Jaroslav Erik Frič - Strach z cizího I

 

Jsem rád, že opět mohu vstoupit na tyto stránky. Stránky, které velmi respektuji, čas od času pročítám – a i nadále zjišťuji, že jsou živé. To dnes není vůbec běžná realita, jak by se mohlo soudit, ale jak dennodenně si mohu dokladovat na televizních programech, kterýžto – přec již hodně letitý – mor, dnes ovládl prakticky veškerý „veřejný život“. Nesledujeme-li televizi, jako bychom nežili. Anebo žili v zemi, která se nás netýká, či přesněji řečeno v zemi, které se netýkáme my.

Ne nadarmo ještě před mnoha lety velmi citlivý a vnímavý a na mnoho způsobů inteligentní Federico Fellini prohlásil, že devastující účinky televize jsou hrozivé, a rozhodně by s ní nemohl jakkoli spolupracovat. Nejhorší pak ze všeho (což platí dodnes) je reklama. Dle Felliniho je „horší než atomová bomba“. Protože neničí jen tělo, nýbrž celou „duševní integritu lidské bytosti“. Úžasná Billie Holidayová již před hezkou řádkou let musela zdrceně přiznat: „Byla bych schopna zbavit se hrůzy drog – kdybych se tak ráda nedívala na televizi.“

„Strach z cizího“, jsem nadepsal tuto stať. A to proto, že bych rád navázal na naši kontinuální – a přec jen drasticky přerývanou mnoha vnějšími okolnostmi, po řadu let – přátelskou dohodu s majitelem Polí 5 Josefem Jindrákem. Ta zněla velmi prostě: „Nechtěl bys psát na můj web?“ – „A co by to mělo být?“ ptám se, dosti překvapen otázkou tohoto jinak celkem soudného člověka. „Cokoli. – Třeba něco na způsob, jak píšeš ten svůj blog.“ Námitky jsem neměl, ani nemohl mít, a především nechtěl. A tak jsem tedy dodával jakési texty, ne příliš pravidelně, jak bylo řečeno, ale přece jen. Teď opět navazuju – či přesněji: Přál bych si to. Pouhým prohlédnutím řady nedávných článků zde (a poslední je dokonce z předvčerejška!) snadno zjišťuji, že jsem na těchto stránkách nedostižným (biologicky) doyenem. Proč ne? Život to tak nastínil. My jenom každý děláme svoje, to co můžeme, to co chceme. Josef J. i já.

„Strach z cizího“, to je knížka poměrně objemná a velmi z části odborně orientovaná, vydaná jako první svazek edice Psychoanalytická knihovna, vydaný v roce 2016 Českou psychoanalytickou společností. Rok 2015! Čtvrtinu toho roku jsem strávil v bezvědomí na Jednotce intenzivní péče v Hradci Králové. Co k tomu říct? Že dříve než teď jsem se k psaní o ní nedostal? Ale to by nebyla pravda. Mohl jsem, a nedařilo se to. Život předbíhal moje činy, či přesněji jakoukoli snahu o ně. Ale bylo to kdy u mne jinak? Stěží.

Tuto knihu mi totiž Josef poslal korektně a obratem (spolu se dvěma dalšími) v duchu naší poslední dohody, že budu psát „jenom o knížkách“. Já jsem však – po kvazirecenzičce na novou knížku Pavla Herota – nedodal, tuším, nic dalšího. Snažím se tedy aspoň mírně svou reputaci tímto napravit. Ovšem bude to – a tady se Josefovi opět omlouvám – tak jaksi „o všem“. Ne jen o knihách.

Strach z cizího. Podtitul knihy – sborníku z 1. Pražské psychoanalytické konference, konané 23.–25. 10. 2015 v prostorách New York University Prague, zní: „Antisemitismus, xenofobie a zkušenost ‚uncanny‘“. K jednotlivým tématům se vrátíme. Nyní jen několik poznámek na okraj, obecnějších nastínění. Úvahovou osou celé publikace je vlastně Freudova kniha z roku 1919 s názvem „Něco tísnivého“ (německy Das Unheimliche, anglicky The Uncanny). Podle Freuda všechny tyto úvahy (o „strachu z cizího“) souvisí se ztrátou pocitů důvěrně blízkého, familiárního a milého, které stojí proti, když se vynoří zážitky odcizující a „nedomácí“. Jde vlastně o „aktualizaci vytěsněných obsahů“ do naší přítomné zkušenosti. A editoři dodávají něco velmi aktuálního: „Často se jedná o široký okruh necivilizovaných, primitivních fantazií a impulsů.“

O tom všem bych rád napsal něco příště, jako pokračování příběhu „cizoty“, která má příčiny i svůj obraz a zrcadlení sociální a klinické. V této knize je téma mnohými příspěvky probráno z více stran, přičemž jsou zde zastoupena mezi autory i jména požívající právem a v tom nejlepším slova smyslu i obecné známosti, jako jsou Jan Sokol, Jiří Pehe nebo Jefim Fištejn.

Jistě tušíte, jakými bližšími tématy bych se rád příště – pod římskou II  – zabýval. Doufám, že to bude brzy.

 

j. e. f.

Nový Lískovec, 22. 2. 2018, 20:07