Křest: Wittgensteinova kniha faktů, Cafe Jedna, 7.3.


Účastníci:
- autor textu Ladislav Čumba
- autor grafického řešení knihy Jana Čumlivského
- kmotři
- herečka Alžběta Kostrhunová
- hudební skupina Banana Split a Jeho Moralisté

Místo:
Cafe jedna, budova Národní galerie, Veletržní palác, Praha 7

Program:

1/ Společenský program: Křest knihy
2/ Vysvětlení, proč tak povedené grafické řešení nemá adekvátní textový doprovod.
3/ Děkování.
4/ Četba z knihy v podání herce a herečky.
5/ Hudební vystoupení.
6/ Možná něco dalšího.
7/ Pozvání na Ravelův Klavírní koncert pro levou ruku (Paula Wittgensteina) do Rudolfina dne 20. března a návod, jak koupit lístky s výhledem na levou ruku a ještě k tomu za příznivou cenu 100 Kč.

Změna programu vyhrazena.

Občerstvení by Cafe Jedna si zajišťují návštěvníci sami. 

Paní z marketingu říkala, že kniha bude k mání za zvýhodněnou cenu. Ale kniha je normálně k dostání u všech dobrých knihkupců.

Anotace:

Beletristický text s nadhledem líčí příběh rodiny velkokapitalisty. Rodinu popisuje po kapitalistově odchodu. Podobu jeho ženy Poldi si někteří občané Kladna ještě uchovávají v paměti. Představte si, že předání ocelářského holdingu dědicům v letech před První světovou válkou neproběhlo hladce. Představte si obchod Kladno-Pittsburgh v roce 1912. Představte si, že jedno z jejich dětí majetek převzít odmítlo.
Představte si, že tento syn dal přednost dráze učitele. Představte si, že se stal jedničkou ve svém oboru. Představte si, že se stal učitelem na Cambridge. Představte si, že jediná kniha vydaná za jeho života začíná slovy: Svět je všechno, co je faktem. Představte si knihu, která se skládá ze samých faktů. Faktem je, že se syn Poldi a Karla Wittgensteinových jmenoval Ludwig Wittgenstein. Faktem je, že se stal nejvlivnějším učitelem filosofie na univerzitě v Cambridge ve 20. století.


Vydalo Argo.
http://www.argo.cz/knihy/206715/wittgensteinova-kniha-faktu/


A/ Kuriozita: Také Novinky.cz si 2. března 2017 všimly našeho oblíbeného tématu.

1/ Ano, v Mnichově si nechali svatební portrét sestry Ludwiga Wittgensteina. 
2/ Ano, Klimtovu Alegorii filozofie platil Karl Wittgenstein.
3/ Ano, předsedou výboru výstavy Secese (viz Pavilon ve Vídni) byl opravdu Karl Wittgenstein a opravdu výnos z výstavy byl "jistota desetinásobku".
4/ Ano, Ronald Lauder na nákup obrazu použil peníze z arbitráže s českým státem. 
5/ Ano, film Dáma ve zlatém z roku 2015 dne 4. února 2017 opravdu dávala Nova Cinema.

"Obraz rakouského malíře Gustava Klimta nazvaný Bauerngarten (Zahrádka) se v Londýně prodal za 47,9 miliónu liber (asi 1,5 miliardy korun). Podle agentury APA se stal třetím nejdražším dílem, jaké se kdy prodalo v evropské aukci. Až do roku 1968 byl přitom tento obraz v majetku Národní galerie v Praze...
...Pestrobarevné plátno bylo v majetku pražské galerie od roku 1910, kdy ho zakoupil německý odbor předchůdkyně NG za tehdy velmi vysokou cenu osm tisíc korun. Na jaře roku 1968 ho ale Národní galerie vyměnila ve skupině obrazů za několik jiných děl, například za plátno od Édouarda Maneta či dva obrazy od Jana Kupeckého s galerií v Mnichově.
Rakouský malíř Gustav Klimt (1862–1918), jehož otcem byl z Čech pocházející zlatník a rytec, je považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů přelomu 19. a 20. století a do historie se zapsal jako spoluzakladatel vídeňské secese a symbolismu. Byl vyhledávaným portrétistou především slavných vídeňských žen, ale také významným krajinářem, dekoratérem a návrhářem nábytku a uměleckých předmětů.
Klimtovy obrazy se v posledních letech prodávají za rekordní sumy, například jeho Portrét Adély Blochové-Bauerové II z roku 1912 byl v roce 2006 vydražen v newyorské síni Christie’s za téměř 88 miliónů dolarů (zhruba 2,25 miliardy korun). Vůbec nejdráže prodaným Klimtovým obrazem je Portrét Adély Blochové-Bauerové I, nazývaný též Dáma ve zlatém, za nějž v roce 2006 v soukromém prodeji zaplatil mediální magnát Ronald Lauder 135 miliónů dolarů (ve dnešním přepočtu asi 3,45 miliardy korun)..."

https://www.novinky.cz/kultura/430874-klimtuv-obraz-patrici-do-roku-1968-ng-byl-vydrazen-za-1-5-miliardy.html


B/ Akce je nevhodná pro děti a mládež do 16 let. Proč?
Všichni se ptajú, copak to hrajú? 
V budově znovuotevřené Národní galerie nejspíš zazní i píseň: "Nic než národ. Tahle země je na Zemi ráj..." Sám Youtube k těmto politicky nekorektním písním píše: "Písničku Hluboce konzervativní a autenticky pravicový člověk, ve které to pomyslnými ústy prezidenta republiky schytává kdekdo od "levicové mládeže" přes neziskové organizace až po Jiřinu Šiklovou, natočil v masopustně rozverném duchu režisér Tomáš Hodan se skupinou Banana Split a produkcí Punk Film."
https://youtu.be/-d_c_oTKwLI


C/ Varování: 
Nejenom, že je na pozvánce je uvedeno, že kniha vyšla s podporou Ministerstva kultůry ČR, ale navíc: je to i pravda! 
Pro knihu o vymírání rodiny našeho nejúspěšnějšího grunderského kapitalisty je však nejen z důvodu falešných nadějí o kvalitě či obsahu knihy, ale i z důvodu objasnění deformace volného trhu touto státní intervencí, je třeba něco dodat. MK ČR hodnotí autory do více kategorií. Autor předkládané knihy (právem) patří dle hodnocení komise do kategorie B. 
Z letmého nahlédnutí do hodnocení komise pro rok 2016 byli čeští autoři kategorie A v době přidělení dotace jejich nakladatelům již všichni mrtví. Člověk by se měl věnovat záležitostem duchovním a nikoliv pouze finančním.  Věnujte prosím při čtení tabulek českým autorům tichou vzpomínku. Tak jen tolik.
https://www.mkcr.cz/vyberova-dotacni-rizeni-na-rok-2016-oblast-literatury-1-kolo-1093.html


D/ Jean-Efflam Bavouzet - Ravel Piano Concerto for the Left Hand
20. března bude v Rudolfinu stejný pianista a stejný program. 
Jen orchestr bude jiný. Lístky za 100 kč.
http://www.ceskafilharmonie.cz/koncert/1642-symfonicky-orchestr-ceskeho-rozhlasu-hnani-touhou-a-fantazii
Jean-Efflam Bavouzet - Ravel Piano Concerto for the Left Hand (of Paul Wittgenstein)
https://youtu.be/U6fMOflJMio


E/ Ukázku z knihy přetiskla revue Souvislosti 2/2014:

obsah:
http://souvislosti.cz/cislo.php?id=49

prolink:
http://souvislosti.cz/clanek.php?id=1646


5.3.6

Je známo, že fantazie nemá hranic a že představit si lze naprosto cokoli. Přesto jsou věci, které si lze byť jen představit stěží, nebo jsou naprosto nepředstavitelné. Sami byste asi ani neuvěřili, že taková představa může vůbec existovat. Nevím, jak vy a vaše představivost, ale moje představivost taková omezení má. Kupříkladu následující příběh je pro mě naprosto nepředstavitelný:
Jistý Ludwig W. ve svém dopise naprosto cizímu člověkovi, kterého nikdy předtím neviděl, nějakému redaktůrkovi z krajského města pod Alpami, jistému Ludwigu von Fickerovi, 14. července 1914 posílá bizarní nabídku 100 000 korun (tedy ekvivalent 10 kg zlata):

Velevážený pane!
Promiňte, že Vás obtěžuji jednou velkou prosbou. Chtěl bych Vám poskytnout sumu 100 000 korun a poprosit Vás, abyste ji rozdělil nemajetným rakouským umělcům dle svého uvážení. Jdu s touto věcí za Vámi, všiml jsem si, že mnoho našich nejlepších talentů znáte a víte, kteří z nich jsou k přijetí podpory od vás nejpotřebnější. Mohl-li byste mi tuto moji prosbu splnit, tak Vás prosím, napište mi na výše uvedenou adresu, v každém případě ale tuto věc až do dalšího podržte v tajnosti.

Ve velké úctě
Vám velmi oddaný
Ludwig Wittgenstein jun.

Do čtrnácti dnů již nejenom von Ficker zmíněnou astronomickou sumou disponoval, ale také byla první světová válka.
Dodejme, že anonymní dárce byl plně demaskován ve svých dopisech až roku 1988 a že za těch 100 000 byla například vytvořena nejvýznamnější německy psaná sbírka poezie 20. století jménem Elegie z Duina z pera pražského rodáka R. M. Rilkeho a nejproklatější z proklatých německých autorů Georg Trakl adresoval tomuto svému dobrodinci své poslední a současně nejznámější básně Grodek, Žal nebo Píseň Kašpara Hausera, o dítěti, kterému byla odepřena výchova a lidská řeč.
Žal i utrpení ponechme jiným, také hranice naší fantazie posunujme vědomě jiným směrem. A ještě jednou si zopakujme, že k nejefektivnějšímu kroku z hlediska podpory literatury ve 20. století se nevedly žádné složité řeči. Ty tři dopisy byly napsány extrémně kostrbatým jazykem. Dalších 74 let se o jejich existenci vůbec nevědělo. Celé to trvalo pouhých 14 dnů. A čin, nikoliv ta slova, učinil obdarovávajícího do konce života šťastným.


7.5.8

Je známo, že bohatí lidé, kteří se o majetek nezasloužili svou vlastní tvrdou prací a odříkáním, často nevědí co s penězi. Také je známo, že když někdo vidí někoho, kdo peníze rozdává, aniž by si zcela uvědomoval jejich hodnotu, není pak pozorovateli hloupé překonat počáteční morální zábrany a slova jako "stud", "slib", případně "morálka" a "závazek" pak přestávají hrát svou tradiční roli.
Už jsme si ukazovali, že Ludwig Wittgenstein se v posledních letech svého pozemského života se zalíbením a vytrvalostí sobě vlastní věnoval péči o zpěvné ptactvo. Když se pak filozof potřeboval vzdálit na dobu dvou týdnů ze svého západoirského venkovského azylu v Rosroe poblíž města Galway přes celou zemi až do hlavního irského města Dublinu, místním vesničanům nesdělil důvod svého odjezdu a ani po návratu neřekl, že mu lékaři v Nemocnici svatého Patrika diagnostikovali smrtelnou chorobu a vyčlenili poslední rok pozemského života.
Na dobu nepřítomnosti však požádal svého souseda, aby pečoval o jeho ptáčky. Dal mu za účelem krmení sumu 200 liber. Soused dar glosoval slovy, že neví, jestli 200 liber potřebují ti ptáčci, on že však ekvivalent svého ročního příjmu určitě upotřebí.
Závazek vůči Wittgensteinovi však necítil, jak dosvědčuje i báseň irského básníka Richarda Murphyho. Tento autor není nejvýznamnějším z irských autorů 2. poloviny 20. století, navíc, na rozdíl od několika svých kolegů ani nedostal Nobelovu cenu. Přesto díky srozumitelnosti jeho básní má své místo v irských čítankách. Školní mládež se tak například musí v čítankách seznámit s básní Filozof a ptáci.
Richard Murphy dva roky po skončení Wittgensteinova pobytu přebýval ve stejné chaloupce Rosroe poblíž města Galway. A vyslechl zde vesnické příběhy týkající se pobytu cambridgeského filozofa na irském venkově. Vesničany podivný profesor filozofie jazyka zaujal nejvíce tím, jak rozmlouval se svými ptáčky a úspěšně je učil mluvit. Murphy ve zmiňované básni slovy zachytil dobu jara 1951, zhruba kdy filozof v daleké Cambridge ležel na smrtelné posteli.
Profesor, který místní ptactvo naučil během svého pobytu mluvit a který zanechal na péči o jejich krmivo ekvivalent všech výdajů místní rodiny na dobu jednoho roku, se v posledních chvílích svého života již nestihl dozvědět, co se irská mládež musí v čítankách učit zpaměti, že "hordy vesnických koček / zmasakrovaly filozofovy ptáčky".
Pro laskavého čtenáře z toho plyne jasné ponaučení: Aťsi je kapitalista sebebohatší, aťsi zanechá libovolnou částku na jakýkoli sebelibější účel, pokud ho má někdo možnost beztrestně oškubat, neodolá pokušení učinit tak i na smrtelné posteli.
Na zabezpečení toho, co nebo koho měl člověk v životě nejraději, je každá suma nedostačující.


prolink:
http://souvislosti.cz/clanek.php?id=1646