Andrea Vatulíková - Očistec

 

(Variace na ticho)

 

Martina říkala že

melancholik je ten kdo vidí příliš

do hloubky

(Malomyslnost je podlehnutí zmaru / je to marnivost)

Pacientům uzavřeného oddělení

protialkoholní léčebny nebyla povolena

nedělní bohoslužba

 

Ducháčková mi poradila

Nedělej nic, jenom buď

jako strom

 

Rozezněly se polední zvony

 

A slzy konečně očistné

 

 

 

(Ranní)

 

Budím se trhnutím

Sardinky v oleji sardinky v tomatě

sardinky ve vlastní šťávě

 

Budím se ve vlastní vůni

A tisknu růženec

Křečovitě

Jako dítě při usínání svoji hračku

svého Boha

 

Když jsem se naposledy u tebe probudila

Boli sme traja

Jak říkal klaun Janypka

 

Tiskla jsem tvou ruku

Křečovitě jako dítě při usínání svoji hračku

svého Boha

Když jsem se naposledy u tebe probudila

Byli jsme tři

 

Propojení dvou (entit) skrze ruce

Posvěceno něčím

nad

 

Naučila jsem se nebrat nic jako samozřejmost

(Jednou provždy jednou Díky bohu za růžence)

 

Zázrak je usnout

A zázrak je se probudit

 

Vždy minimálně ve dvou

 

 

 

***

Opít se na antabus patří k dětství

A ruka nahoru

na znamení víry

 

 

 

***

Ozvala se

To je pěkné

ale nesekej se na tom

Neulpívej

 

Chceš přece víc

Když už ses jednou rozhodla

Není cesty zpátky

 

Nestačí ti inspirace druhými

Chceš si na to

jak to dělaj

přijít sama

 

Chceš být silná žena

Jako tvoje ženy

 

Nechceš (ji) jen mít

Chceš jí sama být

Chceš být

Sama sebou

 

 

„.. právě proto, že teď není nablízku nikdo,

komu bychom mohli důvěřovat…

donutí nás to něco změnit. Nějak jednat.“

(First Class)

 

 

 

(Smíření)

 

Můj světobol je na Báseň

Chtělas dobrodružnej život -

Máš ho mít

 

Odraz slunce starých Lásek

Orloje Olomouce

 

Koupila jsem si cigarety

A zase Sama skrze Slova

 

Najít vnitřní klid

 

9. 6. 2016, Olomouc

 

 

 

(„Tábornická“)

 

Vzali mi Mámu a nabídli Boha

už ve druhé třídě

 

Mám povahu dobrodruha

 

A jemnost neschopnou se

přizpůsobit

Bídě

 

 

 

Jako každý den…

 

Viděla

vycházet slunce

na stěně kláštera

 

Ani jsem nemrkla

 

 

 

PRŮCHODNOST

 

Život není snůška ideálů

Pěstujeme si teplo v zádech a vlastní

úsudek

Stříbrná nit každodennosti

Konfrontace vědomí s nevědomím

Kolik toho nabrat a kolik toho pobrat

dvěma směry

 

Život není snůška ideálů

Chceme-li létat dopadne nás

těžkopádnost

Chceme-li tančit

Chceme-li -

A od jisté doby je někdy těžké milovat

 

Bojujeme s naší vlastní gravitací

Průchodnost střev a plicní svoboda

Titěrná trpělivost lepiče skleněných

střípečků

Vnitřní niterný zrak mořské slunce nespálí

Může nám ale nastavit detail

Jak v Rembrandtově pitvě

Nové náhledy mezi tím vším

jsou naším pokladem

a denním chlebem

Postíme-li se dostatečně

 

Jaro 2017, Stockholm

 

 

 

„Jiný věci“

 

Poznávám sebe jenom v noci

(když) život se vrací

v halucinaci

 

Když konečně sami

(a sebou se stáváme…)

 

. . .

 

Potřebujem jiný věci

než který si dáváme