Jindra Holubec přivezl na koncert v Polí pět i nové album

Vozit do Prahy jakékoliv nehvězdné kapely z (nejen) okrajových částí republiky je zcela ztrátová věc. Přesto se nám povedlo uskutečnit vynikající koncert Jindry Holubce (přímo v naší prodejně, jak už je zvykem). Ten na sebe nedávno upozornil vítězstvím na Malé Alternativě a právě vydal vlastní CD-r.

Vozit do Prahy jakékoliv nehvězdné kapely z (nejen) okrajových částí republiky je zcela ztrátová věc. Přesto se nám povedlo uskutečnit vynikající koncert Jindry Holubce (přímo v naší prodejně, jak už je zvykem). Ten na sebe nedávno upozornil vítězstvím na Malé Alternativě a právě vydal vlastní CD-r.

Ve skutečnosti jsou Holubci dva - Jindřich a Michal. Jindřich kraje na elektrickou kytaru stylem evokující jazzovějšího Petra Vášu v období Zkopce. Ovšem Jindra k tomu přidává přirozenou funky hru pravou rukou a kytaru jinak ladí skoro na každou druhou píseň a má mnohem rockovější drive a taky dokáže vystavět opravdu vtipné sólo (nebo si jej ve vhodné chvíli raděj odpustí).
Michal přidává svou nekompromisní basovou linku (místy až dunajovskou, častěji s prvky funku a slapující).

Je příjemné v podzemních vodách zase slyšet plný a znělý hlas (bez problémů a ozvučení nezanikl bez mikrofonu ani při elektrifikovaném hraní nástrojů v naší prodejně...), který se nebojí zpívat jak přirozeně, tak se pitvořit na hranici hysterie.

Se slovy si Holubec hraje skoro jak rapeři a volně přechází až do jazzového scatu. Texty jsou pak odlehčenou poesií (třeba monolog stařečka, který léčí ptáčka nebo bieblovské o lodi jež dováží banány a kávu nebo technokratický text ve skladbě "Výrobní pás").

Dovolím si ošemetné přirovnání stylu Jindry Holubce k již zmiňovaným Z kopce, ale zkříženými s James Brownem. Nebojte se - nevyleze z toho nic jalového jako třeba -123min. Jindra totiž přidává dobré texty a hlavně svérázný humor.