Jakub Orel Tomáš - Můj plamen mě učí poznat popel

 

***

Do korun přišla bílá medvědice
a za ní přišel bílý vlk
a za ním zlatá puma.

Zavětřil jsem a zůstal nehnutý
klenba nebes opřela se mi do plecí.

 

 

***

 

Má Země, miláčku
s křídly lesa
mhouřím Tvé oči
nastala
doba zimolesklých jezer
mhouřím Tvé oči
za rámem, za ráhnem
stříbrné jezero podivný lesk
ženatý medvěd na rybách
má Tvé oči.

 

 

***

 

Jelene můj Pane
se zlatým srdcem
se srdcem ze země
z masa a krve.

Jelene můj Otče
na nebi

 

 

***

Nesu, nesu nahou ženu
ukryju ji do kořenů
už nepláče, už nedýchá
už nebije, už není má.

V hloží hledám lék
ulehnu vedle ní
přikryje mne kamením.

 

 

***

Kánon kobylek
do širokoplecého nebe
padne třpyt
Luno, to Ty
chřestíš klíči za šípkem?

 

 

***

Na mokré trávě duše doutná

na mokré duši tráva hoří.

 

Můj plamen mě učí poznat popel

můj popel mě učí poznat ticho.

 

/JOT a Pavel Klvaňa/

 

 

***

 

Když miluji, stávám se píď ženou

píď stromem

z práchnivého trámu padá běl

pel lásky a smrti, jež hnětou

nás jako nádoby prázdné lásky

a prázdné smrti.

Usycháme v řadách na slunci.

 

Je den déšť

za oknem snídají holubi

několik starých srdcí zní ve věži.

 

Když toužím, stávám se šerou

plynárnou v dálce

můj dým se nese dlouze pod nebem.

 

 

 

JOT, narozen 23.11. 1986 v Mladé Boleslavi. Studoval filosofii a filmovou vědu v Olomouci a řadu let v Atelieru performance na výtvarné fakultě v Brně. Dlouhodobě vystupuje jako básník a bard Král Doubek, frontman psychedelic rockové 3.Kultury a je členem brněnské magic-rockové improvizace Durkheimdolls. Básnicky publikoval několik samizdatových sbírek, z toho jmenujme Veget z roku 2011, již koncentrovanější soubor přírodní a milostné lyriky. Některé z textů byly otištěny ve 3.čísle čtvrtletníku Partonyma. Nyní poprvé knižně vychází sbírka s názvem 1975. Básně pocházejí z let 2013-2017, autor na nich intenzivně pracuje až v posledních letech. Název i vzhled odkazuje k černému diáři z roku 1975, kam básně zapisoval. V písňové tvorbě se cyklicky vrací k motivům českých překladů a parafrází indiánské poesie, ze 70. let. Jiné texty sledují odkaz mistra Karla Hynka Máchy i dalších básníků mýtu a přírodní milostné poesie. Název proto můžeme chápat jako autorovu bytostnou vazbu k minulosti, blízké i vzdálené.