Karel Braun - Jsme na drogách života

Láska je recyklace

a jóga nic víc než práce.

Z vnějšku dovnitř a naopak.

Na obloze talíře letí pták.

Je to tvůj odraz ve studni.

Proč jsme tak obludní?

Je to tvůj odraz v kávové sedlině.

Prosím tě, nemluv již hanlivě.

O nás co jsme byli,

kdysi jako krokodýli,

měděně zelené žíly

stromu života.

Žebrota a povýšenost.

Nestačí říct dost.

Recyklujeme své vajíčka do hrnku.

Tahám ti za bavlnku svetru těla.

Neboj, nebreč.

Strachy na zteč.

Předimenzované jak aparatura vesmíru.

---

I když si to nechceme připustit, příteli můj,

jsme šelmy, oči vepředu.

Přiznejme si, že jsme na drogách života.

Slečna oblečená do modré nás uhranula cestou ulicí.

Vlastně mne to tady na chodníku dne

vrhá do jakési vzdušné samoty.

Třpytivé, stinné, zářící a septicky bílé místnosti srdečných prostorů.

S tebou v hlavě a nikdy víc.

---

Džungle ztracených lidí,

těch, co byli nalezeni v bažinách.

Klepu s tebou - nechoď nikam.

Klepu jak průmyslový vysavač.

Dal jsem si všechny nohy za hlavu

a ničemu to nepomohlo.

Sebe najdu vždy jen v popelnici,

v hrsti žížal v oku včely.

Prosím tě nic tady v tom pokoji nehledej.

Nic krom skvrn od barev tu není,

jen ta žárovka v ústech lahve,

jen tvá dívka na houpačce.

---

Teď můžeš všechno.

Teď jsi skutečně dospěl.

Ta kaše je studená, ale táborák hřeje.

Padá atom něco si přej.

Kouříme čaje a šalvěj

a opět házíme vše do koše.

Tato země není naše

a nebude to ani ta příští.

Padá atom, něco si přej.

Slunce je čaroděj

a ty měsíc co tone v rybníku.

Chytám tě za ruku.

Změnila se v rybu.

Tak strašně ráda stárnu.