Eva Turnová - U šamana

Každý chce lásku, ale málokdo chápe, že už jí má tolik, kolik potřebuje. Všichni se raději smažíme v pekle nekonečných očekávání, než abychom ji v sobě probudili. To ví každý Tolték.

Rozjela jsem se k mexickému šamanovi, abych zjistila, jak to je. Čekala jsem potomka Mayů s nástavcem na nos nebo někoho od Olméků se zploštělou hlavou či samotného Toltéka s kolíčkem v nozdrách. Po dlouhé jízdě do Monte Alpa mi otevřel snědý budulínek. Posadila jsem se a obrátila ruce dlaněmi vzhůru.

Šaman: „Co děláte?“

Já: „Hraju na basu.“

Šaman: „Tahle čára ukazuje, že kdybyste studovala, mohla z vás být hodně dobrá doktorka.“

Já: „Já jsem docela studovala.“

Šaman: „A proto léčíte uměleckým způsobem… Bohužel u vás nevidím žádnou rodinu.“

Já: „Mám dceru.“

Šaman: „Aha, trochu rodiny se nám tady už rýsuje. Jste zhruba ve třetí čtvrtině vašeho života. Máte dobré srdce, ale hodně pláčete, hlavně v noci.“

Já: „Já brečím zásadně ve dne, protože ráda spím.“

Šaman: „Letos se vám bude dařit. Chcete se ještě na něco zeptat?“

Já: „Ráda bych zjistila, jak v sobě probudit lásku.“

Šaman: „Vám to takhle stačí. A spřízněnou duši stejně nikdy nepotkáte.“

Já: „Proč ne?“

Šaman: „Protože se pohybujete v uměleckém světě.“

Já: „A kdybych si v poslední čtvrtině života střihla doktorku, nemohla bych tu spřízněnou duši přece jen potkat?“

„Nemohla,“ řekl šaman, pokropil mě marinádou, chrstnul na zem tequilu a založil tak krátkodobý oheň, který jsem měla třikrát oběhnout. Pak mě vyšlehal větývkou, válečkem pošimral v podpaží a třikrát foukl na zátylek. Dostala jsem pitíčko na uklidnění s příchutí aloe. Vzhledem k okousaným nehtům by si měl spíš zunknout on, říkala jsem si nasupeně. Asi proto jsem u východu zakopla o psa a pití mi vystříklo na vlasy, jež okamžitě zaujaly pozici nepoddajného esíčka. Amores perros. Láska je holt kurva.

Děkujeme Evě za spolupráci a těšíme se na další článek!