Roman Krištof: Pandány

xxx

Jana Orlová

Střeva ve zdech
šaty strhnuté
prsty zaryté
vzdechy
k sousedům

Roman Krištof

v dávno zbořených domech
strhnutých náhle jak šaty v létě
stále spolu s ní
dívajíc se na ni
jak spolu sní
v zdech co
už nejsou
vzdech

xxx

Jana Orlová

Samota je pořád se mnou
krásná, bolestná
samotu mohu pohladit
v nehybném vzduchu
cítím její obrysy
je hebká
prázdná židle, která říká:
ještě před chvílí jsi byla živá

---

Roman Krištof

svět před očima
vypadá nehnutý stejně
jak za času
pohybu lidí
už jiných
nyní

xxx

Jana Orlová

Jako když se řízneš do
pravé strany žeber po
pánev a na chvíli vše
ukážeš, na malou chvíli,
aby nebylo pochyb, všechno
hodíš do řeky, protože
kousky těl jsou jako hlína,
ještě na tebe volají, když
otáčejí hlavu, prsty počítáš
a sázíš vedle sebe na břeh,
především udělat to dokonale,
drobné prstýnky a náušnice,
ještě bez sebe sama máš
času dost, času dost, času dost.

---

Roman Krištof

lehneš si na louku
nebe zarůstá
trávou po ústa
stáhla si ruku
až do ramene
znalá krásy
torz