Nicoleta Crăete, Žena s voskovým tělem

 

 

Tady nejsem já

 

na tomto dlouhém bílém stole neležím já

z mého těla nerostou stromy

aby pak z nich byl les

kde bych se ztratila

 

všechny ty lidi jsem ke stolu nezvala já

a nechápu

 

celé dny jsem neotevřela dveře

veškerá zrcadla v domě jsem zakrývala rukou

 

a přitiskla jsem si na čelo knihu

aby zabránila mému pádu

 

klid v stopách

nevidím neslyším neznám cestu

 

abych mohla chodit

naučila jsem se chůzi červa

zutého z iluzí

plovoucích před oknem

házejí po mě květy

zkamenělé trávou

líbám je na čele

rostou mi kořeny

 

blahoslaven ten, kdo se směje a pláče zároveň

neboť jeho bude klid

v stopách

 

 

 

 

Prach

 

začala jsem ukousávat z dnešního dne

prach

vržený nad oblohu na jejímž spáleném konci

se mihotá úsvit

 

omývám krev mrtvých vlhkými řasami

 

aby rozkvetla cesta z kostí  

až po ní půjdou

tato zpráva skryje živé pod tábor plodů

smrti

bůh prach

hovoří a mlčí

 

 

 

 

Profesoru matematiky

 

tvoje půlka postele visí na bílém vlásku

sužovaném prázdnotou

na jejím okraji stále existuješ v zmnožení předmětů

které prorůstají stěnami podlahou

tajnou matematikou spánku stále stoupáš na tu horu  

stále za tebou křičí mrtvoly

které jsi zaléval v ty večery kdy

já jsem vážila jen 39 kilo

je to zkouška vysvětlila mi marie a

já se usmála na své půlce postele

hráli jsme mlýn se zmizelými ptáčky

 

už nečekám, že přijdeš nebo odejdeš

vážím 51 kilo

 

 

 

Noc šílené ženy

 

tolik začátků a žádný konec

přetoč to zpátky přetoč to

odešla jsi mlčet k vodě

napadlo tě vyspat se do krásy

zrovna na poli s dvojitými vazbami

a právě o noci šílené ženy

kdy veškeré úzkosti tancují nahé

 

máš-li nějakou úzkost zahřej ji na hrudi

neboj se toho

pak se rozpláčeš nebo porodíš myši

které osídlí planetu lepším životem

klikni na ten obrázek

 

ulož si ho  

 

 

 

 

Bůh

 

usnul v naší posteli

jak široký tak dlouhý

a hned pak

se několik zemětřesení obléklo do dešťů

z černé krajky

ačkoli nám bylo trochu trapně

navrhli jsme mu aby se trochu odsunul

 

ale on se jen usmál

 

 

 

Nicoleta Crăete se narodila 11. září 1980. V Rumunsku získala celou řadu literárních cen, z nichž stojí za zmínku: 


- Hlavní cena pro poezii na literárním festivalu Dědictví Vacareskových ve městě Targoviste
- Zvláštní Cena pro autora z Oltenie v Literární Soutěži Tradem v Craiově 
- Cena Horii Vintily za prózu v mezinárodní literární soutěži Podzimní sen ve městě Urziceni
- Cena Národního literárního festivalu Eminescu v Oravici
- Cena literárního festivalu ve městě Sighetu Marmatiei za nejlepší rukopis (s názvem Vosková žena)
- Třetí cena v národní literární soutěži Avantharda XXII ve městě Bacau 
- Hlavní cena za poezii v literární soutěži Tudora Argheziho ve městě Targu-Jiu
- Cena Mezinárodního literárního festivalu v Kišiněvě atd.

Její první sbírka Vosková žena získala výborné ohlasy v rumunském a mezinárodním kulturním tisku.
Mimo vlastní literární tvorbu se zabývá také překlady z anglicky nebo francouzsky psané literatury se zaměřením na současnou poezii.

 

Texty přeložil Mircea Dan Duta.