Sněhurka ve Studiu Hrdinů

Na představení Sněhurka jsem se vydala se znalostí původního textu Elfriede Jelinek, a měla jsem tedy – chtíc nechtíc – jistá očekávání. Ve zkratce řekněme, že byla nejprve naplněna a pak vyšuměla do ztracena.

Vše se odehrává „po pohádce“, kdy je Sněhurka oživena princem. Postava Shěhurky nejprve v intencích předlohy Roberta Walsera reflektuje svůj vlastní mýtus a snaží se z něj vymanit: „nemusí to být přece jako v pohádce“. Rozhodne se matce odpustit a ad absurdum ji sama prosí o odpuštění. Objevuje se také princ, v aluzi na Malého prince, zde sice vysvoboditel, ale vysvoboditel do čeho? Sněhurka zjišťuje, že jí bylo lépe ve smrti než s tak pekelně rozdanými kartami. Princ-snílek a idealista je přelétavý nekňuba, kterého pro jeho praktickou nepoužitelnost zcela zavrhuje a raději se přiměje řešit situaci s matkou. Výhra pro ni neexistuje, i když by se mohlo zdát, že setkání s Lovcem (tentokrát podle textu Jelinekové) ji z kruhu vysvobodí. Nakonec se všechny postavy svorně převlečou do pohádkových kostýmů, rozsypou improvizovaný sníh a netečně se dívají do bezčasí abstraktní projekce, čímž inscenace končí.

Místo očekávaného vyvrcholení – vysvětlení – katarze přichází rozpačitý závěr. Jako by vše byla předehra k poslednímu úderu, kterým je prázdnota. Vzhledem k tomu, že Lovec je dle Elfriede Jelinek převlečená Smrt, vše dává smysl. Myslím však, že ten, kdo původní text nezná, má pochopení dosti ztížené, snad by neškodilo více indicií, které by narážely na mnohovrstevnatost inscenace. Bohužel, i samotný složitý (a podle mého názoru výjimečný) text vyznívá nakonec jen napůl.

Inscenace ve Studiu Hrdinů byla pro mě o setkání se Smrtí (dle německé tradice se Smrťákem), z níž vyvázla hrdinka živá (vlastně nedobrovolně, protože stejně jako nechtěla zemřít, tak ani nechtěla, aby ji někdo oživil) a rozhodla se tento znovu darovaný život vzít do svých rukou v „usmiřovacím dramatu“. Ale ani tento pokus nevyšel a vrátila se do mýtického bezčasí živá-mrtvá; do kolektivního podvědomí, odkud ji vyvolá další večerní četba na dobrou noc, další opakování pohádky v televizi nebo další repríza ve Studiu Hrdinů.

Jana Orlová