Roman Krištof - Jak správně vykrojit milenci kus masa

 

když obíráš duši
to tlusté nech kočkám

 

Zavřeš oči

A za zrakem

Uvidíš jiný svět

K odění

 

Roznícené srdce

Uvidí Adama a Evu

Po pádu jak se stydí

Na nudapláži

 

nemine tě tento svět

uvidíš sama sebe vyprávět

do záclon své duše

něco o nočním suchém kašli

když mokře si usteleš

jak si lehneš

k bubnu pračky

na různé teploty

i vyváření. a

automaticky

 

 

Úplně na dně duše

Jak je tam trochu srostlá s tělem

Zjišťuju, že tam tlačí

Z hnízda vypadlí ptáci

Jak kameň v botě

A nevytřepeš

Ani v nahotě

Natožpak

V stavu bdělém

 

 

Budeš byl jsi a jsi tak nepohnutý

A přeci v sokole na kladině

Cvičíš kruhy i výmik

Osobu první I druhou

A v třetí duch nahatý

Až ve sprše Je tak zřejmý

To všechno nadělení

Ztuhlá stehna Pot za krkem

Ručníkem třená řiť

Tak bože můj trojjediný

Přiď

 

Měla nejnej tělo z celýho města

A celý obsypaný lupenkou

To nevadí a mazal jsem jí olivovým olejem

Celou fšude a sliboval mrtvý moře

Z toho nic nebylo. Jen flák úžasných tvarů

Živého masa obnaženého

 

 

...

Čekával jsem na ni do zavíračky

Noc co noc než udělá zrcadlo

Přelíváním chlastů přes odměrku

Nakonec řekla víš já to mám ráda s více lidmi

Řekni kámošům i kámoškám

Znám tu jen psa od sousedů řek sem jí

 

Aspoň to řekla mi

 

 

...

Janě Orlové

 

jak správně vykrojit

milenci kus masa

 

je to podobné jak u preverta

a jeho ptáka

 

nejprve pokreslíte milence-perverta

i jeho ptáka

 

a zpíváte něco o zaslíbení

a jeho zemích

jen vášní obydlených

 

a pak letmo

načrtnete nad vybraným místem

hrozno a vinařský nůž

a pak

 

až kuličky dozrají

 

potichu už jen trháte

a vkládáte do úst

poněvadž nechcete

pojídáním

kazit svůj

zpěv

 

pták podlétl ti sukni

už bude asi opravdu

pršet

 

nebo jen v zemi punt

nezapnuli si dodavatelé

královny ze sáby

punt

 

Nejsme-li jen neustále vlněni

A jsme-li tu vůbec celí Nebo jen zčásti k ozkoušení tady

A jinde zapůjčeni Či zadluženi a spláceni

Ještě že už kvete bez Které tu není rady ani

Putovat může nahoře bez

 

...

Zuzaně Fuchsové


nejkyselejš a ještě kyslejš

tvářila se jedna barmanka

ale nic naplat. šici tam chodili chlastat

byla jiná doba, její nádoba teprf se plnila

 

nejhůř a vůbec nejhořčejc

tvářili se ti co maj rádi pomačkaný záda

poněvadž měla je excelentní

mohsis do nich naprojektovat

 

všechny hračky z dětství. I dudlíky

 

O chuti hříchu píše Hildegarda z Bingenu

Že způsobuje zalíbení ve lži

To dosvědčil bych

Kvetoucí jabloně s příslibem plodů

Stačí mi k tomu

Lhal bych

Kdybych nemluvil pravdu

 

Aby člověk poznával svět

Je nutno vnímání zcitlivět

Aby člověk přežil ve světě

Nutno prý znecitlivět říkají mnozí

Co chtějí přežít, až do smrti

 

 

koho bolehlav navštěvuje tu

zná hrůzu z bulharských plantáží růží

s esencí v dřevěných flakóncích

pojďme raděj pryč rychle..

nebo raděj vypít, než utéct z athén?

a donekonečna koukat. na modrej satén

a twin peaks..v stanu z vlastních kůží

 

můj úhlavní svět

počíná tmět

příteli

dobře je ve světle na zemi

ještě se můžem uvidět

než nebudou rána

ani výkřiky ze sna

poněvadž

nebude proč se vzpouzet

probouzením

 

křehko je když uvidíš

nad hlavou těžknout skleněné lustry

zavěšené u praskliny ve stropě

a vzdušný zámek chvěje se ve větru

pod ním propast a ponorná řeka

láká ke skoku přes. jenže

z druhého břehu uvidíš

zas jen druhý břeh

 

Spát, svinout se a ve snu stát na ochozu

Ze stehen hrad poskládán a milován

Často zvíře vchází tak neohlášeně

Nikdy nezazvoní, ani nezaklepe

Jen na prahu slyšíš sípání

Ani nepípneš pak

 

volnost rovnost bratrství

vypočítává stvrzené svobody

od chování mrkací panny v náručí

po náruč mrdací panny z ulice

 

úřad tvého srdce

poradí se s komorníky

o přidělení obroku

oceníš sladkost otroctví

v znakové řeči pokroku

 

posuňkem při konsumaci

zapečené panniny

mnoha variací k výběru

dovezeny jsou až do pokoje

hotelu Ahoj

 

Všechno odložíš na zítra

Ale zítřek to neunese

Nebude už žádné zítra

Bude pořád teď dnes hrůza

Donekonečna mlaskající pusa

Mrštěná osrdí o vrata

 

když nedořežeš se v žilách

postačí z duše krev

co roztíraj si pak

anjelé po křídlech

aby i bez dutých kostí

mohli nám lítat ku radosti

a k laskavosti

bez prsních bolestí ti

amaranti

 

tak v duši

řež

 

Heleně Němcové

 

Počkáme do rozetmění

A pojedeme znovu na výlet

Je sice teprve pondělí

Ale od rána ho už stačilo

Přece žijeme je jednou

Řekli si několikrát

Vymazali elektronické diáře

Deaktivovali facebook

Už je nikdy nepotkáte

 

...

kam jdete s těmi ptáky
tvrdě dotírali tazatelé 
zjišťující pocit úspěšnosti v životě

dudek ve mně ani nedutal
a lelek druhý pták srce mého
zas někde.. lelkoval

naštěstí mám ještě slavíka v hrdle
jeho hlesnutí že jsem prodejce klecových lůžek
je zcela uspokojilo

už jsem si ani nemusel 
kousnout do skleněného oka
ani sundávat protézy

byl jsem volný
jako pták

 

...
Tezeze Damcové

toužím po tvém zadku
jak nárazník po bouračce
bo na obrázcích z pouti
vyjímal by se sladce
mezi josefem a marií
na oslátku