Bejvávalo - cestování za totáče, Německo

Německo. Tedy tehdy ještě Západní Německo, neboli NSR. Pro nás téměř nedostupný svět. Monika z naší bulharské výpravy sem emigrovala a obstarala pozvání. Vzhledem k chystanému koncertu mé oblíbené kapely Residents to bylo nadmíru lákavé, tak jsme se pokusili. Obnášelo to nepříjemné běhání po úřadech a zajištění výjezdní doložky. Kupodivu mi to dali, neb jsem tou dobou již byla na černé listině a naivně doufali, že také emigruju a bude ode mě pokoj. Psal se rok 1989. Začátek roku. Nakonec nás z osmi zájemců milostivě pustili tři. Narvali jsme se do obstarožní škodovky a vyrazili za dobrodružstvím.

Již za hranicemi jsme byli zcela zaskočeni absolutní čistotou, přemírou květin v zahradách i rovnými silnicemi (no tady zaostáváme stále). Bylo tu všechno tak čistý a srovnaný, až to bylo protivný.

Monika s manželem Čendou bydleli v lágru, a taky spousta dalších Čechů, černochů, Rusů a dalších národností. Bylo tu dosti nebezpečno, na záchod i do sprchy jsem musela s pánským doprovodem. Dost mě šokovalo, že i naši zde bydlící přátelé si museli na okrese vyběhat povolení, aby mohli na koncert do Mnichova vůbec vyrazit. Celý den trávili čučením do bedny, tak byla naše návštěva příjemným vybočením.

Do Mnichova jsme vyrazili velice záhy, protože jsme blbci a právem jsme předpokládali bloudění. Kupodivu park s divadlem jsme objevili docela brzy. A představte si ten šok. Právě přistál kamion a začali vykládat apec. Pak dorazil nóbl osobák a vystoupili tři chlapíci. Drze jsem je oslovila, jako jestli jsme dobře a tak. Začali se vyptávat, odkud jsme a podivovali se. Jeden se otočil na druhého a anglicky mu říká, oni na nás přijeli z Československa. Neklám. Myslím, že jsem opravdu naživo viděla RESIDENTES.

Poté jsme strávili celé odpoledne sběrem odložených věcí – jako třeba lyže, telka, magnetiky a tak, neb byl nějaký sběrný den a podvečer strávili v úžasu nad velkoměstem.

Koncert byl jedinečný, skvělý, boží.

Ještě jsme navštívili Orlí hnízdo, několik dalších pamětihodností a vyrazili přes Čechy na Wroclav. Ve dveřích škodovky jsme měli tunu knih a letáků od Plukovníka určené k distribuci u nás. Díky mé minisukni , a těm lyžím nám to prošlo.

 Ale to až příště.

Blanka