Rozhovor s Máriem - Ser un Peyjalero

Ser un Peyjalero. Jedna z prvních kapel, která po revoluci dobyla Evropu. Přesto ji dnes už skoro nikdo nezná a je to velká škoda. S tím dobytím to je samozřejmě trochu nadsázka, ale když jsem v devadesátých letech obrážela čerstvě otevřený západ a přišla řeč na muziku, většina lidí našeho typu toho moc neznala. Při slovech Plastic Peaple se pochechtávali, ale při vyslovení pojmu Ser un Peychalero se minimálně 50% chytlo. Zejména v Holandsku a Německu.

B - Takže, milý Mário, kdy to vzniklo, co to hrálo a jaké bylo nástrojové obsazení?

M - někdy během jara 1988 jsme se dali dohromady v sestavě Jiří Pejchal - zpěv, akordeon a takový směšný dechový nástroj, co se jmenoval tuším Vltava, Mirka Hornová - zpěv, klávesy, Roman Truksa - baskytara, voc., Mario Valerian - klarinet, voc. takže tehdy ještě bez bicích a bylo to hodně ovlivněno konceptualismem a minimalismem.

B – je to asi těžké, ale dokážeš si ještě vzpomenout, kdo všechno tam hrál? Tedy krom nadmíru charismatického Jiřího Pejchala?

M - kapela pak měla takové turbulentní období, ostatně doba už byla taková, takže Roman Truksa zmizel za oceánem, aby se po pár letech zjevil jako Liqid A (pro neznalé taneční scény - jedna z prvních dj' ských legend), basy se ujal Bob Smejkal a přibyl bubeník Petr Zikmund a v této sestavě se nahrávalo první LP - Joint's better than Panzerfaust s hosty, kteří se pak začlenili do kapely a to Pavel Čech - sax, Mira Švejda - sax a Jaroslav Škvarna - kytara.

V roce 90 se změnila rytmika - Igor Judas - basa, Petr Goldman - bicí a místo Švejdy přišel saxofonista Jiří Škarek. Někdy v tu dobu začal Pejchal hrát i na kytaru a já jsem přibral ke klarinetu sax. Další změna přišla v roce 91 - Jiří Pykal - basa, Petr Böhm - bicí a Jiří Jurek - kytara. Jara Škvarna působil jako "technický konzultant", hlavně ve studiu. V této sestavě se udělaly další dvě desky a vydržela do roku 95, kdy odešel Jiří Pykal a Mirka Hornová a jejich místa zaujali Dušan Kadavý - basa, Marcela Zemánková - klávesy, zpěv. Snad jsem to vylovil z paměti správně a na nikoho nezapomněl.

B - jste také první z okruhu „obyčejné“ alternativy ( v dávných dobách byly kapely, které sem tam hrály na velkých festivalech a byly víceméně známé a ty druhé, nyní musím pro ilustraci zařadit krásnou vzpomínku na časy, kdy jsem prodávala na mostě u Zvonařky keramiku a vedle mne prodával šperky Václavek. Když za ním chodili chlapci z jeho kapely, s úctou jsme je vždy zdravili. Když se za mnou občas stavil někdo z Urnového háje nebo Peychalera s hudebními nástroji, znejistěl, a poptal se co hrajeme. Pojem Urnový háj ho rozesmál a Ser un Peychalero uvedlo v rozpaky.), kteří v cizině nahráli desku, a to dokonce placatou, tedy LP, jak na to přišlo? Je možné ji ještě někde sehnat? Já jsem si nakoupila do zásoby, mám ještě 2, ale kdyby někdo zatoužil? A co další CD, neuvažujete o reedici? Třeba se tu někdo chytne, no rejžo z toho asi dnes už nebude.

M - k tomu prvnímu LP - točili jsme ve studiu Opusu v Bratislavě (tehdy to ještě cizina nebyla) s Jožkou Krajčovičem, což byl neskutečnej profík a dost nám to tehdy pomohlo, protože jsme moc netušili, jak to s tím nahráváním vlastně chodí. Taky jsme zjistili, že s mizerným vybavením se slušný zvuk neudělá, takže jsme to ještě předělávali v Brně v Audioline a poté ve vlastním vydavatelství za tím účelem založeným vydali na vinylu. Distribuce tehdy probíhala přes známé a jejich známé (kterým patří velký dík) do nově vznikajících obchůdků, prodávalo se na koncertech a nakonec to dopadlo docela slušně, dolisovala se ještě reedice.

B - kam dál směřoval váš vývoj, jaká jsou vaše další CD ?

M - po těch počátečních konceptuálně laděných experimentech jsme se zabydleli v alternativně rockovém chlívku a díky Pejchalovu neskutečnému nasazení, kdy s krosnou desek na zádech objížděl kluby po Evropě, získali potřebné kontakty. Díky tomu jsme na jaře 91 hráli ve Vídni jako předkapela The Legendary Pink Dots se kterými jsme si "padli do noty" a nějaká forma spolupráce a vzájemné pomoci vydržela až do našeho konce. Další podstatná spřízněná kapela byli Dull Schicksal z Rotterdamu a klíčová postava našeho koncertování byl Gerhard, na příjmení si už bohužel nevzpomenu. Byl to manažer a totální nadšenec z Berlína, který s námi ve své dodávce s aparátem objížděl štace a dostal nás do spousty klubů.

V roce 93 jsme opět v brněnském Audioline natočili a u Pantonu vydali CD "U", poslední CD "The Birthday's Ignorance, vydané v roce 95 u Indies jsme točili u Radima Pařízka v Ostravě a mix a mastering dělal v Bruselu Gilles Martin, zvukový kouzelník, který spolupracoval např. s Tuxedomoon a Hectorem Zazou. Pak ještě v roce 96 vydal Black Point na CD s bonusy to první LP.

B - proč jste proboha skončili? Věčná škoda.

M - těch důvodů bylo asi víc, ale zásadní byl asi odchod Jiřího Pykala a Mirky Hornové, Pejchal následně založil Mare Nigrum kteří vydali podle mého soudu výborné CD "Grape".

B - byli jste také první z mých přátel, kteří pro kompozici začali používat počítač (v době, kdy někteří jen vzdáleně tušili  o co se jedná), myslíš, že to nějak ovlivnilo vaši tvorbu? Záporně či kladně?

M - ono se spíš jednalo o používání seqenceru a nějakých těch samplů ve studiu, ale obecně, je to jen prostředek a bez nápadu to nefunguje.

B -vím, že jste se po letech již dvakráte vrátili na pódium. Jaký z toho máš pocit? Je šance, že vás někdy ještě uvidíme? Já osobně bych strašně ráda, neb kvalitní, promakané muziky, která není o hov..  valem ubývá.

M - ono to vždycky bylo při nějaké příležitosti a můj pocit z toho byl veskrze pozitivní. Co se budoucnosti týče, těžko říct, ale rockeř říkají nikdy neříkej nikdy...

B -tak jo, nebudu tě trápit, poslední otázka zcela mimo mísu, nicméně v mých rozhovorech již tradiční - Máš rád Čočku?

M - Čočku mám samozřejmě rád i když je někdy těžko stravitelná.

Blanka a Mário Valerián