David Pillow - STROJ NA BÁSNĚ

David Pillow (1979, Ostrava) je básník, spisovatel a redaktor literárního e-zinu Lemurie. Začínal jako vydavatel a šéfredaktor časopisu Progresiv, vystupoval jako DJ v rockových klubech. Získal ocenění za přínos poezii Literární Vysočina 2014. Publikuje v literárních časopisech a na serveru www.otevreni.com. Pořádá a moderuje literárně hudební kabaret Tři muži (ženy) v kavárně, pořady Básnická revue a Navštěvníci z Lemurie. Spolupracuje s hudebníky a výtvarníky. Vystupuje s projekty Monolit, Dialogy s klavírem a divadelním spolkem Au! Píše komiksové scénáře a divadelní hry. Společně s Radimem Hayekem se podílel na fotografickém konceptu Siluety noci. Vydal poetický román Vzkazy Madame X (BELETRIS, 2012), crazy prózu Antihrdinové (BELETRIS, 2014 ) Editoval knihu Jiřího Pešauta Rybolov v srdci (BELETRIS, 2014).

.

STROJ NA BÁSNĚ (Blance Fišerové)

Uprostřed místnosti stojí starý psací stroj. Každý večer za něj usedá dívka s dlouhými blonďatými vlasy. Ten stroj má po dědečkovi, který byl četník. Dělá jí společnost, když se cítí osamělá nebo je jí smutno. Za ta léta, co za stroj usedá, se z ní stala žena. Krásná, vysoká, s plnými rty, no prostě žena. Napsala na něm spoustu krásných veršů. Je to kouzelný stroj, stroj na básně. Také dnes za ním sedí, protože nemůže spát. Myšlenky jí nenechávají v klidu. Zcela, jistě nepůjde spát dřív, dokud to z ní všechno nespadne. Je to takový její malý rituál. Nejprve setře ze stroje prach. Velmi jemně přejede prsty po klávesách a přitom vzpomene na dědečka. Copak asi dělá tam nahoře? Je znovu četníkem? Na chvíli se zamyslí, poté založí do stroje nový list.
„Měla sametový hlas, ale nikdo s ní nechtěl mluvit,“ stojí tam napsáno a text pokračuje.
„Cítila se osamělá a daleko. Pro všechny v té zemi byla cizinkou. Přitom chtěla tolik vyjádřit svůj obdiv k místním obyvatelům, ale nemohla. Snad později, až se naučí jazyk, snad. Pokud dávno nebude někým jiným.“ Tady text končí.
Bytem dívky s psacím strojem se nese exotická vůně tabáků z vodní dýmky. Na koberci se líně povalují kočky. Na konferenčním stolku leží diář a staré polozapomenuté fotografie. Až na občasné mňoukání je v bytě úplné ticho. Dívka si odsedne od psacího stroje, vezme do ruky španělskou kytaru a zazpívá si několik jednoduchých písniček na procvičení prstů. Když dohraje, ručička na hodinách v její pracovně ukazuje půldruhé v noci. Čas jít spát. Mňoukání utichne. Dívka vpluje do bavlněné průsvitné noční košile s postavičkou Snoopyho a zachumlá se do peřin.

Nedlouho nato usne. Zdá se jí sen, že je tou dívkou, o které psala. Je někde v Madridu a prodává turistům pohlednice, které sama maluje. Snaží si tak vydělat na svůj skromný hotelový pokoj na okraji města. Každé odpoledne se u ní zastavuje opálený mládenec na starém mopedu a vyznává jí lásku. Ale ona již třetí den odolává. Čtvrtý den to nevydrží a jde s tím mládencem na kafe. Nakonec to byl on, kdo se jí jako první zeptal, z jaké přijela země a jak se jmenuje. Další večer jdou spolu do kina a poté si domluví schůzku v parku. Mladík však na schůzku nepřijde. Když jel ráno do práce, srazilo ho auto. Ona musí jít koupit květiny a zjistit v jaké leží nemocnici.
„Neleží v žádné nemocnici, je pryč, daleko. Už nepřijde!“ říká jí neznámá, vysoká, tmavovlasá žena s velkými řasami a útlým pasem. “Už ho nikdy neuvidíte. Je to můj přítel a já si nepřeji, abyste se s ním scházela!“
Poté žena vtiskne dívce do dlaní hrst bankovek a beze slova odejde. Dívka zůstane stát uprostřed ulice jako opařená, do tváří se jí naženou slzy. V rukou svírá hrst bankovek, které začne bezmyšlenkovitě trhat na malé kousíčky. Opodál smutně přihlížejí bezdomovci. Zafouká ze strání, vzduch se zaplní barevnými papírky, které vítr roznese všude po okolí.

Ukázka z knihy Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)

http://www.beletris.cz/e-shop/knihy/69-vzkazy-madame-x-david-pillow-9788087105429.html