Andrea Vatulíková - Očistec
(Variace na ticho)
Martina říkala že
melancholik je ten kdo vidí příliš
do hloubky
(Malomyslnost je podlehnutí zmaru / je to marnivost)
Pacientům uzavřeného oddělení
protialkoholní léčebny nebyla povolena
nedělní bohoslužba
Ducháčková mi poradila
Nedělej nic, jenom buď
jako strom
Rozezněly se polední zvony
A slzy konečně očistné
(Ranní)
Budím se trhnutím
Sardinky v oleji sardinky v tomatě
sardinky ve vlastní šťávě
Budím se ve vlastní vůni
A tisknu růženec
Křečovitě
Jako dítě při usínání svoji hračku
svého Boha
Když jsem se naposledy u tebe probudila
Boli sme traja
Jak říkal klaun Janypka
Tiskla jsem tvou ruku
Křečovitě jako dítě při usínání svoji hračku
svého Boha
Když jsem se naposledy u tebe probudila
Byli jsme tři
Propojení dvou (entit) skrze ruce
Posvěceno něčím
nad
Naučila jsem se nebrat nic jako samozřejmost
(Jednou provždy jednou Díky bohu za růžence)
Zázrak je usnout
A zázrak je se probudit
Vždy minimálně ve dvou
***
Opít se na antabus patří k dětství
A ruka nahoru
na znamení víry
***
Ozvala se
To je pěkné
ale nesekej se na tom
Neulpívej
Chceš přece víc
Když už ses jednou rozhodla
Není cesty zpátky
Nestačí ti inspirace druhými
Chceš si na to
jak to dělaj
přijít sama
Chceš být silná žena
Jako tvoje ženy
Nechceš (ji) jen mít
Chceš jí sama být
Chceš být
Sama sebou
„.. právě proto, že teď není nablízku nikdo,
komu bychom mohli důvěřovat…
donutí nás to něco změnit. Nějak jednat.“
(First Class)
(Smíření)
Můj světobol je na Báseň
Chtělas dobrodružnej život -
Máš ho mít
Odraz slunce starých Lásek
Orloje Olomouce
Koupila jsem si cigarety
A zase Sama skrze Slova
Najít vnitřní klid
9. 6. 2016, Olomouc
(„Tábornická“)
Vzali mi Mámu a nabídli Boha
už ve druhé třídě
Mám povahu dobrodruha
A jemnost neschopnou se
přizpůsobit
Bídě
Jako každý den…
Viděla
vycházet slunce
na stěně kláštera
Ani jsem nemrkla
PRŮCHODNOST
Život není snůška ideálů
Pěstujeme si teplo v zádech a vlastní
úsudek
Stříbrná nit každodennosti
Konfrontace vědomí s nevědomím
Kolik toho nabrat a kolik toho pobrat
dvěma směry
Život není snůška ideálů
Chceme-li létat dopadne nás
těžkopádnost
Chceme-li tančit
Chceme-li -
A od jisté doby je někdy těžké milovat
Bojujeme s naší vlastní gravitací
Průchodnost střev a plicní svoboda
Titěrná trpělivost lepiče skleněných
střípečků
Vnitřní niterný zrak mořské slunce nespálí
Může nám ale nastavit detail
Jak v Rembrandtově pitvě
Nové náhledy mezi tím vším
jsou naším pokladem
a denním chlebem
Postíme-li se dostatečně
Jaro 2017, Stockholm
„Jiný věci“
Poznávám sebe jenom v noci
(když) život se vrací
v halucinaci
Když konečně sami
(a sebou se stáváme…)
. . .
Potřebujem jiný věci
než který si dáváme