Smrt jako žena 1 - Jan van Oost

Narodil se v roce 1961 v belgickém Deinzu. Žije a pracuje v Ghentu. Vystudoval malbu, brzy se však začal inklinovat k skulpturám a instalacím, nichž se téměř výhradně věnuje tématu smrti. „Smrtelnost a nesmrtelnost, pud života a pud smrti jsou oblasti, které se dotýkají existence každého člověka.

Oostově Smrti nevidíme do tváře. Je to temná ženská postava, nevíme, zda mladá či stará, ošklivá či krásná. Netušíme, zda při pohledu do její tváře nespatříme tkáň v rozkladu, obnaženou lebku či svůj vlastní strach. To, že nevíme, nás naplňuje úzkostí a hrůzou, ovšem také zvědavostí a jistým druhem fascinace. Tato ženská silueta je štíhlá a má dlouhé havraní vlasy. Nicméně drží také nůž, což jí neubírá na přitažlivosti, naopak; dává nám vyostřeně pocítit ambivalenci smrti. Sám autor glosuje, že vědomě osciluje mezi hrůzou a svůdností2 (v baudelarovském slova smyslu) a dodává: „Umění vynáší na světlo věci, které jinak patří do našeho podvědomí.“ Černá žena je mimo svou realistickou tělesnost především symbolem naší koexistence a (nutné) konfrontace se smrtí.

„Černé ženy jsou – jako postavy v próze a dramatech Samuela Becketta – izolované v určitém místě a čase. Mučící sebe a ostatními otázkami, na které neexistuje odpověď.“ Oostovy postavy jsou na první pohled nehybné až k bezmocnosti, spoutaná umíráním nebo smrtí samotnou. Pokud jsou instalovány ve veřejném prostoru (například na soudním dvoru v Bruselu), dostává se tato statická, pokořená Smrt do mnohem zlověstnějších konotací. Najednou je také umírající bezdomovkyní, zneužitou mladou ženou, čarodejnicí upálenou na hranici. Obětí přestává být ve chvíli, kdy jí Oost dává do rukou nůž, role se obrací. Potom je právě ona tou, která pokořuje, která bere život. Žena s nožem je obměnou Smrtky s kosou, ale nůž nestíná hlavy jako obilí, implikuje pomalou a bolestnou smrt. Smrtka s kosou je pompézní a úctyhodná, kradoucí se Smrtka s nožem přichází bodnout do zad.

Pro Oosta je bolest konečným důkazem naší existence. Ve své práci často propojuje erotiku a smrt, což je v jeho pojetí fůze aktivního a pasivního principu. Smrt prostupuje celé jeho dílo, v jeho kresbách ji vidíme jako kostlivce s feminními rysy, ve skulpturální podobě jako černé ženy. Černá symbolizuje temnotu (nepřítomnost světla, přeneseně naděje), chaos, nerozlišenost ve smyslu alchymistické primy materia. Černé postavy nás upozorňují na přítomnost smrti, nebytí a zanikání ve světě, který akcentuje mladí a jeho nekonečné prodlužování, který umírající odstraňuje z našich zraků do starobinců a nemocnice. Umírání a smrt ztratily úctu a místo ve světě a v lidském životním cyklu, stejně jako ji ztratila jaksi nepatřičná černá Smrtka s nožem.

janaorlova.cz