Dominik Bárt: Infikovala jsi celé nebe

***

se zpožděním

pěti minut jedné cigarety a pár

životů

jsi přišla domů

byt byl rozechvělý a vůbec nic

neříkal

nedojedené zbytky včerejška

jsi zapomněla vyhodit

hnijí a odpočívají v pokoji

jednou si to půjčím

řekl jsem

jen nevím kdy na to budu mít

ale můžeme to zkusit

z podlahy ty špinavé zbytky smýt

zvláštní že to takhle jde

možná ale radši počkejme

na noc

vše je pak snazší

když před sebe nevidíme

***

co zní jako kroky

je jen pálící se olej na staré pánvi

že by zase ty vrzající parkety?

něčí pokoj

bez hranic a definic

něčí jméno

nečitelné pod tíhou noci

nebuď nesnesitelný

nejsi přece lehkost bytí

v pokoji

tiché prázdno

ani ty dveře si dnes

nevrznou

CXXXV.

zdravý měsíc

zevnitř polámaný klapkami piana

stačil jeden dva kroky

pod sluncem

mimo mysl

a ztratil všechny konce

ponořit se v rok nebo roky

jak dlouho jsi to věděla?

už nepospíchej

neuhasíme to

v kontrapunkticky rozmístěných

zrnkách prachu

promarníme dech

CXXVIII.

spadl měsíc

spadl večer spadl hlouběji

než by se dalo čekat

trochu těžko se dýchá

infikovala jsi celé nebe

ale na to ses neptala

noc

taky neodpoví

je už ospalá

když jsem odcházel

ty ses na mě ani nepodívala

CXV.

popel z cigarety

prach celý žhavý

a z mládí staré šlágry

svlékly mne před sebou samým

ale možná jen hadi poznají na vlastní kůži

co je to svléci se

noc pomalu ztrácí se

cigareta dohořívá

v matném obryse z dřívějších slov

který s tebou splývá

CXLI.

ticho polední kuchyně

tak mnohostranné

jako kniha stažená z pultů

stažená z kůže

jako opatrná otázka

narušující statiku pohledů

jen zaujímáme postoje

abychom nemuseli stát