Milan Ohnisko - Ze sbírky Mé erbovní zvíře je strom (2015)

Milan Ohnisko se narodil roku 1965 v Brně, kde také prožil většinu života. Za normalizace vystřídal různá pomocná zaměstnání. Po listopadu 1989 se jeho profesní život točil kolem knih. Od roku 2012 žije a pracuje v Praze. Vydal sedm básnických sbírek plus jednu Býkárnu, kterou napsal společně s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou. Pod názvem Oh! vyšel roku 2012 v nakladatelství Barrister & Principal reprezentativní výbor z Ohniskovy básnické tvorby z let 1985–2012.

.

Prase

Ty jo! Na Vysehrade
nejaka zenska
venci obrovsky prase!
A bez voditka!

Coze? Co delas venku?
Rikals ze budes vecer doma…

Když došel až tam
chvíli ještě čekal v šatně
jogínky chodily z jógy
beze studu se před ním převlékaly

Doufal, že zase uvidí
tamtu; a viděl

Břicho jako z alabastru
stehna jako z bible
béžové kalhotky s drobnými krajkami

Na meditačním polštáři
pak celou dobu
hledal její klín

Cítil tu vůni

Nosem jí brázdil rýhu
přes zvlhlou látku

Hlasitě vzdychla (skoro zaúpěla)
zavřela oči
a kolena si přitáhla až k bradě

.

  Koblížek

Malá hodná tlustá dívka
veze si výtahem koblížek
z přízemí do prvního patra

Na horním rtu má otisk cukru

O patro výš
pochoduje
s cigaretou
a mobilem
rozezlená
nahá mrcha

Dupe jak vojska
přímo nad mou hlavou
křičíc na milého
Tos posral, ty debile!

Mezitím dívka
dojedla koblihu
a odemkla dveře

.

  Letní den

A přece se
sílena důvěrou
vzchopila k životu

Ještě trochu malátně
se usmála; opřela záda o zídku

Na posečené stezce
se pohnul stín

Cizinec?
Jejich zraky se zkřížily

Udělej mně to
zakňučela

Bylo jí lehce cítit z úst

Ale jen lehce
skoro to nevadilo

-

Noční plavba

Odešla pryč —
zpátky ke své chýši

Kávu si sladila surovým cukrem
potichu spouštěla svůj hák do vody

Na obzoru se chvělo město

(Růže opojně voněly
Satan to roztáčel „U Tří křížů“
v sousedním okrsku plakalo děcko)

Zpočátku lidi zpěv vzpružoval, ale pak…
Že by smrt mohla přijít tak tiše?

Je to snazší
než tušíš
můj synu

.

  Chceš zařvat

V tramvaji, v metru, na hajzlu
na ulici, v obchodě
všude mrtvoly

Přijdeš domů:
všichni mrtví

Chceš zařvat
Přestaňte
Nech toho!
ale nemůžeš pohnout rty

Zapomněl jsi
že nejsi?

.

.

.

. Foto Jitka Hanušová