Martin Drahorád - Koláže jako apeiron

 

 

Apeiron

 

Sbírám horniny a staré dřeviny

skládám z nich bezmezně zhuštěné

koláže jako apeiron

rámuju valouny do kovových rámů

utkávám koberce z cukrové vaty

nade mnou visí Newtonovo jablko

co to všechno znamená?

 

Venku ve dvoře opět prší sníh

paní Jergová skládá prádlo

kolíčky zůstávají zavěšeny na šňůře

nugátová nálada částečně vrostlá

do plechové krabice od bonbónů

stéká po skle zavařovací sklenice

vzpomínám na večer kdy jsem

tvůj spánek nahrával na diktafon

 

 

Čekáme, že přijde jaro

 

 Zpomalené molekuly vody zdrženlivě driftují

   zelený kobereček už čeká

 poslední pomačkané vrány to vzdávají

   začíná chumelit

 to bohové nad námi strouhají mýdlo

   uléháš do peřinek z poštovních známek

 zdá se ti o tom jak jedním dvojklikem

   stáhneš všechen sníh ze zahrady do

 svého počítače a uložíš na paměťový disk

 

 

Naše století

 

Připouštíme si zpustlé ohlodané stodoly

          nezájem mezi břízami a listím

                       střelnici ohmatávanou

             polozapomenutým hřbitovem

Připouštíme si dálnici v rovnoměrném

       intervalu půlící ztichlou

             zahrádkářskou osadu

    ornou půdu záplatovanou kolonií

    papundeklových domků v blízkosti

       vybledlých skladištních budov

Připouštíme si poletující reklamu

          na další golfové hřiště

vůčihledně roztoucí hned za domem

Připouštíme si  malé

 plně automatizované děti

     poníženě pracující na dluh

   Sledujte online i v příštím díle

          našeho staronového seriálu

 

 

 

Hospital

 

Televizní obrazovka nabízí staré unavené stromy

zapomenuté v lázních mlhy

 digitální pohřebiště původního lesa

 pletený košík ze kterého vylétají poštovní labutě

                                  polštář politý mexickou kávou

 postupně přepínám tlačítka ovladače

 spatřím sám sebe dřepět na dětském pískovišti

 bílé kachlíky se široce roztahují donekonečna

 kropenatí holubi rozněžněle vrkají na city

 pokoj klášterního hospitalu je cítit parafínem

 za dveřmi na chodbě někdo z plechové konve

                          kropí ještě nedoschlé matrace

 celý svět se vměstnává do

 m e z e r  b l e d ě m o d r ý c h  ž a l u z i í

 světlo na protější stěně iluzivně stydne a

 animovaně couvá před nočním publikem

 

 

Kaleidoskop

 

Jako malej kluk

jsem často pozoroval svět

jedním okem přes kaleidoskop

transformace světelnýho

spektra na barevnou

kompozici byla tou

nejzajmavější věcí na světě

do toho kukátka se

tenkrát vešla úplně

celá sluneční soustava

nákladní kontejnery

přístavu v Barceloně

a taky pruhovaný

punčochy sousedovic Klárky