Dominik Bárt: Už zas jít do kavárny švanda

opilý vožungr na fesťáku

si mne s někým spletl

já opilý tebou

spletl jsem si sám sebe

ozvěna

která neutichá

nemůže být stále ozvěnou

rozloučení

které není poslední

nemůže být navždy básní

chvíli vzpomenutí

jsme si rozdělili

napůl

i bez pětníku v kapse

v opatrném pohybu dlaní

v dechu který dýchal pro ten druhý

na první verš a na cestu domů

jsme si už nevzpomněli

Z připravované sbírky Sto sonetů Aničce:

/ s e d m a d v a c á t ý s o n e t /

nezvalovský

už zas jít do kavárny švanda

už zas čekat než se pohár přelije

už zas z dnů nechat jenom memoranda

už zas ve snách trhat bledé lilie

už zas nespat a nemít záruky

už zas mít stesk a nachýlenou hlavu

už zas se vmotat noci do ruky

už zas pocit jako když jde se na popravu

vzduch není vlhký nechýlí se k jaru

kroky jsou těžké moudré jako k stáru

snad potkám stín a smutek hazardního hráče

snad odejdeme ruku v ruce zachráněni

snad smutek stesk a úzkost též se změní

snad zbaví mě jednou tvoje ústa pláče