Největší práce není mít nápady

Poslední deska kapely B4 vyšla na značce Polí5. Křest dopadl skvěle. Už vyšly i první recenze. Aby bylo jasněji i v souvislostech, následuje rozhovor s otcem zakladatelem, multiinstrumentalistou a divadelníkem (divadelní spolek Handa Gote) Tomášem Procházkou. Příjemné čtení...

B4Polí5: Začněme od základů: odkud ses vzal, kdes vyrostl, co dělají rodiče a jak to vlastně bylo s tím vším tvým hraním od počátku?
Tomáš Procházka:
Jako já osobně? Já jsem vyrostl v Kamenickém Šenově - městě skla. Rodiče byli samosebou skláři. Já jsem měl být taky sklář, ale z nějakého důvodu jsem vystudoval dopravní průmyslovku, pak jsem to šel napravit na DAMU. Divadlo mě dnes živí a hudba je můj koníček, který mě občas přiživí, ale do kterého spíš investuju. Můj táta a táta Davida Freudla spolu byli na sklářském učňáku. “Freudl! Ten byl dobrej!”, řekl mi k tomu táta. Tak jsem s Davidem založil kapelu. Ale to bylo až potom. Nejdřív jsem hrál folk, potom punk a ještě potom takovej new wave/jazz/rock. Všechno se to dělo v Novém Boru, kde máme dodneška zkušebnu.

P5: Jakou genezi měla B4? Nakolik je B4 oddělitelná od Handa Gote?
TP:
Poprosil jsem Davida, kterého jsem trochu znal, jestli by se mnou nechtěl nahrát hudbu k divadlu. Naštěstí tenkrát souhlasil. Pak jsme byli jednou, každý se svojí kapelou, na festivalu v Turnově. Jedna kapela nepřijela a pořadatel si zoufal. “Tyhle mají přece kapelu!”, ukazovali na nás kamarádi. tak jsme museli vystoupit. Hráli jsme dvacet minut, všechno šlo přes delay a vystoupení skončilo strašnou zpětnou vazbou. Název jsme neměli, B4 je název presetu toho delaye, co dělal tu vazbu. Po nějakým čase se začli lidi ptát, kdy zase bude hrát B4. Tak jsme to tak nechali. Přibrali jsme Leoše Kropáčka na bicí a já si koupil bezpražcovou basu. To bylo někdy v roce 1999. Od samýho začátku jsme byli ovlivnění elektronickou hudbou, ale chtěli hrát všechno ručně. Věděli jsme taky že budeme jenom improvizovat. A od začátku to byl psychedelic plus nějaký přísady. Většinou nám lidi říkali, že něco takovýho ještě neslyšeli, ale nevěděli jsme jestli je to pochvala, nebo výtka. David Singer s náma hrál na housle asi pět let, během tý doby nám poprvé někdo řekl, že zníme jako Can. To jsme neznali, ale rychle jsme si to oblíbili. Od tý doby všem říkáme, že hrajeme krautrock. Přísady, který do něj přidáváme, jsou hlavně noise, ale i disco, minimalismus nebo country. Dneska hrajem zase ve čtyřech, s Karlem Žďárským na basu a já hraju na kytaru. Snažíme se používat jenom staré nástroje a přístroje, protože je máme rádi a zní daleko líp než ty nové.
B4B4 je od Handa Gote oddělitelná dobře, je to samostatná jednotka. Funguje jako část HG, jako její hudební motor. Ale hudba a divadlo se při tom přirozeně prolíná. Za oběma projekty je především zvídavost, radost ze zkoumání a překračování všemožných hranic. Handa Gote jsme založili někdy v roce 2004, ze začátku to bylo spíš pohybové divadlo, potom spíš technologické a visuální divadlo, teď je to crossover všech možných žánrů a stylů, které se potkali někde na půdě postdramatického divadla.

P5: Co Vaše vedlejší projekty a další kapely, kolik a jaké to jsou?
TP:
Já kromě divadla Buchty a loutky, působím ve skupině Gurun Gurun, kterou založili Jára Tarnovski a Tomáš Knoflíček z Miou Miou. Potom mám postindustriální projekt Radio Royal s Petrem Ferencem. Taky hraju sám jako Federsel, je to takovej kavárenskej noise, nebo abstraktní elektronika. Leoš hraje v alternativní skupině Swayambu, potom s folkovými Zhasni a taky v kultovní kapele Candát, to je totální freak out s rybářskou tématikou. V Candátu hraje i David Freudl. Karel hraje ve skupině Sousedi a taky různě hostuje.

P5: B4 zdánlivě nezapadá do standardních žánrů, jaký vlastně máte k tvorbě přístup? Odkazuji také k našemu rozhovoru - "zahraj špatné sólo".
TP:
My improvizujeme. Naživo, ale i ve studiu. Když tam jdeme, nemáme většinou žádný materiál, během pěti-šesti dnů vymyslíme a nahrajeme všechny ty skladby, dál už se to jenom míchá. Největší práce není mít nápady, ale nemít nápady, který vycházejí z toho co do nás hustí komerční rádia, televize atd. Člověk má v sobě všechna ty hudební klišé, třeba i z dětství. Pak si někde přečteš, že nejlepší kapela je U2, nebo že Beatles jsou nejlepší kapela všech dob. Střední proud je mor, kterej všechno rozloží, všichni budou hrát stejně, zpívaj stejně přes Autotune, šikovnej producent jim to pak všechno zažehlí, aby to bylo pěkný. Z pěknej věcí mě většinou bolí hlava. Taky z těchhle důvodů jsme se právě předháněli, kdo zahraje to nejhorší sólo. Je to celkem těžký. Ale byla to hrozná sranda. Ty žánry to jsou taky berličky. Já moc nechápu že se někdo rozhodne že bude hrát třeba jenom reggae. To mu ty ostatní žánry nechybí? Mě se líbí všechno. Jenom to nesmí být ten střední proud, že hraješ aby to bylo hezký, aby to mělo úspěch.

P5: Proč název Ringo George Paul John?
TP:
No, to už jsem asi naznačil. To měla být špatná deska, tak jsme hledali i špatnej název. Myslím, že jsme ho našli.

Další informace např. ZDE na profilu MySpace