Roman Krištof: Špacírbuch aneb nikdy si necpěte vyhřezlé vnitřnosti zpátky do břicha

Du, furt du, dokud to de, Románku, poď na špacír, poď na čerstvé luft, říkala mě babička na lontě, kde sem vyrost, tak já du, teda

už musim taky něco leaknout. robil sem pro booz allen hamilton stejně jako Snowden. to mu bylo sotva čtyři smrkáčovi, asi ale jasnej už tehdá. vyráběl sem před 89 učebnicu češtiny pro u.s.army. šecko podle mustru učebnice vietnamštiny. vlastně ta se musila otrocky překládat. fakt musila. třeba když sem označil větu ‚jak vysoká je vlhkost u vás v džungli‘ za jako že ne doslova překladem použitelnó, že jako v čekoslovákia třeba nejni džungle, blb z manažmentu přišel se slovníkem a s úsměvem lovca jelenů ukazoval džungle = prales a ať nevymrčuju a translejtuju. tak já jako jo. začal sem pak postavám v lekcích kerý měly umožnit domluvu amíků s českými antikomunistickými ozbrojenými složkami ména z temnýho literárního díla. např. úvodní konverzace: ‚já jsem poručík Dub, jak se máte? já jsem kapitán Smith, jak se máte? jaká je vlhkost u vás v pralese?‘ … atd. atd. došlo i na Lukáše, Ságnera, Balouna a další. a co šak sme už v nato a válčime v afghanistánu, to nikdá nebejvalo, tak to tady leakuju ze solidarity, aby f tym nebyl Snowden sám, další příštivá

´nikdy si necpěte vyhřezlé vnitřnosti zpátky do břicha´ tak to byla finální verze překladu ´do not ever put back protruding organs to your body´ z vietnamskýho mustru učebnice češtiny pro u.s.army, zdravotnická lekce. moc sem se s tím natrápil, bo nésó třeba i oči orgány, kerý by sme si neměli cpát zpátky do hlavy, když je nějakej křach vyklepne? No už sem radši nekonsultoval (viz předchozí post). myslel sem na všechny ty vznešený vojíny umírající s nějakým čistým průstřelem a pronášející přitym moudra, jak je znám z válečných filmů fšech vlasteneckých ražení. Už prostě nekonsultuju, rozhoduju se, házím si čtvrťákem orel hlava.no ale nevyplatilo se. jednó byla lekce, v který se odjišťovaly miny. a ´fuse´ je pojistka i roznětka, a pokaď vite o minách kulový jako já, tak z textu nebylo jasný, co je co. řek sem, si pojistka to bude a cítil se jak bu na nebesách rozhodující o životě a smrti. pak mńa došlo, co když to fuckt někdy někdo použije? pravděpodobnost mizivá, ale… běžel sem do kanclu za roh za rusákama, ti byli na vojně, jak to přeložili oni, a čumím, ˇgnezdo detonatorovˇ… aj aj, bylo po deadline.hold desk top publishing project

o (na)stolování: bez nenávisti není řešení.no. není. co je to nenávist? nesmiřitelnost přece, mj. nesmířit se se stávajícím ne.řádem třebas. cha, a přitom chcete dbát na nedotknulost ambivalentnosti. ctít ji a takovéto ctění požadovat po všech vůkol, ba trvat na něm. a v jakém ne.řádu to žijeme? v jakés restauraci žeprej kapitalismu, ale spíš cosi globál nastoleného, dříve nevídaného. a nebo v restauraci, kde číšník je pán, o jehož milostnou pozornost třeba prosit, kde číšník je i provozní a pokladní a majitel je neznám-nedohladatelný. anebo takovému bufetu svět to žijeme, nesamoobslužnému, kde nutno čekat a správně formulovat a vyslovovat, jinak nic nenandají nenalejí, obsluhy páni. a dýško je přiraženo na účet, žádná libovůle tringeltu. a taky vám jakoby nic při jídle otře mopem paní nohy, poněvadž překážíte při čištění. tak se nesmiřte a nenáviďte, viďte. bez emoce nic.

daňový ráj by při správným překladu měl bejt daňový přístav. jenže. je to už moc let. opravovat by to bylo taká trapárna jak olivová hora v novym ekumeno překladu namísto olivetské. prostě má bejt olivetská, chyby se taky do času počitaj

ještě pořád je to živá paměť ten vznik republiky, ještě mi vyprávěla babička, jak jim to ve škole oznámil pan učitel ‚děti, máme republiku!‘ a plakal při tom štěstím. tři generace po vzniku, pak živá paměť zmizí. poněvadž tady mám také pracovnětržní zkoumání na Vysočině, čet sem si po projetí Jimramova po letech Broučky (pro fundament uchopení protestantské etiky) a myslel na Karafiáta, který vznik republiky nikdy nepřijal, asi že co je císařovo, císaři. kardinál Duka v rozhlase řek, že se vojáci po smrti France Josefa necítili vázáni přísahou a hromadně vstupovali do legií. No valdenské inkvizitoři poznali tak, že odmítali přísahat.

tuším osma nebo už devětaosmdesátej. Wahington, D.C. du pěšky domů z Byzantské knihovny v Dumbarton Oaks. po celodenním koncipování dopisu bulharské akademii věd a četbě obskurit z pravoslavných hájemství, du unaven. v krámu v Georgetownu, kam si chodím pro plechovku Heinekenu na cestu, zas Meda Mládková s papírovejma pytlema plnýma nákupu. tak zas nesu. tentokrát ale odměna fajná. u Mládků se paří, je tam Arnošt Lustig a s Mládkem, kerej se právě vrátil z Moskvy, se drží kolem ramen a zpívaj sprostou písničku. rýmuje se tam junda a kunda. Meda pohoršeně vytahuje z pytliků nákup a má výraz upadlé baletky. Mládek se v Moskvě potkal s Adamcem a říká, že je to jasný, že do roka se všecko otevře a bude u nás taky perestrojka. chlastáme. venku vichr. před Key bridge si dávám černou pletenou kuklu, aby mi neomrzl ksicht. jít tak dneska, bych dom do Arlingtonu asi živej nedošel. Mládek nějak těsně před 17. listopadem umře, vezu pak v prosinci jeho frak Medě do Prahy, chce ho dát Dienstbierovi. snažím si upomenout na tu sprostou písničku, ale slyším v hlavě jen to rýmování

Foto Saša Uhlová