Pavel Z. – Kakofonie cesty (De-lirická slova, Obyčejný hlas)

Naši přátelé z www.diycore.net nejsou zastydlí pankáči, okruh jejich zájmu je mnohem širší a zajímají je i souvislosti. Zajistili pro nás sepsání recenze na poslední (a vlastně první sólové) album Pavla Zajíčka, které distribuujeme… Text Vám hbitě přinášíme, stačí kliknout na nadpis atd atd...

Spirály. Možná to není nejpřesnější obraz, ale Zajíčkovo psaní se vyznačuje návraty a variacemi motivů. - Opakovat! Donekonečna! - Ze setkávání, které je podobně náhodné jako to příslovečné setkání deštníku a šicího stroje na pitevním stole, vznikají podivná spojení. Orfeus, mlíko, cigarety a možná kafe. V těch místech se rodí překvapení a taky humor, což může někomu ve spojení s tvorbou P.Z. připadat absurdní. Je to ale humor, u kterého se netlemíte od ucha k uchu. Skrytý, tichý smích – takový, jaký patří k životu, tomu každodennímu - žádná estráda, žádná pokleslá zábava. Ke ztajenosti nebo neefektnosti Zajíčkova psaní jako další přirozený paradox patří i romantika. Skutečně: z šedých dnů i snů vyrůstají rudé růže. Co na tom, že ty něžné květy občas připomenou otevřené maso?

Vypadá to, že ze všech těch undergroundových veteránů je právě Pavel Z. nejméně poutaný svou minulostí. Plastici v tom horším slova smyslu taky, za to Brabenec se drží svého sága jako čert kříže a třeba Umělá hmota je roztomilá – a skvělá! – fosílie. To je jen pár příkladů za všechny. Sakra, neříkám že je to špatně, ale na tvorbě P.Z. oceňuju to, co v ní vlastně bylo také přítomno od začátků: chuť experimentovat, zkoušet různé věci, nezvyklá spojení. Tento pól undergroundu jsem vždycky oceňoval víc. Ale už Bondy v Sourozencích napsal, že k věci patří i ten bigbít, lidová zábava v tom nejvlastnějším smyslu. Vlajkovou lodí toho experimentálního pólu byli Dg 307 vždycky. Už v dobách, kdy ovlivnění Aktualem a Novou hudbou předjímali industriál.

V současnosti je P.Z. s malou pomocí přátel zase na hraně dění. Klasické rockové nástroje na této zatím poslední nahrávce doplňují jak nástroje ještě klasičtější, akustické: klavír, housle, tak nástroje upravené nebo i nalezené: plastikové láhve. Nechybí laptop. Analogii s tímto přístupem můžeme najít v tom nejsoučasnějším dění ve světě. Tady mi Kakofonie připomíná, ne tolik hudebně, ale právě tím přístupem, různé další „zasloužilce“: revitalizované Throbbing Gristles, Girovy Angels Of Light, pozdní Current 93 nebo Coil z posledních desek.

V době všeobecné hudební dostupnosti si nekupujeme pouhé „hudební nosiče“, ale objekty nebo artefakty. Kakofonie obstojí i z tohoto pohledu. Úsporný design bookletu obstaral osvědčený František Štorm za použití stylově mázlých fotek Ondřeje Němce. Tak případné propojení obsahu a formy není pravidlem. Minimál, funkčnost...

Kakofonie cesty není nová deska Dg 307 a jde to poznat. Zvukově se podobných oblastí zatím nedotkli. A to i přesto, že hudebníci, kteří za nahrávkou stojí už s Pavlem Z. vesměs dříve spolupracovali. Celá deska se nese spíše v poklidném tempu. Mohlo by se zdát, že jde o jednu dlouhou skladbu, je jich však šest, a to co je spojuje, je spíše jednolitá nálada, tep. Každý kousek dá vyniknout jiné složce celkového zvuku. U jedničky vás zaujme nástup až jazzově uvolněných bicí, dvojka Omnia Orta Cadunt je postavená na zajímavě rozvrstveném klavírním rifu, ve třetí skladbě na sebe upozorní pro změnu housle. Poklidný tok hudby však nenarušují žádné muzikantské exhibice. Je dobře hráčsky zvládnutá, nenápadně pestrá, hustá. Díky použití laptopu je protkaná různými ruchy, šumy a cvrkoty. To vše ale slouží jako podkres k recitaci, a dá se říct, že nálada hudby odpovídá té, kterou evokují texty: je minimalistická, nenápadná, ale plná zajímavých detailů.

val.k - www.diycore.net

Pavel Z. – Kakofonie cesty v naší e-prodejně