Roman Krištof: Příčiny těl

boltce dívek jemné

znovu v zubech saješ jemně

byly to ale jiné zuby

jiná sklovina

ne implantáty

na šroubech

neulpěl na nich pot

ani vzdech

jsou bez paměti

pátráš dál po těle

po obtiscích

slasti

v paměťových pastech

zmítání

zvěř mění srst

v klepetech

nic není jak se zdá
ale když zdá se nic
budíme se zpoceni
nejde si vzpomenout

jednou z tváří

prostitutů u nádraží

nohou v podvazku

přehozenou

přes druhou

v baru

nebýt

sám

po scéně

chodíme na pláž

ty v bílém plášti

já nahý

do pruhů po bičíku

vpíjí se pohledy

pomalu následují nás

--

tělo je placebo vášně

polykáš tak

--

přijímám zlatý déšť

tvého těla

jak jiní krev páně

o nedělích

lucie má po ránu

vypíchnuté oči

nevidomé jsou

skvělými milenkami

zaměstnanci ústavů

podávají svědectví

svátku světla

co všechno o sobě odmítáme uvěřit
obětiště plné na půl spálených torz
nikoho tam nevodíme už pro ten pach
kafru