Bruno Munari - Umění jako řemeslo

Umění jako řemeslo bylo napsáno v roce 1966 a prezentuje mnohdy konzervativní názory na tehdejší současné výtvarné umění a design. V rámci estetiky a kunsthistorie byla tato příliš tradicionalistická orientace překonána snad už v době prvního knižního vydání (jedná se o soubor krátkých článků psaných pro časopis). Přesto podobné názory stále v našich luzích a hájích představují způsob uvažování většiny lidí, kteří se pohybují mimo obor. A to je zřejmě důvod, proč kniha Umění jako řemeslo vychází v roce 2014 i u nás.

Na přebalu se dozvídáme, že je kniha zábavná. V době svého vzniku možná, dnes už spíše omezená. Čteme například: "Často, nechci urážet žádného grafického designéra, se používají znaky vhodné pro sýr k představení mistrů malby nebo vídáme plakát zabývající se Biblí, který na první dojem vyvolává představu piva." A já se ptám: Co je na tom špatného? Alespoň se (minimálně v případě výtvarného umění) podívá na plakát v předtuše jídla více lidí. (To ovšem říkám z pohledu umělkyně.) Horší podle mě je, když prodává lepidlo lepá děva se sloganem Udělala jsem si to sama.

Přesto je Munari v jistém smyslu poutavý, nutí čtenáře zamýšlet se nad vizualitou automaticky přijímané každodennosti, nad marketingem, který využívá podvědomé vnímání. Ale bohužel je až příliš didaktický (mírnou didaktičnosti bych mu odpustila), místy texty připomínají zápisky z přednášek (středoškolských, vysokoškolských?). Munari prostě reaguje na dobovou situaci a vymezuje se vůči ní. Jenže to, co kritizuje, bylo už dávno zrecyklováno, mnohdy použito v opačném kontextu, aby se progresivním stalo tradiční použití. Ale už ve zcela jiném smyslu než před tímto kolečkem. Je chybou nakladatele, že knihu nepředstavuje jako jako důležitý záznam historického myšlení, ale prezentuje jej jako myšlení současné. V tomto kontextu je více úsměvná, než zábavná - asi jako přednášky starého profesora, jehož za jeho práci před třiceti lety všichni respektují a proto se mu neodváží říct, že doba se posunula.

"Ale téměř vždy je plakát a reklama mimo kulturu. A kulturou nemyslíme onu klasickou školní, kterou všichni známe a kterou můžeme nalézt v knihách, ale máme na mysli živou kulturu, znalost toho, co se dnes děje ve světe umění..." Opravdu? ! Reklama čerpá přímo z umění a umění čerpá z reklamy. Reklama je umění. Umělec si musí umět udělat reklamu, prezentovat se. Reklamu často dělají umělci, které umění neuživí. Jistě, romantický mýtus umělce jako výlučného génia se u nás mezi veřejností stále drží, nicméně v uměleckém provozu je tomu právě naopak (viz můj článek Proč je romantismus sprosté slovo). Také dochází ke splývání umělce a teoretika, umělce a kurátora. Velké oblibě se u nás těší sociální projekty, které aktualizují ideu fúze života a umění, typickým příkladem je Kateřina Šedá.

Tolik k úvahám v první části knihy. Dále autor řeší tradiční japonské bydlení, knihy pro děti nebo srovnává designové návrhy s přírodními tvary. Nemohu říct než to, že by mě tyto úvahy jako nedesignéra příliš nadchly. Chybí mi tu spojitost s dneškem, respektive "mým světem". Ve své podstatě je pokračoval Munariho Václav Hájek (vydal knihu Jak rozpoznat odpadkový koš, kterou rozhodně doporučuji vaší pozornosti). Hájek způsobem zábavným, a zároveň nikoli plytkým ani didaktickým, analyzuje mozaikovitě jevy současné vizuální kultury s mohutným obrazovým doprovodem a vtipnými komentáři. Je otázkou, co zbyde z Hájkovy knihy za padesát let... Tak, Munari je neaktuální, ale stále čitelný. Určité principy se nemění, ale to, co říká s jistotou, už bylo dávno zpochybněno. Munari nerelativizuje ani nepřipouští pochybnosti: Věci jsou tak a ne jinak, tak je to správně. To si už si Hájek dovolit nemůže.

V části Průmyslový design jsou esejistické glosy svižnější, psány lehčí rukou, a to zejména v druhé části sekce (doporučuji Příbory a Dárky s fantazií). Část výzkumný design je technicistní, vhodná pro fandy geometrie a pro kutily. Postřehy jsou zajímavé, ale jejich četba dře na patře. I když lidé praktičtí a techničtí, řemeslníci a jiní, budou jiného názoru. Možná. To už budou muset posoudit sami.

www.polipet.cz/titul.php?id=11016