iIulia militaru: Bajka. Aneb (d)efekty přírody versus Descartes

Autor(ři): la fontaine & iuly a. militaru

Havran a liška

Poznání živočišných druhů představuje určitý způsob, jak ustálit abstrakci, která určuje lineární vývoj, snadno uchopitelný v rámci jakéhokoli diskursu, nikoli však in fabula, kde pocit déjà vu ovlivňuje plynulost projevu a mol→molek. Molek se potlouká od jednoho konce k druhému, což abstrakce proměňuje v potenciál. In fabula, pevné tvary těla vytvářejí kvantitu jako typicky ženské virové rozmnožování, a to proto, že tu není přítomný typicky mužský stabilní biologický orgán jako ukazatel touhy. Touha je svobodná. A proto lze pomocí těchto dvou obrázků (viz níže) jednoduše pochopit neviditelnou podstatu absence. Půjde o jednoduchý výklad bajky o havranovi, který si jen tak seděl na větvi s kusem sýra v zobáku a liška ho přiměla mluvit. Říkalo se tomu lichocení. Toto slovo má ve slovníku pouze jeden význam a ten v kontextu poznamenaném déjà vu není důležitý. Flow. Pak šíření dál.

V rámci abstrakce liška existuje jenom jako pocitové vnímání barvy. Na obrázku č. 1 vidíte trojúhelník a několik teček. Divoké zvíře. Nic, co by znázorňovalo havrana. Havrana v abstraktní podobě ztělesňuje mlčení, které zahubila mluva, ale díky tomu vyhrálo všechno. Je to paradox. Jeho hlas vůbec neslyšíme. Nic se promění ve zvuk a dál se vypráví jen o tom, jak sýr padá, a jak ho ukořistí to druhé zvíře. Je v tom silný vizuální náboj. Sýr se stává podstatou, která v abstrakci chybí. A je důkazem toho, že neexistuje společný předek všech živočišných druhů. A to, co všechna stvoření spojuje, je právě ten havranův sýr, na kterém si pochutnala liška. You are what you eat.

Obr. č. 1: Liška                                 

Obr. č. 2: Havran

Na obrázku č. 2 vidíme bajku z jiného hlediska. Vidíme tam havrana venku, ve tmě nad olivovníky (a je tam také) několik hvězd (máme tu nefalšované nové pojetí výrazu glück). Fotografie tedy zachycuje opeřence druhu Corvus corax. Čeleď: krkavcovití - Corvidae. (Říše: živočichové – Animalia;) Kmen: strunatci – Chordata; Třída: ptáci - Aves; Řád: pěvci – Passeriformes; Čeleď: krkavcovití – Corvidae; Rod: havran – Corvus; Druh: Corvus corax.) Běžný jedinec může být 56 až 69 centimetrů dlouhý a má rozpětí křídel 115 až 130 centimetrů. Dále má poměrně velký a lehce zakřivený zobák, dlouhý, silný ocas a černé nebo tmavohnědé peří. Peří na krku bývá protáhlé a zašpičatělé. Nejenže je havran větší než jiní ptáci, ale má také rozsáhlou a ucelenou slovní zásobu. Havran bývá považován za démona, což je z vědeckého hlediska těžko přijatelné. Vzhledem k důvěryhodnosti naší studie si nemůžeme dovolit spekulace o jeho formách prezentace na veřejnosti.

Děj in fabula pokračuje. Liška s chutí rozkousala a spolkla to, co havran držel v zobáku. Tedy to, co měl molek. havran vytištěno v rámci abstrakce. Jeden pár černých křídel vznikl na každé straně liščiny břišní dutiny (viz obr. č. 2) a místo předních a zadních tlap jí vyrostly ptačí nohy. Místy se její zarudlá srst přeměnila v černé peří. Just a body. Dancing. In a temple of species.

Gaia is a tough Bitch.

Liška a čáp

V rámci abstrakce může být liška různě zbarvená v závislosti na zjednodušení dané ptákem, který ji krmí, a na způsobu opatřování potravy. Pokud místo havrana použijeme postavu čápa, lze v rámci abstrakce hovořit o ptácích a předpokládat, že jejich zobák má běžný trojúhelníkový tvar. A to i v případě, kdy by zobrazení nemělo nic společného se zobrazovaným. Když už nám na jeho složitosti nezáleží, můžeme se těšit aspoň samotným pojetím zobáku, který je zde jen jako jednoduchá kresba. Podobně lze zacházet s tlamami různých zvířat s tím, že v tomto případě bude nejlepším řešením čtyřúhelník. Nesmíme tedy zapomenout, že jde o faktický výběr abstrakce, čímž se celý příběh propojuje se světem v jeho dynamičnosti.

Na obou níže uvedených obrázcích vidíme celou bajku v podobě zjednodušené na několik čar a prostých geometrických tvarů.

Obr. č. 1 Oklamání                                               

Obr. č. 2      Pomsta

Liščina tlama jako čtyřúhelník s různými tvary získává pokaždé nové rozměry proto, aby navzdory jakémukoli nesmyslu bajka vždy měla nějaký konkrétní význam. Obdélníky na obou výše uvedených obrázcích mají stejnou délku a stejnou šířku. Mají vlastně rozměry misky na jídlo, a to proto, aby oklamání vyšlo najevo a pomsta došla naplnění.

Z obrázku č. 1 pochopíme, že začátek spočívá skoro vždycky v bolestivém vtipu, který vyvolá špatnou náladu kvůli nesnesitelnému napětí plynoucímu z přislíbeného uspokojení potřeby. Liška jako čtyřúhelník ukazuje čápovi ve tvaru trojúhelníku neefektivnost a omezenost jeho orgánu určeného k přijímání potravy. Existence hranic za oblastí abstrakce umožňuje redukci a zjednodušení v rámci abstrakce jako vzoru mužské činnosti spočívající ve schovávání se a útěku před čímkoli složitým. To je oklamání.

Na obrázku č. 2 přibývají tvary, podoba misky je propracovanější, beztvaré jídlo se rozšiřuje do celé oblasti abstrakce a obohacuje ji o nový rozměr. Na ten dojde při pomstě, kterou pták chystá. Ve chvíli, kdy čáp v podobě čtyřúhelníku zve ke stolu lišku v podobě trojúhelníku, miska se prodlouží a znovu není možné dosáhnout na jídlo, tentokrát však kvůli neobratnosti jiného tělesného orgánu s omezenými možnosti – tím orgánem je tlama. Schematické zobrazení zvířat poháněných pomstou pomocí barev, čárek a teček stejně mění jídlo v něco zhola zbytečného. Stejně jako každé plýtvání. Jedná se o neschopnost vejít se do něčeho, být v něčem obsažen, shromažďovat majetek, materiální bohatství, nutné k tomu, aby vůbec bylo čím plýtvat. Složitost vyžaduje přemíru neurčité touhy. Určením se touha zjednoduší. Zjednodušení lze dále obohatit rozmnožováním. V tom spočívá dynamika změny abstrakce v přírodu. To je pomsta.

 Nicméně potřeba jídla opravdu existuje, což platí jak pro lišku, tak i pro ptáka. Hlad a pomsta jsou podoby touhy, které zvíře a pták prožívají společně a sdílí své chutě a vůně. Liščina snaha nenese žádné ovoce, a proto ve světě představuje prototyp ženského gesta. Čáp se totiž stihl dotknout zobákem liščiny polévky a ta si zase přivoněla k ragú, které uvařil čáp. Jak zvíře, tak i pták se staly součástí neviditelné, sotva postřehnutelné páry, kde je spojuje nenaplněný příslib, který dráždí všechny smysly. Sen touhy.

Překlad Mircea Dan Duta.

Iulia Militaru - básnířka, vydavatelka, narozena 1978. Ze studia medicíny zběhla na Filozofickou fakultu Bukurešťské univerzity, kde získala doktorát z literatury. Vede nakladatelskou Skupinu frACTalia zaměřenou na experimentální poezii a okrajové žánry. O poezii napsala teoretickou knihu Metaforic și metonimic: o tipologie a poeziei (Metaforické a metonymické: typologie poezie), její první sbírka básní se jmenuje Marea Pipeadă (Velká fajfkiáda). Spolu s básnířkou Ancou Bucur a výtvarnicí Cristinou Budar vydala knížku Dramadoll, jež vede dialog mezi styly, žánry i autory. Ve své poslední básnické knize Confiscarea bestiei. O postcercetare (Zabavení bestie. Výzkum ex post) dekonstruuje a znovu tvoří poezii. Hranice svého uměleckého vyjadřování posouvá digitálními kolážemi, instalacemi a videoinstalacemi a říká: „Experimentání literatura není. Existují jen kombinace diskurzů, hledání, nic víc.“