Domácí práce se vyplatí

Pokračuji s neuspořádaně a nepravidelně vedeným posluchačským deníkem. Tentokrát o opomíjené předprázdninové desce Evžena Kyšperského (ano ten z kapely Květy…). Sám jsem ji vlastně také opomíjel, a když už nyní prozřeno, nutno se i podělit s veřejností. To CD za pozornost stojí...

Kdybych to CD neměl na krámu, asi bych si jej jen jednou-dvakrát poslechl a řekl si, že je to dobré a nic víc. Ale já to zároveň distribuuju a tak chtíc nechtíc zůstalo CD v přehrávači častěji než by mě samotného pudilo. A hle jaké překvapení, začíná se z toho vylupovat zcela nevšední záležitost.

Na první poslech stylově příliš otevřené, mnoho poloh – od písniček až k volné neidiomatické improvizaci (tedy hlukové prvky). Ale po čase to konečně začíná zapadat do sebe. Vystupuje rukopis, který jednotí všechny postupy.

Toto CD je kompaktní nejen kvůli své technologii, ale i kvůli střílizlivé stopáži (50min). Ale kolik je zde nálad vypovídá i počet skladeb (24!). Právě to je ta primárně matoucí skutečnost – příliš nálad. Vychází to také z toho, že materiál se nahrával v rozmezí čtyř (!) let a s různými lidmi (vesměs lidi z okruhu Květů, ale třeba i Dorothea Kellerová…). Takže jde o jakési shrnutí jednoho období.

Prý jde o totální improvizaci, ale nenechme se zmást lidovým výkladem tohoto pojmu. Improvizace ještě neznamená nedostatek struktur ba absenci melodií. A hlavně spousta věcí sice počala volnou improvizací, ale byla postupně vylepšována různými střihy a dohrávkami. Kdyby se o improvizaci nemluvilo, asi by jí málokdo poznal – tak vše působí přirození a zaumně.

A co je to tedy za nálady, říkejme asi spíše skladby (písně se nehodí – přeci jen všude zpěv není)? Pokud budete mít v ruce CD, napoví už booklet, kde jsou jednotlivé souvislosti stručně popsány u každé skladby, nyní se spokojme s mým popisem (nemá smysl zastavovat se u každé skladby, vypíchnu jen důležité momenty):

Začíná se tradičně ve stylu ranných Penguin Cafe Orkestra, není divu, že skladba pak použita ve filmu Pavly Kačírkové. Postupně se v první třetině desky vyloupne až „normální“ písnička. Butschové hlas (zní skoro jako malý chlapec) mě dříve spíše rušil, zpětně to hodnotím jako příjemné osvěžení…, které se neoposlouchá (ostatně jako celé album). V tomto případě jde vlastně o potenciální hudbu – koncept je sice hudební, ale jaké akordy a v jakém pořadí rozhodl hod kostkou

Po rozjuchané písničce se severskou náladou (alá Varttina) následuje další severský kousek (Někdo se pohnul v proutěném křesle), ovšem to už v postindustriálně jazzové variaci v duchu Supersilent (tato poloha je mi nejbližší a musím ohřát vlastní polívčičku neb v tomto duchu, byť s jinými výsledky, s Evženem spolupracuji na společném projektu Mahaut – přiznávám střet zájmů…). V tomto duchu (ale více jazzově) je ještě didgeridoová Případ s připálenou pánvičkou.

Pak následují další tracky, které se pohybují na pomezí i průsečících výše zmíněného. Zaujme větší použití akustických nástrojů. Více alternativní kousky se s třídají s písňovější formou (Helpa je klasická bluesovka, kde si však všechny party nahrál Evžen sám).

Na závěr pomalý Waitsovský rytmus, kontrabas, podivné vybrnkávání, staré klávesy, v pozadí umrlcovský zpěv (ostatně název zní Pes na pohřbu svého pána), jakoby Messer Chups, ale bez zbytečného křenění a mrkání na sebe jaká je to legrace, a hlavně je to naživo nahrané!

Nejlépe na desce vyznívá spojení hlukových poloh s jednoduchými melodickými nástroji. Písňová forma, která tyto polohy prokládá je velmi příjemným osvěžením, ale sama o sobě by mě tolik nebavila (ovšem píseň Snil jsem o tobě s Elvisovským zpěvěm a lacinými klávesami je neodolatelná!). Ale právě ten guláš, ty sebrané spisy za jedno období vytváří náladu, která mě nakonec uhranula. Takže přesně tak jak to je, je to správě. Rozhodně na přehrávači nepoužívejte „náhodný výběr pořadí skladeb“.

Josef Jindrák, majitel Polí5

Martin E. Kyšperský a hosté – Domácí práce
Amakvaré Records 2009

Prodej zde: http://www.polipet.cz/titul.php?id=4064