Martin Drahorád - Koláže jako apeiron
Apeiron
Sbírám horniny a staré dřeviny
skládám z nich bezmezně zhuštěné
koláže jako apeiron
rámuju valouny do kovových rámů
utkávám koberce z cukrové vaty
nade mnou visí Newtonovo jablko
co to všechno znamená?
Venku ve dvoře opět prší sníh
paní Jergová skládá prádlo
kolíčky zůstávají zavěšeny na šňůře
nugátová nálada částečně vrostlá
do plechové krabice od bonbónů
stéká po skle zavařovací sklenice
vzpomínám na večer kdy jsem
tvůj spánek nahrával na diktafon
Čekáme, že přijde jaro
Zpomalené molekuly vody zdrženlivě driftují
zelený kobereček už čeká
poslední pomačkané vrány to vzdávají
začíná chumelit
to bohové nad námi strouhají mýdlo
uléháš do peřinek z poštovních známek
zdá se ti o tom jak jedním dvojklikem
stáhneš všechen sníh ze zahrady do
svého počítače a uložíš na paměťový disk
Naše století
Připouštíme si zpustlé ohlodané stodoly
nezájem mezi břízami a listím
střelnici ohmatávanou
polozapomenutým hřbitovem
Připouštíme si dálnici v rovnoměrném
intervalu půlící ztichlou
zahrádkářskou osadu
ornou půdu záplatovanou kolonií
papundeklových domků v blízkosti
vybledlých skladištních budov
Připouštíme si poletující reklamu
na další golfové hřiště
vůčihledně roztoucí hned za domem
Připouštíme si malé
plně automatizované děti
poníženě pracující na dluh
Sledujte online i v příštím díle
našeho staronového seriálu
Hospital
Televizní obrazovka nabízí staré unavené stromy
zapomenuté v lázních mlhy
digitální pohřebiště původního lesa
pletený košík ze kterého vylétají poštovní labutě
polštář politý mexickou kávou
postupně přepínám tlačítka ovladače
spatřím sám sebe dřepět na dětském pískovišti
bílé kachlíky se široce roztahují donekonečna
kropenatí holubi rozněžněle vrkají na city
pokoj klášterního hospitalu je cítit parafínem
za dveřmi na chodbě někdo z plechové konve
kropí ještě nedoschlé matrace
celý svět se vměstnává do
m e z e r b l e d ě m o d r ý c h ž a l u z i í
světlo na protější stěně iluzivně stydne a
animovaně couvá před nočním publikem
Kaleidoskop
Jako malej kluk
jsem často pozoroval svět
jedním okem přes kaleidoskop
transformace světelnýho
spektra na barevnou
kompozici byla tou
nejzajmavější věcí na světě
do toho kukátka se
tenkrát vešla úplně
celá sluneční soustava
nákladní kontejnery
přístavu v Barceloně
a taky pruhovaný
punčochy sousedovic Klárky