Převrácený undergroundový odkaz

Koncem roku 2011 Polí5 vydalo CD Nedělních lidí. Nyní přinášíme rozhovor s jejich zpěvákem a autorem textů - Honzou Faltusem. Je trochu o historii kapely, nahrávání poslední desky, Mimikrech, co se čte a poslouchá a hraní v cizině...

Polí5: Jak dlouho Nedělní lidi vlastně hrajou? Kdo byl v první sestavě? Jaké jsou další hudební aktivity jednotlivých členů...
JKF: Se Štěpkem hraji už od roku 1997, i s Magyarem jsme se dali dohromady dřív. Nicméně aktivity byly hodně kolísavé, obsazení nestálé, nakonec už bylo potřeba udělat čáru. Takže za oficiální vznik Nedělních Lidí lze považovat nejspíš změnu přístupu a s tím i názvu, k tomu došlo v roce 2004. Tehdy jsme hráli ve čtyřech, s Kočkou na basu. Ten se po první desce vydal do světa, kde bloudí dodnes, my chtěli nejdřív čekat na jeho návrat a experimentovat s trombonem místo basy, nakonec to dopadlo jinak a máme obojí. A k tomu spoustu dalších radostných závazků a povinností. Mazsola je s basou jinak doma v Gregor Samsa, Shkary si nedávno zahrál s La Putykou v La REVI, Magyyar doma testuje muzikálnost své dcerky.... já teď na chvíli uložil ke spánku Tohorobův Lipet Grund a motám se mezi zvuky co jsou zase o trochu méně hudba, pod názvem Zhoř se pokouším zaranžovat setkání lidí se kterými jsem při hraní potkal a na základě předem daného konceptu je inspirovat k jakési divočině okamžiku, aktuálně se mi upsali celí Nedělní i Tohorob, a další z ATP bandu, Cuprum nebo Krch-Off bandu. Mimo tenhle boční proud ještě začínáme docela intenzivně vyvádět podivnosti s Fílou, takže na nevytíženost si rozhodně nestěžuji. Aktuálně by se měli všichni jmenovaní sejít v rámci tří večerů v únoru, březnu a květnu a vytvořit hudbu k plechovému filmu, totiž k mé chystané výstavě.

Polí5: Jakým způsobem jste Polaskaki nahrávali? Hodně nebo málo dohrávek? Déle se nahrávalo nebo míchalo? Kdo měl hlavní slovo v tom co jak bude?
JKF: Kupodivu u nás docela funguje princip jakési kolektivní tvorby, spíš se doplňujeme a máme v tom každý celkem volnou ruku. Nebo jsem despota a harmonické vztahy si namlouvám. Základ jsme měli hotový rychle, přece jen samotnému nahrávání předcházela nějaká příprava, míchání bylo trochu delší, každopádně nejvíc času zabraly ozdobičky, všelijaké tleskání, bušení kladivem do štaflí, škrábání, syčení..... ve studiu je spousta hraček, mnohdy náhodou a s jiným účelem, které si vyžadují tvoji pozornost.

Polí5: Vaše poslední dvě desky jsou nahrávané ve studiích s veškerou péčí a konfortem, přitom některé Vaše rysy směřují k undergroundovému odkazu - neláká Vás natočit příště něco doma v obýváku. Lo-fi syrově?
JKF: No ona vlastně i ta první deska byla nahraná ve studiu, takovém domácím, tenkrát jsme nahrávali po jednotlivých stopách, pro většinu z nás jedna z prvních studiových zkušeností. Do té doby jsme šířili jen nahrávky stažené na koncertech z pultu. Hnětetěto a Polaskaki už jsme nahrávali dohromady, takže to bylo živější, přirozenější. Pokud tě hraní baví a jsi ochoten mu něco obětovat, je studio vlastně taková dražší dovolená se zkušeným průvodcem, který pro tebe udělá maximum a ještě něco přidá. Celkem sváteční zkušenost. Mazsola má ostatně k tomuhle studiu dlouhodobý a vřelý vztah, nahrával zde už s Juttot Neki, když se ještě včelky jmenovaly tuším Live&Loud. Mimochodem Polaskaki má v sobě převrácený undergroundový odkaz zakuklený právě díky studiu: Kakaxa studio přestěhoval a má pronajatý sál nad hospodou v Jinočanech, kde kdysi točili Mimikry. Kde se motal Borůvka je dneska režie.
Pokud jde o lo-fi, o syrový záznam, možná můžu prozradit, že se Nedělní chystají zavřít se na pár dnů na barák v Petrohradu (v tom blízkém s psychiatrickou léčebnou, ne v tom dalekém s Ermitáží) a zkusit zase něco trochu jiného. Záznam by měl vzniknout právě tam, svépomocí. Myslím, že ten bude lo-fi až až. Takže se ptáš akorát včas.

Polí5: Co teď posloucháš a čteš?
JKF: Chtělo by se říci, že poslouchám všechno kolem, pořád vnímám tu nekončící opulentní hostinu zvuků, ale na to se asi neptáš. V hudbě nenapravitelně hltám, za každým rohem čeká další překvapení a chlebová cestička je fuč, zpátky netrefím. Seznam by byl strašně dlouhý. Desku vydržím poslouchat tři dny v kuse pořád dokola a pak se k ní rok nevrátím. V poslední době mne hodně potěšili třeba Trapist, Die Schrauber nebo Expressway Sketches a pořád se vracím k triu Pateras/Baxter/Brown. Léta hledám jakoukoli stopu po kapele The Miracle Room, jednou v noci jsem viděl záznam z jedena nebo dvaadevadesátého z Lucernabaru, podle bannerů to bylo v rámci akce „The Knitting Factory on Tour“ ale nikdo nic neví... snový zážitek. Když už jsme u toho, udělal jsem si seznam podle Eintopfu (pozn. Red.: CD kompilace kapel vydávajících u Polí5) , takže musím na nákup. Do českých vod se nicméně konkrétněji pouštět nebudu, mohl bych na někoho zapomenout.
Z knih to teď byla spíš odborná literatura, naposledy Huntingtonův Střet civilizací a Zánik západu od Oswalda Spenglera. Vlastně dobře že mi to připomínáš, tuším že obojí už bych měl vrátit do knihovny. Ale v sobotu jsem sáhl po vánočním dárku, Lucemburské zahradě od Michala Ajvaze, takže mi hlava konečně začíná rotovat opačným směrem. Bohužel ta jízda bude, zdá se, docela krátká.

Polí5: Máš teď výstavu, můžeš trochu přiblížit co a jak?
JKF: Tohle po mně chtěli už do programu, strašně jsem se s tím trápil a nakonec jsem stejně nic moc nevymyslel. Snažím se hodně pracovat s imaginací, na samotnou práci roubuji postupy z nesouvisejících oblastí. Lo-V, který budu zahajovat pondělí, má několik částí, postupně se bude přesouvat do tří různých prostor, s každým stěhováním se trochu změní rovina zkoumání a celek se posune blíž k cíli, zkouším použít princip tří architektur. První fáze „Opačné světy“ sleduje dění, vztahy, rituály a reálie opačného mikrosvěta, který jsem objevil z rubu jedné plechové střechy. „Rozostření“ se zabývá vnímáním jevů, kdy jeden objekt tvoří určitou reálii v jedné rovině a jinou v rovině druhé, zkoumá průniky, místa dotyku, vzájemné prolínání. Třetí část, nazvaná „Tvary dotyku“, abstrahuje od předchozího a zdůrazňuje vzájemnou provázanost celku.
Kromě obrazů a objektů pracuje Lo-V i se slovem a zvukem, každou ze tří částí zahájí již zmiňovaná Zhoř, zvuk a útržky hovorů by měly dotvářet přirozené prostředí k zobrazovanému, možná i poskytnou nějaké další vodítko. Většina ze zúčastněných spolu nikdy nehrála, takže to může být docela dobrodružné.

Polí5: Ještě ke kapele, jak je to s Vaším hraním v cizině? Usiluje to o to? Proč?
JKF: Výlety má samozřejmě každý z nás rád, ale spíš než usilujeme bych řekl nebráníme se. Občas se nám zadaří nějaké Německo, máme dobré vztahy v Maďarsku (ostatně Lili Rontó z Budapešti nám Polaskaki ilustrovala), oslovili nás ze Švýcarska (zatím to ovšem nějak termínově nevyšlo), ale jinak se pohybujeme hlavně na domácí půdě a zahraniční kontakty nijak cíleně nevyhledáváme. Proč? To bychom museli pořádně prodiskutovat.