Barák Vtelno

Podařilo se nám navázat spolupráci s Milanem Holečkem (hudebníkem a organizátorem z pelhřimovska), který pro nás napíše pár článků. První znich je doplněk k nedávno vyšlé knize Baráky (od Františka Čuňase Stárka a Jiřího Kostúra). Píše se v něm o statku ve Vtelně...

Před několika týdny vyšla kniha Baráky. Mám v oblibě knížky tohoto druhu, podobnou radost mi udělala například fotografická publikace My Underground. Dokážou evokovat atmosféru let minulých možná lépe než rozsáhlé publicistické texty. Taky si říkám, jaká je to paráda, když má mladý člověk k dispozici tolik studijního materiálu. Když jsem se skoro před dvaceti lety začal po informacích pídit já, nebylo prakticky nic. A třeba tak zásadní Jirousovy texty, jako Pravdivý příběh Plasic People nebo Zpráva o třetím českém hudebním obrození vyšly tiskem až hodně dlouho potom. Jedno mě ale mrzí: je jen otázkou volby autorů, že do svého výčtu zahrnuli vedle normalizačních oáz i ostrovy exilové a polistopadové. V poslední skupině ovšem jedno místo hodně postrádám - Vtelno. Přitom to byl svého času docela pojem.

Na počátku stál Luděk Marks. Objevil komunistickou péčí hodně zničený barokní statek a přesvědčil památkáře k jeho rekonstrukci a vybudování galerie a knihkupectví Vokna, v jehož redakci působil. Sotva se podařilo otevřít (o akci byl tehdy velký článek v Mašurkovském podzemném), statek se vrátil v restituci původním majitelům, čímž započalo desetiletí boje o existenci, boje o zaplacení nájmu a dalších nákladů. Od samého začátku převzali po Marksovi, který je přeci jen lepší básník než organizátor, vedení Vlaďka a David Emingerovi. Ti vybudovali rychle čajovnu Óm (hodně dobrou), posléze pivnici, kde se uskutečnila spousta koncertů. Osobně byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem křest čtvrtého dlouhohrajícího alba Invalidního důchodu Kukly. Ale hrála tu spousta začínajících skupin i spousta velkým jmen, namátkou Mejla Hlavsa s Fiction a Šílenstvím, Sváťa Karásek, Bratři Karamazovi. Zkoušely tu kapely z okolí, vystřídalo se pár dalších obyvatel. Probíhaly festivaly, happeningy, performance, hrála tu divadla. A dávná výstava Zmizelá krajina severních Čech, to byla taky dost síla: fotografie vesnic zničených převážně kvůli těžbě uhlí a torza památek z nich. Byl by to prostor výjimečný asi všude, v panelákovém Mostě, jehož je Vtelno součástí, obzvlášť. Jeho význam ovšem daleko přesáhl hranice regionu a sjížděli se sem lidé zdaleka. Emingerovi ale vycházeli s penězi čím dál hůř, po čase začali jezdit s pojízdnou čajovnou po jarmarcích a financovali tak díry v rozpočtu statku. V létě 2004, pár měsíců po narození dcery Julie, to zabalili.

Milan Holeček

PS: Snad bude mít tenhle příběh ale přeci jen dobrý konec: Emingerovi nepropadli žehrání, ale po letech oprav se chystají znovu otevřít, byť v prostorově daleko skromnějších podmínkách domu, který koupili v Korozlukách. Je to pár kilometrů od Vtelna.