Andrea Vatulíková - Spolužačky ze základky

 

„Porno-mnišky“

 

Všechny recenze

který jsem tak dlouho psala

jsem ti přečetla

v posteli na jeden zátah

 

Otevřely jsme si

už dopoledne bílý víno

s modrou kočkou

cizí narozeninový dárek

 

Zrada s Výhní[1]

odpykána

Z marnotratnosti celibát

 

No to bylo naše

Zhřešit

A vzápětí se kát

 

 

Za to že ses rozhodla být Lepší

Tě nemohu nemilovat

Obě z toho vyjdeme se vztyčenou hlavou

Oželíme orgasmus vztah

a půst (obě víme)

znamená jen Růst

 

 

Rodíš se sám, umíráš sám

Smáli se nad tím

že si schválně přeležel levou ruku

aby měl pocit

že mu to dělá někdo jiný

 

Řekla že ano že dokáže žít sama

není to osamocení ale samostatnost

jen ten přebytek citu

se občas někdy nehodí

 

(projevovat

Přes ten neskutečný přetlak emocí

zaměřit se na jednoho člověka

vybrat si kamaráde jednu slečnu

a už nikdy neplýtvat dotyky)

 

Občas mi mizíš

A sakra dávej si bacha na buddhisty řekla

Nesnáším to s rukou nastokrát přeleženou

(někde jsme bůhví proč zůstaly trčet

váznem za)

tvým oblíbeným prázdnem

 

Z vřelosti náhle mezera v hlavě

tvého mlčení kamenné masky

propast a jáma

I když se umíš smát jako Dalajláma

vždy si tak bytostně uvědomím

jak jsem na světě sama

 

 

Panelákový děti

V diaľke počuť hlasy / fanatických más

niekde zvoní Hrana / niektorému z

nás

nad džungľou sa stmieva / vo mne svieti slnko

Peace

 

(Marek Brezovský)

 

Psychiatrička mu řekla že takovou hudbu

jakou skládá

by nejraději zrušila

 

B

BB

Br-no

Banská Bystrica

 

Venku byl šedý svět.

(Milota)

 

Nevlídnost a smog a komunismus

Ne jak

Ti co se narodili na samotě u lesa

kam chodili do školky

svobodní a vysmátí

se neztratí

 

Vonka je to zlý

Panelákový děti

jak zvířata v klecích

se vrhaj proti zdi

 

Ach panelákové děti uvězněné ve svých Talentech

které dokáží zničit

 


„Spolužačky ze základky“

 

Sedíme spolu v lavici

a učíme se společně

 

Jsme každá u jiné kapitoly

v jiném předmětu

Sečteno a podtrženo

jsme ovšem stejně daleko

 

Sedíme spolu v jedné lavici

vyrušujem smějeme se

schováváme pod lavicí

nenápadně se dotýkají ruce

 

Vidím tě jak se po chodbě vedeš

se svým prvním chlapcem

zezadu vypadáte stejně (jako dívky)

Vypadáte spolu tak romanticky

 

Cítím tvou bolest když přijde

do školy vymydlený nový připravený

Byť jsi mu dala košem ty Má novou?

Prožívám tvoje zaražení

 

Jsem ty i když se pak k sobě

v létě vracíte

Prožívám onu radost

že k sobě, děti, (ještě) patříte

 

Přirozeně jste k sobě zase

dopluli lehce jak člúnky na vodě

Kolik jí muselo uplynout

než se v ořechových skořápkách

 

zase rozežehly svíčky

Spojili jste je v jedno Ještě jste měli

společně něco prožít Něco tam

pro vás bylo jak poklad světlo ukryté

 

Vše co je pro vás bezpečně poznáte

První milování rauš z drog a starých desek

smějete se deptíte souzníte Spřízněně se daří

Říkáš mu neboj se bratříčku a on ti věří

 

Když se vaše cesty potom rozdělily

tak přirozeně

Už jste nevzdorovali

něco jste se naučili Něco jste pochopili

 

Sedíme spolu v lavici bok po boku

a učíme se společně sestřičko

zepředu vypadáme podobně

zrcadlíme se Máme baculaté tváře

 

Dávám ti jablíčko z-raje(m)

pouštím tě po vodě když je třeba

pouštíš mi písničku co se hodí

Říkáš mi neboj se a já ti věřím

 

(Sedíme v lavici na jedné židli

Učíme životu inspirujem

krájíme a rozdělujem

Zkoušíš si moje brýle)

 

Po bouři zas k sobě doplujem

na jedné lodi

 

 

S opožděním a s předstihem


přeješ mi k narozeninám

k svátku


Míříš nezvykle na tebe

nepřímo střelče

Přesnost by byla příliš

intimní



S opožděním a s předstihem

přeješ mi k narozeninám k svátku

zároveň


23/09/15

 


(Ranní)

 

Budím se trhnutím

Sardinky v oleji sardinky v tomatě

sardinky ve vlastní šťávě

 

Budím se ve vlastní vůni

A tisknu růženec

Křečovitě

Jako dítě při usínání svoji hračku

svého Boha

 

Když jsem se naposledy u tebe probudila

Boli sme traja

Jak říkal klaun Janypka

 

Tiskla jsem tvou ruku

Křečovitě jako dítě při usínání svoji hračku

svého Boha

Když jsem se naposledy u tebe probudila

Byli jsme tři

 

Propojení dvou (entit) skrze ruce

Posvěceno něčím

nad

 

Naučila jsem se nebrat nic jako samozřejmost

(Jednou provždy jednou Díky bohu za růžence)

 

Zázrak je usnout

A zázrak je se probudit

 

Vždy minimálně ve dvou

 



[1] Soubor úvah, ponaučení a překvapivých myšlenek o duchovní cestě člověka k Bohu.

 

 

Andrea Vatulíková (1984)

Vystudovala Management v kultuře a Teorii interaktivních médií na FF MU v Brně. V současné době je doktorandkou na brněnské FaVU, kulturní teoretičkou a recenzentkou; píše zejména výtvarné kritiky (Atelier, Artalk) a literární recenze (Host, iLiteratura). Knižně debutovala v roce 2010 sbírkou básní Ona je ten tragický typ… V roce 2011 vytvořilo brněnské HaDivadlo hudebně-vizuálně-dramatické pásmo z těchto veršů. Byla zařazena do Nejlepších českých básní 2012. Některé z jejích básní byly přeloženy do slovinštiny pro slovinskou Antologii současné české lesbické poezie (2016). V současné době připravuje novou sbírku básní s názvem Tvá nahota jsou tvoje šaty.