Filip Klega - Somrácké příběhy z cest

 

 

Tiergarten

 

Našel jsem vhodné místo pod stromem

a ulehl

Kolem rejdí králíci

Zem stromy bombardují žaludy

V remízku za mnou

dvě podivné existence

ukrývají poklad:

tašku cinkajících flašek

(A ty říkáš že mě máš ráda?)

 

Děsí mne to tak

že se mi o tom zdá

Za rozbřesku chladno

Až nedá mi to spát

 

Vstanu

A u mých nohou nalézám

nedokouřený špek

 

Nádherné ráno

5:50

Slunce zvolna zahřívá

obě části města

 

 

 

Berlín ráno: metro

 

Co myslel jsem

že ptáci byli

Jsou jen schody

vrzavé

 

 

 

Alexanderplatz

 

U vchodu do metra

sedí žebrák

Kelímek před sebou

V ruce karton

na něm nápis

FOR WEED

 

Za ním muž

krmí syna v kočárku

hamburgerem

 

Toto je civilizace

 

 

 

xxx

 

Před berlínskou zdí

Tak krásně se spí

 

 

 

Constanța a její žebráci

 

I.

Solidně vypadající děda s hůlkou

ke mně přichází

když čekám na nápoj

u automatu

Brblá něco rumunsky

No entiendo

povídám

Načež si sahá na břicho

a druhou rukou ukazuje na moji peněženku

Money! Money!

Prská

Kroutím hlavou

Beru kafe

Mizim

 

 

II.

 

Na první pohled ani nevypadá

na žebráka

To dělaj ty kožený boty

vypadaj dost luxusně

Nejspíš měl taky někdy štěstí

 

Každý den odpoledne

stojí na ulici Ștefan cel Mare

před sebou papírovou bedýnku

a zpívá mně neznámé

rumunské písně

 

Intonace obstojná

Výdělky mizerné

 

Toto je nejslušnější žebrák

ve městě

Ještě jakous takous důstojnost

si zachoval

 

 

III.

 

Babička s křivým pohledem

sedí kdesi uprostřed

Ștefan cel Mare

 

Před sebou má váhu

 

Doufá

že někdo zatouží zjistit

zda-li na dovolené přibral

a za to jí hodí

nějaký ten lei

 

 

IV.

 

Tenhle stařík dennodenně postává

u hladového okna

Marrakech

Opírá se o zeď

Francouzskými holemi

se podpírá

Slunce na něj praží

Tváří se zkroušeně

 

Občas mu nějaký místní

strčí do pracky

bankovku

a jde jinam

 

Stařík tam stojí dál

Nic neříká

a čeká

 

Ale kdoví na co

 

 

V.

 

Táhne mu na 30

Zarostlej v obličeji

Rozcuchaný

Dlouhé nehty

pod nimi černo

Bez bot

Padající kalhoty

Na dranc hadry

A všude špína

až je z toho tmavý

 

Přijde ke mně a říká:

Foc!

špína špína špína

Zapálí si cigáro

a spustí něco rumunsky

špína špína špína

Nerozumím!

říkám mu

Un leu!

Prosí — aspoň si umí říct

ne jak děda money! money!

Podám mu bankovku a

špína špína špína

odvrávorá k další lavičce

kde sedí pár dívek

které okamžitě berou roha

jakmile

špína špína špína

promluví

 

Postává tam

Kolébá se

Kouří

Vytahuje si padající kalhoty

A zničehonic zmizí

Tady na dlouhé rovné ulici

Ștefan cel Mare

Najednou není

Ztratil se snad v prachu?

 

Kdybych uměl rumunsky

poslal bych jej k moři

ať se umeje

 

Jestli ho potkám znova

budu umět rumunsky

 

 

VI.

 

Středem rušného bulváru

Mamaia

se o berli potácí muž

evidentně těžce nemocen

Volnou ruku natahuje

v žebravém gestu

ke stojícím autům

zatímco mu hlava kmitá

v nepříjemném tiku

 

Posádce automobilu se zřejmě

zatají dech

jakmile jej spatří

Ovšem

už je zelená

Jede se dál

 

Auta míjí zbídačeného muže

 

Ten člověk však nepotřebuje

peníze

Potřebuje pomoc

i když už je možná pozdě

 

 

VII.

 

Typický párek žebráků

co najdete snad v každém městě

Zřejmě bratr a sestra

Potkáte je obden

 

Bratr

popáleniny na těle a kulhá

Hartusí na kolemjdoucí

Žebrá drobné

 

Sestra

(na žebračku pěkná dívka)

Situaci z dálky jistí

Možná je němá

Houfuje jejich dva psy

nebo jim do kelímku lije vodu

 

Pohybují se pomalu...

 

Dnes sem na ně nenarazil

Potkám je zítra

A zas nebudu rozumět

co přesně bratr říká

A sestru opět neuslyším promluvit

Jen do mě zaboří své tmavé oči

a kolem budou běhat psi