Naram, kapitola 16tá

KAPSAVOUNIE

Kapsavouni obývají slunné lesní mýtiny. Spásají okvětní plátky šípkových keřů a čerstvé květy růžolinky naramní. Bývají to dobrosrdeční tvorové, kteří do svých kapes uschovávají spoustu přátel. Milují domácké lesní mejdany se spoustou hostů, ale málokdy mýtinu opouští. Jejich naivita je někdy až nebezpečná.

Lidé narození v tomto znamení bývají kamarádští, vidí svět růžovými brýlemi a často na svou dobrotu doplácejí. Jsou pořádkumilovní, poctiví, někdy systematičtí. Mají silně vyvinuté sociální cítění a rádi se starají o druhé.

Hned nazítří jim růžový ostrov otevřel svou pohostinnou náruč. Byl opravdu růžový, protože naprosto všude kvetly keříky růžolinky naramní. Růžové molo bylo narvané k prasknutí. Spousta veselých postaviček i zvířat tu čekala na své příbuzné, přátele nebo kohokoli. Také zde vystoupilo pár dětí, většinou sirotků, o které se místní naramoidky téměř porvaly. Lákaly je na vanilkové rohlíčky a jiné dobroty. Ale i o naši partičku byl velký zájem. Kdekdo jim sliboval večírek, projížďku v kapse (to nabízela zvířata, většinou klokanoidi, ale i peftáci nebo medvědoidi, kteří tu byli vybaveni obrovitou kapsou, nacpanou malými zvířátky i dětmi), útulný pokojíček, gurmánské orgie. Vykolejený Sigi se zmohl jen na "děkuji, ne, ne, nééé, někdy příště". Blarada pohotově vyběhl a po chvíli se vracel v doprovodu křepkého staříka. Děda bydlel v mobilní lodi, nacpané od přídě po záď naramíky i zvířaty. Pracně našel volnější kajutu, slušně vypoklonkoval křečky, ubytoval naše cestovatele a vyrazil shánět pamětníky. Sám jím také byl. Večer se tu sešla slušná řádka důchodců (dá-li se to na Naramu takhle říct). Dokonce dorazili i letitý medvědoid a klokanoid. A zase to samé. "U mě byl!" "U mě taky." "Já ho vozil po ostrově, heč!" a podobně. Marka tu zaujaly především sirotčí domovy, které skvěle fungovaly. Našlo se tu místo pro každého osamělého tvorečka. Své nové domovy si vybírali intuitivně, nebo se nechali nalákat. Pokud jim nová skoromáma či skorootec nevyhovovali, mohli bez problémů odejít, odletět nebo odskákat jinam. Naopak když dítě či mládě nevyhovovalo skororodičům nebo skorosourozencům, nechtělo pomáhat na pozemcích, hádalo se, nebo dokonce pralo, řekli mu prostě „mazej“! A muselo hledat dál. Časem se sirotci vždy poučili a chovali se lépe. Bylo běžné, že přebíhali od jednoho domova k druhému, dokud si nenašli to pravé. Nikdo to neřešil. Všude byly vždy nachystané koláče a motyka u záhonku. Zvířata tu měla velké kapsy a naramoidé velká srdce. Mark tu měl mnoho přátel. Některým až do své smrti posílal pohledy. Psal prý velmi pilně a chlubil se, že je za půlkou. Tady taky už nic nevykoumají. Na rozloučenou se nechali povozit klokanoidní partičkou po ostrově. Byla to příjemná vyjížďka. Všude viděli spokojené obrovité rodinky, jak si hrají, grilují a okopávají zahrádky. Takový sladký domov. Po návratu začaly oživovací práce na staříkově lodi. Byla hodně stará. Nevyjela už přes dvacet let. Kdo mohl, pomohl, a nakonec se motor chrčivě rozběhl. Nafukovací kola se vysunula . Loď se velice zvolna plížila k vodě. Někteří obyvatelé se museli vzdát výletu, protože plavidlo kleslo pod čáru ponoru. Zůstala jen nezbytná posádka, houf dětí a drobná zvěř. "Hurá, jedeme na výlet!" radovali se. "Šťastnou plavbu!" mávali ze břehu ostatní.

A štěstí opravdu potřebovali. Cestou je potkala prudká bouře. Blesky šlehaly, vlny s nimi mlátily, ale všichni v pohodě popíjeli kafíčko, jakoby nic. Sigi byl zelený hrůzou. "Proč nic nedělají, přeci musí něco dělat, ve filmech při bouři posádka pobíhala, pasažéři ječeli a vůbec," stěžoval si Ku-aovi. Toho to pobavilo. "Vaše loďstvo není na moc velký úrovni," dodal jedovatě. "Dědo! Zavři tu plechovku, mladej se bojí!" Děda zmáčknul tlačítko a celu palubu přikryl veliký průhledný poklop. "S houpáním nebo bez?" "BEZ!" Ragoval okamžitě Sigi. "Škoda, já houpání rád, ale když tě vidím..." Kolem lodi se rozepjal široký ochranný pás a mírnil nárazy vln. Pomalu, ale jistě se šinuli k dalšímu ostrovu.