Bejvávalo - totáč, kluby a SSM

Jak to vlastně bylo s kulturou před revolucí? Bídně. Zejména po roce 1977 byly festivaly zakazovány, kluby rušeny. Možná proto mne trochu vytočilo, když v rádiu redaktorka útočila na známou spisovatelku, a neustále jí vyčítala, že byla v SSM. Tedy pro mladší -  Svaz socialistické mládeže. Trapárna, ale byli jsme tam skoro všichni.  I já. To prostě člověk nastoupil na střední nebo do učňáku a tak nějak automaticky se mu to stalo. Jasně, že jsem se pokusila vyvléci, ale dostudovat v Košicích se mi fakt nechtělo.

A jakou to má spojitost s kulturou a kluby? Velkou. Pod hlavičkou SSM se skrýval bezpočet hudebních klubů, pořádala spousta úžasných akcí a pro ty, kdož nebyli součástí undergroundového jádra, jedinou možností, jak se seznámit se zajímavou hudbou a lidmi. Uznávám, že jako organizace mi byla vždy proti srsti, nicméně její dokonalé a časté zneužívání pomohlo přežít tu strašnou dobu temna a dovézt další zvídavé mladé mezi civilizované lidi.

Takže než někoho odsoudíte, prosím zamyslete se. Pod hlavičkou této organizace se odehrála i jedna z nejdůležitějších demonstrací u nás.

Kupříkladu hudební lub v Hrušovanech u Brna – viz foto – byl pro nás baštou hudby i filmu, zde nám pan Černý pouštěl tu „západní“ muziku, zde jsem poprvé viděla záznam ze Setkání u Charlieho a mnoho lidí sem jezdilo z širokého okolí popařit a něco nového poznat. Filmy jako Hair a podobně nebylo možno shlédnout v telce, kině nebo internetu a jedině takovéto kluby nám to umožnily.

Blanka.