Postižená oblast – 42

Jsou kapely, které během tří let vydají tři desky a jsou i takové, které se za mnoho let nedočkají ničeho. Postižená oblast je z těch druhých, během deseti let více sestav a jediný výlisek, zasloužený: DIY jak vyšívaný, ruční kartonové vyvedení, číslované kusy a umělecká kresba na obalu...

Jsou kapely, které během tří let vydají tři desky a jsou i takové, které za mnoho let ničeho se nedočkají. A nemluvme o spravedlnosti, básně o děvkách nechme na jindy. Postižená oblast je z těch druhých, během deseti let více sestav a jediný výlisek, zasloužený. Vychází díky společnosti pro subkulturu Polí pět, DIY jak vyšívaný, ruční kartonové vyvedení, číslované kusy a umělecká kresba, která už je součástí desky samé, žádný fotožurnál pro křídu a kalhotky.

Groteskní příběhy o dědkovi a bábě (Já už jsem ti jednou říkal) jako by obracely Charmsův hrob, pokřivená historka namísto protestu, báseň a hříčka nás povznáší a drží při zemi, žádné namlouvání, nijaké iluze, jen pohyb barevných sklíček a rachotící zbytečnost racionality: „Nový hrob kope hrob starému hrobu...“(Hroby). Co je tohle za poťouchlý šerosvit morytátu? Průvodcem je Ivan Wernisch a stín věcí dává jména.

Vzdálený tón klarinetu co líný kouř se vine hanbatým ostromením hory, ale sentiment se nekoná, příběhy se vyprávějí. V tůni u nohou se prohánějí ostří ráčci, je tu i holič vody, co zastřihne jim knoty. Věci se nedějí bez emocí a viselci k pohoupání potřebují vítr.

Hystericky, hýkavě stylizovaný zpěv Marka Vojtíška adekvátně doplňuje groteskní ladění songů a stejně přirozeně se střídá se zádumčivou litanií nebo deklamativním poloslovem. Od Rozmazaných dětí až k Vítrholc. Deska proměnlivá co do energického kypění, od trudnomyslných a snových výjevů (V nijakém městě) přes vlekle hypnotizující zaklínání (Žalm za zemřelé) až k rafinovaně strukturovaným „punkovkám“ a la UJD (Viselci).

Pokud nejste odkojení českou alternativou 70. a 80.let nebo chycení jejími pozdějšími výhonky, budete se zřejmě dívat na tyto hudební výlevy jako na archiválie svého druhu. Jen s velkou nadsázkou bysme mohli v souvislosti s PO mluvit třeba o Current 93 s jejich kazatelsky elektrifikovaným post-folkem. Postižená oblast neobsahuje žádné vlivy moderních hudeb, obrací se dozadu, tady je jim přirozeno, ještě tak kapitán B. Ale není to slepé tvrzení? Co kdybychom závěrečnou "Lahevodvocta" postavili k dnešním post-rockovým výbojům? Naléhavá, kytarově noisová skladba podpořená ozvěnou dechů tady ční a čeká...

A tak jestli se rádi šálíte podivně pohrouženou muzikou neveselých nebo černých nálad a pokřiveného humoru, jste doma. V opačném případě žijete v postižené oblasti jiného druhu. (Což na skutečnosti nic nemění.)

„Kdo jede / tuto marnou cestu potopeným světem / na kost zbědován / kdo jede s kočárem prázdným / kdo ne-li hrobař jenž jako kapitán / umírá poslední.“ Slyšíte ten humor? Jsou to záchvěvy černé, nevím kdo je kočí a kdo pocestný, ryba nepolyká ani nechřestí... Ale má to smysl. Smysl života, vesmíru a vůbec.

75 %

web kapely: www.poob.cz
rozhovor: K experimentování musí kapela...

maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net