Naram, 17.kapitola

                                                  ELEFANTIDA

         Elefouni se zdržují ve velkých oázách s  jezírkem. Potřebují ke svému životu značné množství listů palmovníku naramského. Jsou velice pracovití a lehce těžkopádní. Bývají klidní, rozvážní a přemýšliví. U některých druhů se někdy projeví tendence vymanit se ze stereotypu a poté jim narostou  křídla.

Lidé narození v tomto znamení bývají velice pracovití a výkonní. Většinou se vyznačují i spolehlivostí, pouze vyjímeční jedinci se nad to dokážou povznést a vybočit ze zajetých kolejí.

         Ostrov zářil bujnou zelení. Pomalu přestávalo pršet. Sigi stále ještě trpěl v podpalubí. Ku-a ho pracně vylákal na palubu, ale podívaná opravdu stála za to. Nad nimi plachtilo několik velikých chlupatých koulí s choboty. Elefouni zvědavě nahlíželi dovnitř a šťouchali choboty do poklopu. Sigi zíral s otevřenou pusou.         Co to proboha je?                                                                                                 Poklop se otevřel a zvířata přistála. Zatroubila slavnostní fanfáru, což vzbudilo Adélu. Po prvotním leknutí (elefouni nejsou zrovna malí) se jala překládat.              "Ahóóój! jsem Jupíííí! Ahóój! jsem Ejjuchů! A co ty jsi za zvíře?"                  Sigi vysvětlil svůj původ, elefouni si s ním obřadně potřásli chobotem, pohoupali děti a odletěli. Ještě že tak, stačila chvilka a přetížená kocábka by šla ke dnu.                  Blarada zářil. "Máme veliký štěstí. Létající elefoun. To je dobrý znamení. Je jich jen pár. Většinou jsou to taková těžkopádná zvířata, ale když někteří z nich zatouží po změně a strašně usilovně na to myslí, narostou jim křídla. Podání chobotu kouzelnou moc. Je to zázrak."                                                                        Ku-a s očima v sloup suše poznamenal: "Žádný zázrak. Z vědeckého hlediska je jedná o biologickou anomálii, způsobenou nadměrným požíváním semen duhovníku létavého. V souvislosti s..." Ucítil lehké kopnutí. Blarada se málem rozplakal. "...no...ale je to tak vyjímečné, že mluvit o štěstí je opravdu na místě," dokončil slavnostně.                                                                                                                   To přistávali. Přístav obklopovali nádherní slonovití velikáni a slavnostně troubili. V pozadí nerozhodně postávali eleidé, obrovští a důstojní. Nešťastně hleděli na zástup dětí a zvířátek. Ty se vyvalily jako velká voda, výskaly, houpaly se na liánách a hned se chtěly se všemi kamarádit. Tahaly elefouny za chlupy. Očuchávaly všechny a všechno. Elefouni začali nervózně podupávat. Blarada se schoval za Ku-au. Ten marně přemýšlel, jak z šlamastyky ven. Cynicky pronesl ke skřítkovi: "Teď by se nějaký štěstí hodilo,co!? Sigi, rychle proslov, ukaž náramek a prosímtě opatrně! Zvol nějakou vážnější formu!"                                                                              "Klídek, na tom pracuju." Vylezl na nejbližší balvan, aby snížil výškový rozdíl. Pozvedl ruce k nebi a natočil náramek tak, aby sacrabeus odrážel sluneční svit.       elefantští, velikáni země naramské... " spustil plejádu lichotek a pozdravů od Ó největšího a ze Země.                                                                                 Situace se začala uklidňovat, ne však zcela. Proto projev zakončil slovy: "Zde naši dobří průvodci, kteří nás na váš krásný ostrov přivezli, si jen odpočinou a pak hned vypadnou. Zůstávám jen a můj doprovod, vážený vědecký pracovník pan Ku-a a odborný asistent pan Blarada. Tedy pokud nám to dovolíte. Děkuji za vřelé přijetí." Obyvatele toto sdělení zjevně uklidnilo. Chvíli se radili a pak je pozvali do vesnice. "Zvaní jste jen vy tři," zdůraznili. Sigi se rozpačitě otočil na milého staříka. Ten pokrčil rameny a mávnul rukou.                                                                          "Tím se netrap, výlet se podařil, my si tu ještě uděláme táborák, přespíme a valíme zpátky. Opatrujte se a hodně štěstí!"                                                                         Raději by zůstali s partičkou u táboráku, ale hromotluci již vytvořili trojstup a kráčeli rázně ku vsi. Uvítala je bytelná kamenná stavení, ostře kontrastující s okolní džunglí. "To je kvůli elefounům," vysvětloval místní vůdce Uu-a. "Když mají blbou náladu, dupou okolo vesnice. Naschvál," odfrknul si znechuceně. "Proto máme políčka uvnitř vsi."                                                                                   Ubytovali je v domě za vesnicí - vstáváme s kuropěním, tak aby se panstvo vyspalo. "Večeře je přesně v šest," dodal.                                                                           Vše tu bylo úhledné a čisté, políčka řádně obdělána, rozladěné pocity se zvolna vytrácely. Sotva uviděli dlouhý stůl prohýbající se jídlem, zmizely zcela.           Pečínky, uzené, různé rolády, španělské ptáčky a řízky nasycovaly vzduch skoro zapomenutou vůní.                                                                                              "To víte, když to vzdá elefoun, je zásoba na pěkně dlouho," vysvětloval Uu-a. "A i když se někdy hádáme, máme se rádi."                                                               Sigi zbystřil. Uprostřed stolu trůnil velký džbán. Co v něm asi je? Ani nedomyslel a Uu-a jim naléval.                                                                                 "Medovina. Mark ji měl rád. Tak jsme mysleli, že vám přijde k chuti."                   "No jéje. Po takovém půstu je to dar z nebe," rozzářil se Sigi a podivné přivítání bylo odpuštěno docela.                                                                                              Nebyl to ten přeslazený mok, který znal ze Země, ale voněl božsky a obsahoval alkohol. Ku-a se trochu zdráhal, ale po přednášce o úžasných zdravotních účincích a nízkém obsahu alkoholu zábrany padly. Blaradu nikdo ukecávat nemusel. Chlastal jako duha.                                                                                                         Sigi začal vyzvídat. M.T. tu pobyl dost dlouho. Pochvaloval si zdejší klid. Kniha byla téměř hotová. Často v džungli navštěvoval elefouny a dokázal hodiny pozorovat  jedince, kterým se klubala křídla. Velice ho ten jev zaujal. Ochočil si místní včely a denně s