Sráč Sam

„Nikdo nepíše podobné milostné básně jako Sráč Sam a nikdo necituje stejným způsobem z českého „Vegasu lidovosti“. Autorka je vizuální umělkyně a také z jejího literárního díla je patrné, že jí slova nejprve běží před očima. Zatímco básnická tvorba obvykle představuje klinický případ, zde se jedná o radost z operace.“
(Elsa Aids, 2014)

„Nikdo nepíše podobné milostné básně jako Sráč Sam a nikdo necituje stejným způsobem z českého „Vegasu lidovosti“. Autorka je vizuální umělkyně a také z jejího literárního díla je patrné, že jí slova nejprve běží před očima. Zatímco básnická tvorba obvykle představuje klinický případ, zde se jedná o radost z operace.“
(Elsa Aids, 2014)

Sráč Sam (nar. 1969) je vizuální umělkyně, kurátorka a organizátorka. Ve své obrazové i textové tvorbě se zabývá kompresí. Založila galerii Sam83 a rezidenční centrum heARTbreaker. Vydává nezávislý časopis Pižmo. Odmítá grantovou politiku a stojí mimo běžný galerijní a vydavatelský systém. Knižně vydala „monologické drama“ Vanda (2011) a tragikomedii Kuniba má rád věci třikrát (2012).

.

Sráč Sam, performance, texty z babrdonu čte Cyril Nováček:
www.sam83.cz/video/pizmo-cislo-19-krest-v-ceskych-budejovicich/

.

S kovbojem ve štítě.

Úředníček mrdec za mrdcem – trubci královniných sraček
Nalézám zbytek tvého slepeného osrstění
Produkuješ, dezorientuješ každého z nás
Získáváš pozici ubožáka
Dekoruješ náš prostor výpotkem
Norma je fakticky použita

.

Úryvek z připravované knihy Sráče Sama:

Lianin život, život děvčete. Snesla by vše, jen matku ne. Matku a otce ne. Význam identifikace. Patřičnost a ustanovení rodu. Vědomí příslušnosti. Liana to překoná. Nikdo neví, kdo je, kdo se narodil. Pojmenovali ji jménem po někom. Zdědila jméno. Vyrušovalo ji to ze života. Liana, krásná celá, později jen od pasu nahoru. Nic strašného se v jejím životě nestalo. Nebili ji, neznásilnili, neopustili. Nic strašného, jen pohrdání, manipulace, lež. Emblematické lži, znemožnění svobody myšlení. Pravda svazků. Lia nečekala, že potká někoho jiného, než ji. Lia milovala jediného člověka a myslela si, že je to navždy. Už nechtěla nic dalšího prožít. Chtěla se udržet na živu jen pro ni. Liana milovala Hvězdu. Poznala, jaká Hvězda je. Milovala ji od chvíle, kdy ji uviděla. Změnilo to její život. Změnilo to životy hodně lidí. Hvězda byla původní, jediná láska s trvalou pozicí prvenství. Jediná osamocená, první, bez pokračování. Křehká, sametová, zjizvená Hvězda. Hvězdu nikdo nepoznal, ale Lia se o to pokoušela. Naplňovalo ji to. Pronikala do jejího života pitomostí, systematicky, bez ohledů. Věděla, o kolik je Hvězda starší, a věděla, že to ukracuje její život. Chtěla se zabít. Po setkání už ne. Měla pocit prodloužení.

Po patnácti společně užitých letech se to změnilo. Hvězda se ztrácela a Lianě připadalo vlastní tělo mladé, poprvé krásné. Třicetileté neopotřebované tělo. To prodloužení už neplatí. Je neplatné. Je to zapomenuté. Setkání s Hvězdou přeneslo Lianin svět do paralely. Mír. Je mír v této zemi. Věděly obě, co je příslušné. Pravé. Co znamená slib. Zrada se trestá pamětí. Hvězda zradu neodpouští, necítí oprávnění. Netrestá. Mučí každého bytím. Vytrvale zůstává. Nová doba plastových odlitků zdobených rozněžňujícími potisky je také paralelní. Hvězda je. Vychýlila nebytné pro další možné protnutí. Předpokládaná rychlost doteku neexistuje. Hvězda na dotek věří méně než před nějakým časem. Obává se zvratu zradou. Msta je Lianino řešení. Popření skutečnosti. Obě společně pracovaly na Hvězdinných snímcích. Lia původně chtěla být nějakým způsobem kreativní. Nakonec to opustila a točila pro Hvězdu. Původně byla divným obtloustlým dětským zatracencem. Teď řídí Caravellu, nádherná od pasu nahoru, v novém životě, mučena povolenou zradou.

Vědění možnosti absolutního zničení ji utvrzuje, že ještě není konec cest.