Když říkám „uvnitř“, myslím co nejhlouběji

Ubohý, nejasný a slepý jazyk / Ubohý zmrzačený jazyk / Právě jím se mám vyjadřovat? / Těmi ubohými děravými slovy? / Je mi líto, už nehraju / Už nemluvím / Křičím…“ / Tato slova místo úvodu představují sbírku Bertranda Schmidta Dynamika křiku, která vyšla v roce 2006 v Edici Analogonu.

„Ubohý, nejasný a slepý jazyk
Ubohý zmrzačený jazyk
Právě jím se mám vyjadřovat?
Těmi ubohými děravými slovy?
Je mi líto, už nehraju
Už nemluvím
Křičím…“

Tato slova místo úvodu představují sbírku Bertranda Schmidta Dynamika křiku (fragmenty inkarnace) , která vyšla v roce 2006 v Edici Analogonu (Vydalo Sdružení Analogonu, přeložil Ladislav Šerý).

Spojující formální a metaforický prostředek, křik, mě křivolace vede k Edwardu Munchovi a jeho slavnému obrazu Výkřik jako symbolu exprese a také samotný Munch jako poukaz na plodivou tvůrčí sílu duševní nemoci.

Autor ovšem duševně nemocen zdá se není, naopak s odvahou a vytrvalostí zkoumá své podvědomí, účtuje, zjišťuje a manifestuje. Přes zřetelný odkaz k expresionismu má Bernard Schmidt surrealistický rodokmen: v textu poznáváme uvolněnost automatismu, která však není v područí sebe samé. Schmidt je do značné míry konkrétní, čitelný a pochopitelný pro ty, kteří alespoň zlomkově zkoumají svůj vnitřní svět, pro globální všekonzumenta sociálních imprintů bude přece jen hermetický, což je dobře.

Ve sbírce se objeví také slovo kvílení, autorem míněné jako odstín křiku, ale zároveň je zde (nevím, zda vědomě či nevědomě) zanesen odkaz na Ginsberga, na expresivitu a autentičnost jeho projevu.

Dynamika křiku: křik se vyvíjí, proudí, mění energetickou a tématickou hladinu. Křik vyjadřuje emoce, jež „nelze než vykřičet nebo vyzvracet“, „a kdo kdy slyšel jiný křik než neartikulovaný?“ a konečně : „křik je zvířecí“, ale zároveň autora vrací k sobě samému. Tedy křik jako něco animálního a primárního, něco očistného, co zbavuje sociálních a mediálních nánosů, katarze rozpolcenosti světa, z něhož jsme vzešli a který zároveň tvoříme. Křik jako nejzazší možnost, když všechny prostředky selhávají: autorovi jde především o ticho. Boj s mnohostí. výzva vlastnímu stínu, humor až sarkasmus, absurdita, občas text (hlavně na začátku sbírky) zatěžuje čtenáře únavností a nicotností. Nicméně: čtěte knihu odzadu, je to velmi příjemné.

Nyní přijměte dvě ochutnávky, v nichž je nahlíženo smyslové vnímání:
SEDMDESÁTÝ PÁTÝ KŘIK

Jsou tady
Jsou tady, cítím je
Slyším je, vidím je
Hmatám je
Téměř, téměř
Jsou tady
Jsou blízko, docela blízko
Tak blízcí a nepostradatelní
Tak blízcí a nepominutelní
Jsou to oni, jediná krása
Jsou tady, jediná pravda
Mé přízraky
Mé strašlivé, nepojmenovatelné přízraky

Jsou tady
Pro mne

OSMDESÁTÝ KŘIK

Nyní je třeba pronikat
Být „uvnitř“ věcí
Nebo nebýt vůbec
Když říkám „uvnitř“, myslím co nejhlouběji
Přímo v nitru hmoty
A hmota neklade jiné překážky než pozornost, kterou jí
věnujeme

Je třeba učinit se malým, ne že brána je příliš těsná
To naše aforismy příliš ztěžkly
Byť nepatrní (velikost zde chápu v řádu mikronů)
Měli bychom zůstat v taktilním dosahu hmoty
Vyhnout se číselné abstrakci atomů, neuronů, protonů
Vyhnout se každému apriornímu zbloudění
A číslo je zbloudění pro toho, kdo se stará především o hmotu
O hladký či zvrásněný pruh, který po ní zůstává
Jde o smyslové přivlastnění
A já se vydávám do oblasti zkušenosti
Životní zkušenosti

Nyní je třeba žít „uvnitř“ věcí
Nebo nežít vůbec
Neboť život se neodehraje vně hmoty
Leda v krutých podmínkách, jimž se říká „odmítnutí“ či
„zřeknutí“
Ale neměli bychom věřit, že hmota je poslušná a poddajná
Nakonec jde o její neposkvrněnost
O její úplnost
A utrpení (její, naše) se jeví jako nezbytné
Nikoli jako osud, ale jako první citové sblížení
Jde ostatně jen o navázání kontaktu
Potom
Jakmile je kontakt jistý (chce to jistou dávku odvahy)
Je to už jen otázka upřímnosti a vytrvalosti

Přesto
Chcete-li proniknout do hlubin hmoty
Vyberte si kámen nebo lidské tělo To je ze všeho
Nejhlubší

Jana Orlová (http://jana-o.blog.cz )

Bertrand Schmidt - Dynamika křiku v naší e-prodejně.