Novinka Polí5! Tomáš Hrubiš - Raport

 

Tomáš Hrubiš natočil své druhé album Raport opět ve studiu u Tomáše Vtípila. Vtípil se tentokrát ujal i celkové hudební produkce nahrávky a v jedné skladbě si zahrál i na trubku a dechový syntezátor. Na desce se objevují další dva hosté: Martin Kučera (trubka) a Petr Fučík (bicí). Hrubiš kromě piana, preparovaného klavíru a harmonia použil nově i terénní nahrávky.

Tyto tzv. field recordings, jsou zvukovým záznamem jedné konkrétní cesty z bodu A do bodu B (nebo z A do A?), které byly v nahrávkách použity lineárně. Záznam v reálném čase trasy určil stopáž celé desky. Na albu se pak kontinuálně rozvíjí příběh, každodenní mikrodrama této cesty s častým užitím repetic s jakousi „krokovou“ rytmikou. V názvech jednotlivých skladeb (vyjma jednohé) byly užity tzv. palindromy – slova, které lze číst v libovolném směru (zleva doprava nebo pozpátku) a mají vždy stejný význam.

Deska začíná a končí zvukem otevíráním dveří a v symbolické rovině nabízí otázku, zda jsou to ty stejné jako na začátku, nebo jsme se přeci jen někam dostali. Jestli jsme se neocitli ve smyčce zpět na startu, zda-li máme nějaký směr. Pokud ne, tak se nemáme nenechat ukolébat a neustrnout ve slepé a bezpečné zóně, kterou už známe. Zbavit se sentimentu po starém a nebát se dát prostor novému. Zbavit se svých mentálních stereotypů, aby se člověk sám do sebe nezacyklil, aby se do sebe nevopakoval…

 

Album vychází na CD a v digitální podobě lze zadarmo či za dobrovolný příspěvek stáhnout na bandcampovém profilu Polí5.

https://poli5.bandcamp.com/album/raport

 

 

A pro fajnšmekry tady máme

Rozhovor s Tomášem Hrubišem

(Pavel Albert)

 

Tomáši, mluvíš tady o jedné konkrétní cestě, která dává tvému albu koncepční a časový rámec. Mohl bys prozradit lokaci, ve které jsi sbíral zvukový materiál? O jakou cestu se jedná?

Kontinuálním poslechem alba je posluchač účastný na mé každodenní trase z práce do zkušebny. Vycházím z budovy Střední školy umění a designu (v minulosti textilní průmyslovka) v Brně, kde jsem ještě donedávna učil, čtyřkou na hlavák, spodem nevábnou myšinou, eskalátorem na přemostění se z Tesca do džungle Vaňkovky, stínem temného masivu Zvonařky a až konečně za zatáčkou se dostávám do budovy bývalého Dolního nádraží, kde mám onu zkušebnu.

Opět se na tvých nahrávkách podílejí i přizvaní hosté. Měl jsi o jejich přítomnosti a zvukovém přínosu dopředu jasno nebo šlo o průběžné reagování na potřeby jednotlivých tracků?

Deska vznikala procesuálně. Raport tak z poloviny vznikl přímo ve studiu. V tom byl rozdíl oproti tomu, jak se natáčela první deska-nahrály se věci, tak jak jsem je měl připravené a až na pár kosmetických zásahů zůstaly v původní verzi. Tady byl teď mnohem větší prostor v průběhu skladby proměňovat, vstupovat do nich a když jsme se s Tomášem shodli, že by daný track podpořily třeba bicí, tak jsme to udělali. Takže hosté byli oslovování průběžně v závislosti na aktuálních aranžérských nápadech.

 

Ve svém druhém opusu jsi vkročil na území experimentů se zvukem, na cestu hledání zdrojů zvuků, které nemusí být vždy generované pouze standartními postupy za užití hudebních nástrojů. Do jaké míry na to mělo vliv tebou zvolené tematizování konkrétní cesty a její zachycení v reálném zvukovém stavu? A do jaké míry na to měla vliv osobnost Tomáše Vtípila, jakožto producenta alba?

Už delší dobu se mi v hlavě honilo téma změny. Jít na to z jiné strany, než je člověk zvyklý a kde to už zná. Nejen ve tvorbě ale i v životě. Ale je to dlouhý proces a moc mi to zatím nejde. Ty mentální i jiné návyky, co si člověk za tu dobu vytvořil, mají docela silný a tuhý kořínek. Když jsem začal zkoušet nový materiál na desku, tak jsem myslel hlavně na to. Začal jsem tedy různě preparovat piano, abych změnil a obohatil zvuk a částečně tím i proměnil techniku hraní. Na terénní nahrávky došlo později. Ty vznikly až v průběhu natáčení. A napadlo to právě T. Vtípila- že by to k tomu dobře šlo a deska by tím dostala další vrstvu. Dostal jsem od něj domácí úkol ty nahrávky pořídit. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, co mám nahrávat-ptáčky ve větvích, šum lesa, nebo co vlastně…? Ale potom jednou, stojíc na jedoucím eskalátoru, kdy jsem se zaposlouchal do jeho rytmického bouchání mi to docvaklo: Co je jedna z věcí, kterou dělám už bezmyšlenkovitě každý den nejčastěji? Přemisťuju se z bodu A do bodu B, den co den ta stejná trasa. Cesta jako proces, jestli se nestáčí sama do sebe, co se na ní vlastně děje atd. Tak jsem ji zkrátka nahrál a bylo to. Field recordings se staly pojivem desky a zároveň tím dostala svou konečnou podobu-jeden příběh, téma se usadilo, stopáž určena. Ve studiu jsme akorát něco střihli, něco ztumili, něco zesílili. Ale do chronologie, nebo celkového času záznamu jsme nezasahovali. Jinak z Tomášovy strany těch impulzů bylo samozřejmě mnohem více, má obecně velmi široký záběr. Vcelku myslím (když budu mluvit za sebe), že jsme se velmi dobře doplňovali-když něco napadlo jednoho, druhý to začal rozvíjet a naopak. Až mi ke konci přišlo skoro líto, že už máme hotovo – hodně mě to bavilo.

Má první asociace, když se řekne Raport, tedy název tvého nového počinu, je nějaké „úřední hlášení“, třeba o stavu věcí a okolností, které tě k nahrávce motivovaly. Je tento výklad možný nebo dokonce správný?

Tento výraz si asi pamatuje spíš starší generace jako vojenské hlášení, ale existuje ještě jeden význam a to jako terminus technicus v textilním výtvarnictví pro opakující se tištěný nebo tkaný vzor. Na textilce, kde jsem právě učil, se dával návrh a realizace raportu často jako zadání studentům. A když jsem hledal název alba, tak se mi to samo nabídlo. Sám jsem se studenty jejich „raporty“ často konzultoval a pomáhal s realizacemi. Každé pololetí znovu a znovu opakující se opakované vzory…

Poslední otázka, která se přímo nabízí, je na datum vydání. Přeci jenom prvního září by mě nijak nepřekvapilo, ale druhého? K tomu tě vede co?

Důvodu je více: Přesně před rokem a půl druhého února byl vydán můj debut Tlecí doba, dále druhého září má narozeniny má přítelkyně, takže svým způsobem takový dárek i pro ni, a v neposlední řadě ve stejný den musím odevzdat klíče od zkušebny, kde mi skončil nájem. Tak se to tak nějak propojilo dohromady – deska končí otevíráním dveří do té zkušebny a já v den jejího vydání tyto konkrétní dveře zabouchnu naposledy. To je k té dvojce. Ale hlavně jsem chtěl desku vydat na začátku září. Začíná nový školní rok, další cyklus. S tím rozdílem, že už teď nebudu, po mnoha letech jako student nebo později jako učitel, jeho součástí. Měl jsem silné nutkání už dát školství, byť na nějakou dobu, vale a začít a zažít něco jiného. Takže Raport je šátečkem i za tímto. Hodně věcí se mi teď v životě mění. Není to pálení mostů, jen jsem měl pocit, že se začínám nějak zacyklovat a bylo načase z toho vystoupit a otevřít si jiný prostor. Sám jsem zvědav, co přijde.

 

Foto Hana Něměčková