Naram - 3. kapitola

                                                 SETKÁNÍ

 

                Když  přišel k sobě, seděl v duhové bublině a zvenčí na něj zíraly z útlých vínových obličejíků velikánské tmavomodré oči.

"Vítej – pozemšťane – máme – hovořit – tvým – rodným – jazykem?" tázal se pomalu strojový hlas.

"Samo. Teda - ano."

"Vitaj – ogare - tož  - jaká?" zaševelili nářečím jeho rodné vísky.

"Né, to NÉ!!! Prosím, česky, normálně česky, třeba i spisovně!"

Obdržel nastavená naslouchátka. Hlasy již zněly přirozeně a měly velice příjemný tón.

"Dobrá, vítej J.S.Červíčku, na palubě Sakrouše 54. Musíš projít karanténou, pak budeš naším hostem. Vsuň kufřík do otvoru vpravo." Zelené světlo jej prosvítilo. "Obsah v pořádku -  nezávadný – jeden těžko identifikovatelný předmět – bílý válec – prosím vysvětlit," odříkala kontrolní mašina. Kufřík vklouzl Sigimu zpět do rukou. To jsem sám zvědav, co mi to tam chlapi dali. Roztřeseně otevřel kufr. Úplně dole ležel tubus od dalekohledu. Otevřel ho a – ejhle! Tak to se K. vytáhl. Svijanská čtrnáctka! Heuréka! "Prosím, to je pivo. Posilující nápoj."

"Pivo? Moment, slovník uvádí – tekutina s obsahem alkoholu, kterou si lidé soustavně poškozují mozek. Smysl nepochopen. A kombinace 'pivo – Čech' uvádí – jeden z nejzdatnějších národů v požívání, velmi odolný.Tak to nám musíš objasnit." Bublina se rozplynula. Sigi přisedl ke kulatému stolu k naramákům. Vedl svou první meziplanetární přednášku. O pivě. Dokonce mu povolili otevřít lahev a odlít malý kalíšek zvědavému naramoidovi jménem Ku-a, který se dobrovolně přihlásil k pokusu. Sigi zběžně objasnil pravidla před požitím a ťukli si. "ČUSAČKA!" nadšeně zahlásil S. "ŠUŠAŠKA," odvětil Ku-a, snažící se ho zbrkle napodobit, a pomaličku do sebe nasoukal nápoj. Když se nic nestalo, ostatní se rozhodli také připojit. I s přípitkem. Moc jim to nešlo. Když byli asi v půlce lahváče, nadšení naramané řvali sborově "ŠUKAČKA".  Nechal je u toho, nevěda, jaké komplikace jim to v budoucnu přinese. Pohlédl okénkem na vzdalující se modrou kouli. Tak tomu říkám jízda. Ku-a ho objímal chapadélkem a odříkával: "Ano, přivozuje náklonnost, jsem úplně nakloněný. Mám vás rád." Roztáhl pysky do širokého úsměvu, škytl a usnul. Ostatní okamžitě odložili rozpité kalíšky. Obdivně pohlédli na Sigiho, který právě slastně vyzunkl posledního loka a přednášel o pivu dál, jako by se nechumelilo.

Nechumelilo se. Dobrá, pokud to potřebuješ k životu, pokusíme se ti u nás něco takového vyrobit. Uschovali lahev s poslední kapkou.

"Díky, ó Naramané,  a kam to vlastně letíme?"

"Na Naram, naši domovskou planetu. Cesta potrvá asi čtrnáct dní. 54 patří k našim nejrychlejším lodím. Další otázky?"

"No, jak bych to řekl...co se mnou vlastně budete dělat? Budou nějaké testy, rozbory a tak? Jaký je tu časový režim?"

"Časový režim? Fuj. To je váš vynález. My prostě děláme, co je třeba. Vycítíme, kdy a co je nutno udělat, a uděláme to. Ty můžeš dělat, co chceš. My tě budeme jen pozorovat. Biologická analýza je již provedena."

"Kluci, to je úžasný! Já vás prostě miluju!" zajásal mírně podnapile – zbylo na něj přes půlku lahve a čtrnáctka je čtrnáctka, kór, když je jeden utahanej jak pes. Nechápavě se na něj zahleděli. Lu-a cosi vysurfoval na černé tabulce a odvětil: "Jsme rádi, že k nám cítíš náklonnost. Přátelství je velice důležité. Pokud je to způsobeno tím pivem, možná ho zaneseme do harmonizačního programu. Ale nejsme 'kluci'. Všichni zde jsou dospělí jedinci, a to mužského i ženského pohlaví."

                Až nyní si pořádně prohlédl své nové přátele. Měli podobnou stavbu těla  jako lidé, světle vínový odstín kůže, místo rukou chapadla, ze kterých se dle potřeby vysouval potřebný počet jakoby-prstíků. Nohy měli dole kornoutovité, s přísavkami. Nejzajímavější byla jejich hlava. Úzká, s velikou mozkovnou, nádhernýma tmavě modrýma očima, lysá nebo s prameny černých žíní, uši malé, trychtýřovité. Zahalovaly je dlouhé pestrobarevné tuniky. Marně pátral po nějakých druhotných pohlavních znacích. Lu-a se zašklebil. "Víš, jak poznáš naramoidku? Podle nosu přece! Mají úchvatně rozšířené nozdry. Podívej! Moje družka Lu-aa," představil hrdě jednu z postaviček. Pu-a, který si právě hrál s tabulkou, dodal: "Podle nosa poznáš kosa – české přísloví."

                Nenápadně si je znovu obhlédl. Naznal, že některé osůbky mají opravdu nosánek mírně rypáčkovitý, ale jistý si moc nebyl. "Vlastně jsme se ještě nepředstavili!" zahlaholil srdečně. "Říkejte mi Sigi!" A natáhl pravačku. Naramoidé na ni hleděli s rozpaky, ale posléze skoro pochopili. Jeden po druhém mu obtočili chapadlo kolem ruky. Lu-a, Lu-aa, Pu-a, Nu-a, Fu-a, Hu-a, Hu-aa a nakonec ho obtočil  i stále ještě ožralý Ku-a. Bohužel se zapomněli pustit. Ve finále to vypadalo, jako by byl lapen nějakou pozoruhodnou chobotnicí.

"No, už mě můžete pustit," zasmál se, "stačí lehký, pevný stisk, jeden po druhém." Doufám, že nebudu muset vysvětlovat Gutha Jarkovského, tam mám značné mezery, pomyslel si pobaveně. Lu-a ohodnotil tento zvyk jako velice milý a přátelský, a Ku-a dodal: "Vidíte, já vám říkal, že všichni nejsou arogantní hovada."

                Dny běžely jako voda. Výhled excelentní, naramoidé znali snad každou planetu, hvězdu, kometu i další podivné útvary a dokázali o nich poutavě vyprávět. Na oplátku jim Sigi líčil, jak žijí obyčejní lidé. Naramany hlavně zajímalo, kde se sdružují a jak se baví. Nejvíc je zaujalo povídání o festivalech, hodech, vinobraních a jiných lidových veselicích. Ku-a dokonce nadšeně prohlásil: "Já chci na Krákor!  A ke Skalákovi!"

"Tož  sestavte kapelu a já vám to domluvím, bylo by to skvělé zpestření." Představa vínových postaviček na pódiu mu přišla geniální i proto, že všichni do jednoho hráli na „sintál“, drnkací hudební nástroj s pěti až padesáti strunami – dle schopnosti hráče - a svými chapadélky ho bravurně ovládali.

                Všechny informace zeměpisné, historické a státoprávní naštěstí obsahovaly paměťové disky z kufříku. Naramové vše pečlivě studovali a často pokládali záludné otázky. Proč se lidé v některých oblastech tak množí, když nemají co jíst? Proč vyrábíte tolik zbytečných věcí? Proč trávíte v práci tolik času a zabýváte se divnými a zbytečnými činnostmi, když se umíte tak skvěle bavit? Proč nevyužíváte vědecké poznatky, ke kterým jste se pracně dopídili, a stále blbnete s tou energií z uhlí? Fuj, pak vám to tam smrdí...Proč se vzájemně zabíjíte? A dalších nesmyslů nepočítaně.

Vždyť ta vaše koule je už jenom velký, děsivě páchnoucí odpaďák.

"Ach jo. Já vím. Já nevím," smutně konstatoval Sigi. "V podstatě celý svět ovládá banda byznysmenů a megalomanů. Chtějí jen víc a víc peněz nebo moci. Používají k tomu politiky a média. Svět je jejich hračka, a při vzájemném soupeření nemyslí na to, že ji mohou i rozbít. Taky je mi z toho nanic, ale nevím, co s tím. Je to banda arogantních sebestředných pitomců, a s těma se fakt nedomluvíte. Jaké s námi vlastně

máte úmysly? Proč se zabýváte tak hloupou sebrankou jako jsou lidi?"

                Nastalo trapné ticho. Pak Lu-a smutně pronesl: "Tušili jsme, že se to zhoršuje, ale že to takhle postihne i nejběžnější populaci...Asi ti budeme muset lecos vysvětlit. Můžu?" obrátil se na ostatní. Beze slova přikývli. "Všechno?" Opět přikývli. Ku-a poznamenal: "Je to kamarád a pravdu unese."

"Tak tedy ve zkratce. Naše planeta Naram a vaše planeta Země jsou vesmírná dvojčata. Vznikla při velkém třesku rozpadem jednoho fialového trpaslíka. Naše část byla odvlečena prolétající kometou o galaxii dál a vyvíjela se samostatně. Přesto jsou stále určitým způsobem propojeny a vzájemně se ovlivňují. Je to jako u lidských dvojčat. Ví o sobě, cítí podobně, ale vliv prostředí z nich může udělat velice odlišné jedince. Pozorujeme vás už velice dlouho. Naše první loď tu přistála asi před 3000 lety. Náš vývoj byl poněkud plynulejší, neboť my své poznatky využíváme, zatímco vy je systematicky ničíte. Občas jsme se vám pokoušeli pomáhat a podstrkovali různé znalosti a vynálezy, ale vy jste dokonale dokázali vše zneužít nebo použít k té hloupé hře, co jí říkáte válka. Dřív nás alespoň uctívali jako božstvo, ale poslední dobou našinec přistane, aby se trochu protáhl, a pokud včas neuletí -  šup, už ho někam zavřou, pitvají a zkoumají. Nechutné. Jo, bejvávalo. Kdysi jsme tu vybírali zajímavé jedince a brali je k nám na školení. Třeba ten – no jak on se – Nikola Tesla!"

Hu-aa se zasnila. "Tomu jsem sedávala na klíně jako malá holka. Jak on uměl vyprávět. Vlastně on ve mně vzbudil zájem o tu vaši divnou planetu. Ach jo. A jak dopadl."

"Jak dopadl?" zeptal se se zájmem Sigi.

"Zavřeli ho někam do hotelu a zakázali mu šířit veškeré poznatky. Proč, to nevíme, ale nějak to souviselo s těmi vašimi penězi. No prostě od té doby raději jen tiše pozorujeme a sem tam vám pošleme nějakou zprávu, třeba, že se tam a tam schyluje k živelné pohromě a tak, ale většinou to nečtete, nebo čtete blbě. Nejhorší pokus byl, když náš psychoanalytik – a to se stalo už hodně dávno - vymyslel těch 10 přikázání, abyste se k sobě chovali líp."

                Sigi nevěřil vlastním uším. Chvíli dumal, a pak se otázal: "Dobrá, celkem vás chápu, ale proč se na nás teda nevykašlete úplně?"

"No, rádi bychom, ale kdykoli na Zemi dojde k nějaké katastrofě, hromadnému útlaku a podobně, dostávají naramští obyvatelé třesavku, někdy i průjem a někdy jim tak ztuhnou chapadla, že nemohou ani hrát na nástroje. No uznej, s tím musíme něco dělat, jen nevíme co. Byl tu už projekt na vyhlazení lidstva, proběhly i drobné pokusy, ovšem vždy se to nějak negativně projevilo na Naramu. Tak to zkoušíme jinak. Hledáme oblasti s lidmi nezatíženými příliš náboženstvím, línými válčit a schopnými se bavit a vzájemně komunikovat. Tuto skupinu se pokusíme ovlivnit, posílit, vymanit ze závislosti na ekonomice a televizi, a šířit náš způsob života. A ty

nám v tom pomůžeš!" rozzářil se Lu-a vizionářsky.

"Hmmm...no...ambiciózní plán. Nevím proč, ale připomíná mi to hippies, šedesátá léta, nemáte v tom náhodou taky prsty?"

Nu-a se poškrabal na bradě. "No, to víš, že jo, jen se to trochu nepovedlo." ¨

"Trochu?!" ušklíbl se Ku-a. "Já vám to říkal od začátku: necpěte do nich chemii, rozbijou se vám! A to vy né. Vy pořád – podívejte, jak jsou milý, hezký, přátelský..." "No, byly i horší pokusy,  utnul debatu Lu-a a obrátil se k Sigimu. "Rádi bychom ti ukázali Naram, pobudeš, něco okoukneš a pak se uvidí. Neboj, žádné zázraky od tebe neočekáváme, koneckonců nejsi žádný Einstein. Nových technologií je pro vás věčná škoda, zkusíme to pomalu. Když zapojíme SPO, internet a tak, třeba vás časem i trochu polidštíme – tedy ponaramíme. Snad to stihneme, než si tu vaši kouli úplně rozbijete."

"Dobrá," odvětil Sigi. "To se mi zamlouvá, jen doufám, že vám budu něco platný. A za jak dlouho přistaneme?"

 Celou knihu můžete zakoupit v Recomandu nebo zde

Blanka

zvuková příloha zde