Mám noise v uších

Mám noise v uších, aneb zářivé záříjové zazáření koncertního pásma projektů noAR+IS+ a Asstma.

Vše začalo už někdy v červnu, nemohl jsem spát, přemejšlel jsem nad scénou a nad hraním. Napsal jsem Filipovi Jakšovi, frontmanovi kapely Degtukas (a nejen to..).
Odpověď přišla obratem a bylo to jasný: V září dáme (já a jeho sólový projekt Asstma) pár víkendů po sobě koncerty v Praze, vždy jinde, vždy s jinou další kapelou.
Mezitim jsem v srpnu vydal singl a EP na DIYcore a pozvání do Rádia1 těsně před startem "turné" napovídalo, že se to asi přeci jen k lidem dostalo, když o tom ví i Tonda Kocábek.
Kdo rozhovor neslyšel, přišel o dost důležitý informace, hehe (mimojiné jste se mohli dozvědět i to, zda vyznávám spíše analog, nebo digitál).

První koncert, 4. září ve Wolkrovce, spolu s bratry Holubovými z Poďous - KONTROLL!
Vše šlapalo jak má, zvuk jsme si připravili a Asstma to odstartovalo. Jak už je u Filipa zvykem, jeho set byl vážně vydatný a jeho hudba a projev nejde nevnímat.
Po něm jsem přišel na řadu já, vybalil jsem si kapelu z báglu. Na stativ přidělal gaffou klávesy, sirénu, všechno zapojil a právě když jsem šel zvučit, objevil se ve dveřích Vítek a šli jsme odemknout bránu, Kontroll dorazili.
Hrálo se mi parádně, decentní noise, zpěv přes kytarový kombo, Svijany za 25 a k tomu nádhernej prostor, v budovách bývalých strojoven při nádraží Praha - Bubny.
Lidí bylo pomálu, to však nemění nic na tom, že to byl fajn obývákovej večírek a bicí už si po mně rovnali Kontroll.
Viděl jsem je poprvý v Jelení, kde hráli po boku Aran Satan a Plugnplay a hned mi bylo jasný, že tohle je ono, tohle musíme mít.
Stojany na mikrofony jsou samozřejmostí, co když chce ale někdo, v klubu jako je Wolkrovka, stojan ve tvaru šibenice? Aby mohl Vítek zpívat od bicích, vzali se dva kusy stojanů a lepenka už vše zařídila.
Nářez jak sviň. Už do toho bušili, celej večer svítila jen jedna žárovka vzadu nad podiem - na férofku vole!
Spokojenost, vstupný se neřešilo, na cesťák pro Kontroll Filip něco vybral do klobouku, nebo s čim to tam chodil a vše bylo v cajku.

Druhý koncert, 10. září v café Na půl cesty, s epochálním ARAN SATAN a satanskými ARAN EPOCHAL!
Tak tenhle večer musel skončit už v deset, což je vzhledem ke čtyřem projektům celkem vopruz. Koncert měl bejt původně v sobotu, ale kvuli vystoupení Bourkových Plugnplay ve Velký Chuchli (mimochodem výborná akce to byla) a na Sedmičce, se musel přesunout na pátek.
Všední den a start už v šest hodin? No uvidíme.
Jedu metrem, vystoupim na Pankráci a kdo za mnou nejde, Filip s baskytarou. Zdravíme se a cestou zastavujeme v Arkádách Pankrác, kam si jde vyřídit opět nezaplacený paušál, hehe.
Je půl šestý, když se prodíráme Centrálním parkem a dorážíme na Půlku. Zdravíme se s PeKlem zvukařem a už to vybalujem.
Začíná Asstma. Na ten den měl připraven set bez baskytary, pouze s notebookem a hlasem. Podle jeho slov se ale ráno probudil pěkně nasranej, takže basovka a booster byla jasná volba.
Skvělej set, skvělej zvuk, PeKlo odvedl slušnou práci.
Po Asstma nastoupil basketbalista s mp3 přehrávačem Aran Satan a už začal diktovat. Neexistuje, že bych nebyl živej! Neexistuje, že bych umřel první!
Aran Satan dodiktoval, lidi si zapsali poznámky a na scénu už tahám ten svůj vercajk já. Všechno je zapojený, ale všechno sakra píská!
Moje vystoupení bylo o 300% větší noise, než bejt měl. Až to i mně vadilo. Jediný plus, který v tom spatřuju je to, že jsem se konečně vysral na ten zapráskanej notebook, kterej vrčel, byl pomalej a těžkej.
Že jsem se vysral na to zapráskaný nastavení multiefektu, který dělalo jenom bordel. Nástroje maj vazbit a pískat když chci já, ne když chtěj ony, hehe. A chtěly furt.
Až na ten nesnesitelnej noise a špatně vyvážený nástroje a zvuky při mym vystoupení to byl taky fajn večer, lidí bylo dost (což bylo asi způsobený i tim, že tam zrovna probíhala oslava narozenin), Staropramen za 24 a též příjemnej prostor.
Po mně šli na věc Aran Apochal, šlapalo jim to náramně a PeKlo měl zas možnost zvučit normální věci. Kdosi za mnou přišel: "Hele, ty jsi ten No Architect?" - "Jojo, to jsem já." Odpověděl jsem, když za chvíli někdo další: "Jak že se jmenuje ten tvůj projekt? Noise Art?" - "Jojo, přesně tak".
Filip obešel hosty a mimo cesťák pro Arana a Bourka jsme si mohli dovolit něco málo nechat i my.

Třetí koncert, 18. září v K4, s kapelami ZKOUŠKA SIRÉN a SIXTY SEVEN CABARET!
Bylo půl pátý, když mi volal Heřmik ze Sixty Seven Cabaret, že je nechtěj policajti pustit autem na Ovocný trh, odkud se nosej věci do K4. Paráda, já byl ještě doma.
Jel jsem autobusem, když v tom mi volal Zdeněk ze Zkoušky Sirén, že je policajti nechtěj pustit na Ovocný trh, předávám číslo na Filipa Jakše a pokračuju v krasojízdě.
Do Celetný jsem dorazil asi po čtvrt na sedm a zapadl do klubu, kde bylo liduprázdno. Dokonce ani zvukař nedorazil, takže vše nasvědčovalo tomu, že to bude super akce.
Věci kapel se musely tahat až od Prašný brány, mikrofony a stojany se hledaly ve skladu mezi vínem.
Bylo asi osm hodin, když se to dalo všechno do cajku a Asstma započal poslední koncert z pásma. Klasickej výkon, jeho věci mě dost bavěj, i když jsem si na ně musel nejdřív pořádně zvyknout.
Dorazili i Pepa s Kubou z Lázní Neratovice, věrní fanoušci všech kapel. V jejich závěsu i Zbyňa z Bumfrang3 a Blanka ze zámku Liblice. Taky se objevila Žaneta a Tomáš z Degtukas.
Před takovym publikem nejde jinak, než podat ten nejlepší výkon. Dostal jsem se do tranzu, hned jak jsem spustil intro, otočil mikrofon o 180 stupňů a nechal Pepu žvatlat blbosti. Bernard byl za 23. Ještě pár koncertů a to pivo bude zadarmo.
Zapnul jsem kameru, poprvý na svý vystoupení a nechal ji ležet na bedně před podiem. Šel jsem do toho a neskutečně mě to bavilo. Z předešlýho koncertu jsem se poučil, beaty jsem si pustil z jednoho mp3 přehrávače a ruchy z dalšího.
Multiefekt stejně odpadl, takže jsem jel přes TurboRat a basovej ekvalizér do komba, půjčenýho od Heřmika - špica zvuk! Zvučil mě Filip, takže to byla zvuková stěna jak hovado a pěkně to řvalo.
Dohrál jsem, utíral si pot z čela, seskočil i s věcma z podia a už jeli Sirény. Opět bylo celej večer na podiu jen jedno světlo, Sirény se roztáhly asi do půlky sálu, skvělej kontakt.
Těžkotonážní riffy, řeznickej bubeník a dva zpěvy. Dohráli set a já zmizel ještě s dalšíma lidma ven. Pohoda na čerstvym vzduchu, kecy, než někdo přišel a oznámil, že kapela už hraje.
Sixty Seven Cabaret bych si nechtěl nechat ujít, nahrávky a videa na netu slibovaly zážitek. Ale takovej, jakej jsem poznal, když jsem sešel po schodech dolů do klubu, jsem nečekal.
Oproti jejich nahrávkám to byl mnohem větší náser a opět - skvělej zvuk a to tam ani nemusel bejt zvukař.
Filip se ochotně jal vybírání vstupnýho a mohli jsme dát na cesťák oboum kapelám!

Jede se domů a mám z toho dobrej pocit. Třeba se z toho stane něco jako tradice. Až ucejtim, že by to šlo, půjde to zase.

Poděkování za realizaci a propagaci pásma si rozhodně zasloužíme my (hehe), vy, kteří jste přišli, nebo přijít chtěli, všechny kapely a projekty, provozovatelé klubů, Pepa Jindrák, Maxim Horovic, Tonda Kocábek za pozvání do rozhlasu, PeKlo jako zvukař, Silver Rocket, kámoši a kamarádky, hudební nadšenci a ten, kdo to dočetl až do konce.

Díky, Michal M. aka No Architect z maloměsta!