Dominik Bárt: Infikovala jsi celé nebe
***
se zpožděním
pěti minut jedné cigarety a pár
životů
jsi přišla domů
byt byl rozechvělý a vůbec nic
neříkal
nedojedené zbytky včerejška
jsi zapomněla vyhodit
hnijí a odpočívají v pokoji
jednou si to půjčím
řekl jsem
jen nevím kdy na to budu mít
ale můžeme to zkusit
z podlahy ty špinavé zbytky smýt
zvláštní že to takhle jde
možná ale radši počkejme
na noc
vše je pak snazší
když před sebe nevidíme
***
co zní jako kroky
je jen pálící se olej na staré pánvi
že by zase ty vrzající parkety?
něčí pokoj
bez hranic a definic
něčí jméno
nečitelné pod tíhou noci
nebuď nesnesitelný
nejsi přece lehkost bytí
v pokoji
tiché prázdno
ani ty dveře si dnes
nevrznou
CXXXV.
zdravý měsíc
zevnitř polámaný klapkami piana
stačil jeden dva kroky
pod sluncem
mimo mysl
a ztratil všechny konce
ponořit se v rok nebo roky
jak dlouho jsi to věděla?
už nepospíchej
neuhasíme to
v kontrapunkticky rozmístěných
zrnkách prachu
promarníme dech
CXXVIII.
spadl měsíc
spadl večer spadl hlouběji
než by se dalo čekat
trochu těžko se dýchá
infikovala jsi celé nebe
ale na to ses neptala
noc
taky neodpoví
je už ospalá
když jsem odcházel
ty ses na mě ani nepodívala
CXV.
popel z cigarety
prach celý žhavý
a z mládí staré šlágry
svlékly mne před sebou samým
ale možná jen hadi poznají na vlastní kůži
co je to svléci se
noc pomalu ztrácí se
cigareta dohořívá
v matném obryse z dřívějších slov
který s tebou splývá
CXLI.
ticho polední kuchyně
tak mnohostranné
jako kniha stažená z pultů
stažená z kůže
jako opatrná otázka
narušující statiku pohledů
jen zaujímáme postoje
abychom nemuseli stát