Jestřáb" měl totiž původní název "Myšák a Orel". Vyměnit Jestřába za Orla byl vlastně pro mě záchytný bod, jak cíle: Foglarova tématika dosáhnout - ad první okolnost. Druhá okolnost se jmenuje Láďa Veselý (studio AZYL Teplice), se kterým se obratem dohodlo nahrávání a pak už nebylo, než písničku dodělat a pořádně nazkoušet - pokud vím, tak ještě týden před nahráváním to nebylo hotové. Třešničkou na dortu byl původně spíše ze srandy textový dodatek: "před bobrem za bobrem nikdo nesmí stát!...", který nakonec označuje v písničce stopky. Hotová věc se přes Aulyka poslala producentovi kompilace a pak jsme jen obdrželi pár výlisků.

Karlos: "Téma Jestřáb" byla pro nás taková příjemná shoda okolností. K účasti na kompilaci jsme se dostali přes lidi z lounského podzemí, se kterými se potkáváme snad od začátku našeho hraní. Dostali jsme "zadání a termín", ale brali jsme to s nadhledem, protože rozhodně nejsme zvyklí tvořit tímto způsobem. Obsah kompilace mě zaujal hlavně žánrovým rozptylem kapel. Baví mě myšlenka, že jsme jako kluci četli to samý (až na Josku:-) ) a hudebně se to přitom dá vyjádřit tak různorodě... Ta kompilace pro mě představuje vtipnej a dotaženej nápad.

Majk: Celé to zastřešovala a o vydání se postarala kapela Memorial, takže největší dík za tuto různorodou a zajímavou kompilaci patří jí.

Polí5: V podstatě produkujete písničky bez složitých či experimentálních přístupů, které by mohla (ač to nedělají) hrát rádia, jaký je vztah k undergroundu/alternativní scéně? Na mnoha akcích hráli - bylo to z nouze nebo volbou?
J: Alternativa a takový ten underground byl pro mě v dobách, kdy jsem začal hudbu jako takovou více vnímat, v podstatě začátek. Snadno se tedy může zdát, že to do naší tvorby proniká. Není to z mé strany volba, nedržím se v podstatě ničeho, pokud je to z toho cítit, je to shoda okolností.

K: Zajímavý je, že nám posluchači vytýkají spíš komplikovanost. Záleží to taky na vývoji kapely, souhře členů, zkušenostech... Líbí se mi v hudbě dobře použitý kontrast, živá dynamika, rozvíjení tématu a mám rád, když to hudebně "odsejpá". Experimentů se nebojíme a používáme je, ale záleží samozřejmě na tom, kdo nás hodnotí a v jakých souvislostech - ve srovnání např. s takovými Fantomas obstojíme jako experimentátoři asi jen těžko :-). Naše muzika je průnikem našich představ, našich schopností a toho co je nám umožněno. Co se týká hraní v rádiích, tak na několika stanicích naše skladby zazněly - např. rádio Beat a některé lokální a internetové stanice.

Žánrové hranice se v muzice značně rozostřily a není vždy možné (někdy ani žádoucí či vhodné) přiřadit kapelu k tomu či onomu žánru. Kdesi jsem četl zajímavou myšlenku, se kterou souhlasím, že dnes je možné zaslechnout kvalitní pop stejně tak jako velmi špatný underground.
Vztah k undergroundu a alternativě se netýká zřejmě kapely jako celku, ale jednotlivých členů. Oceňuji nápad, vtip a provedení, které si na nic nehraje. K androši máme blízko asi taky proto, že hlavně na začátku nám dost prosakoval do tvorby, i když teď už jsme asi někde jinde. Snažím se být hlava otevřená, takže muziku poslouchám, hledám a čtu si o ní.

Alík: Alternativa je nám blízká a komplikovanost textů i hudby je dost čitelná na první desce. Co se týče koncertů v alternativním prostředí, tak jsme dost tvární a dokážeme vystoupení přizpůsobit atmosféře klubu - několikrát jsme vystupovali i akusticky.

M: V jednoduchosti je krása. Ale přesto se experimentům a složitostím v písničkách nebráníme a někdy se do nich propašují... Underground máme v sobě a vycházíme z něj. Jakákoli alternativa k většinovému vkusu, která má nápad a smysl, je přínosná, proto hraní v klubech a na malých festivalech s příznivci a zástupci této scény je rozhodně naší příjemnou volbou! K těm rádiím snad jen, že některá nezakonzervovaná nás sem tam hrají a těm ostatním již není pomoci.

Dejv: Jsou kapely, které jsou na experimentu založené. U nás třeba experiment není tak častý, ale určitě nechybí.

Polí5: Nelze občas připodobnit sound kapely k Mňáze a žďorp - jaký je vztah kapely k podobným "úspěšným" kapelám?:
J: Připodobňovali nás už kde k čemu (Priessnitz, Mňága a Žďorp, Houpací koně aj.), těžko ale říct, jestli se něčeho držíme, na vzory já osobně moc nedám, pro mě je nejdůležitější, aby to šlapalo a byl to nářez.

K: Nikdo nevyrůstá ve vakuu a jsem si jistý, že pod pojmem "úspěšná kapela" si každý člen představí "ty svoje". Určitě nás řáda kapel inspiruje. Protože máme v kapele kytaru, basu a bicí jsme přirovnáváni ke kapelám podobného nástrojového složení. Je nám jasné, že cestu, po které jdeme jsme nezačali, ale pokračujeme v ní vlastní silou a také je nám jasné, že nejsme sami. Je to otázka určitého životního postoje a možnosti sebevyjádření. Na začátku je to vždy kapela, která je něčím trochu jiná a umí na to upozornit. Časem přijdou do středu představy kapely a požadavky hudebního trhu. Někdo je semlet do univerzální hudební hmoty a někdo vydrží... Nevadí mi, když musím hledat dobrou muziku, důležité je, že má možnosti existovat a že ji lze najít. Konkrétně Mňágu mám rád a s potěšením ji s Joskou hrajeme v hospodě.
A: Výsledný zvuk kapely je výsledek kompromisů na kterých se podílí všichni členové kapely, kteří vyznávají různé hudební styly. Samozřejmě do nich patří i M a Ž. Vztahy k těmto kapelám jsou většinou pozitivní, jen nás u některých mrzí viditelnej nebo spíše slyšitelnej nátlak producentů do středního proudu (viz rádia).

M: Připodobnit náš sound lze k mnoha kapelám, protože hrajeme na kytary a zpíváme česky. Dneska už v rockové hudbě těžko vymyslíte něco úplně nového, proto hrajeme prostě tak, jak se nám to líbí a jak nás to baví. Už jsme slyšeli, že na koncertech zníme jako Mňága, Fixa, Houpací koně, Priessnitz, Hm... nebo dokonce třeba Kryštof (přičemž všechny tyhle kapely respektuju a mám je víceméně za jejich starší tvorbu rád), holt ať si každý ukojí potřebu přirovnávat a škatulkovat a stejně si myslím, že zníme jako Sníh na schodišti.
A z podobných úspěšných kapel mám moc rád ještě Buty!

D: Osobně kapely posuzuji spíše jednotlivě a nezávisle na žánru.

Polí5: Těší vás kulaté výročí od 17.11.1989? Ptáte se rodičů či prarodičů co tenkrát dělali?
J: O 17. listopadu nepřemýšlím, přišlo to, když jsem nastupoval na gymnázium, bylo mi 14 let. Rodiče často doma mluvili o zločinech komunismu, takže když přišel zlom, byla to sláva. Já to ještě tehdy asi tolik nevnímal. Dnes o tomto datu dobře vím, ale rodičů se neptám, co tenkrát dělali. Každopádně po stránce hudební tvorby to pro jakoukoli kapelu od té doby znamená zejména konec přehrávek.

K: Výročí mě určitě těší. Tehdy mi bylo 12 a moc rozumu jsem z toho neměl. Spolužáci ale z toho měli rozumu víc, protože někteří začali na klopě nosit trikoloru a tvařili se důležitě... Na dotazy už moc nedochází, protože se předpokládá, že si to pamatuju a spíš se hodnotí stav před a po. I když řada věcí není ideální, tak mi vyhovuje, že u nás začala být dostupná vystoupení dobrých zahraničních kapel, že existují malá vydavatelství, která se soustřeďují na okrajové žánry a že lidi pořád baví koukat na hraní jiných lidí.

A: Výročí jako takové mě nějak zvlášť netěší, ale tenkrát to byla asi dobrá akce :-) Otevřely se tak dlouho chtěné obzory a těm kteří u toho byli patří dík. Mě tenkrát ale bylo devět a ležel jsem v nemocnici a nechápal, proč musím koukat v televizi místo pohádek na nějaký projevy politiků na Václaváku.

M: Těší mě, že sametová revoluce proběhla a že žijeme v zemi do velké míry svobodné a demokratické. Při nejmenším už jen proto, že ač nejsme žádní Plastici, tak to co a jak hrajeme, by nám před dvaceti lety určitě neprošlo!

D: Tak jistě, to pozitivum to je... Ptát se? Já jsem rád, když se stavím během týdne 24 hodin doma - což se většinou ani nepoštěstí, takže na otázky tohoto typu nějak nezbývá čas. Jo a mámě bylo tenkrát 19 let.

www.snehulaci.cz
Téma: Jestřáb