Sumako Koseki - butó workshop v Praze

Workhop butó s japonskou tanečnicí a choreografkou Sumako Koseki proběhne 16. až 19. února 2018 v Praze.

Pokud jde o butó, vzniklo mnoho nedorozumění – bývá považováno za tanec přízraků, něco děsivého a podobně. Ale v butó jde o hledání světla v temnotách, jde o to, aby světlo bylo v temnotě vidět jasněji. 

Program: fyzický trénink zaměřený na dech a vitální energii Ki, cvičení s imaginací (animální tělo, předci, prázdnota, tanec samurajů), evokace zasunutých vzpomínek, podvědomí a kolektivní paměti, stav chaosu a odosobnění jako zdroj pohybu a jeho transformace do formy, rytmu a choreografické struktury

Profil účastníka: vhodné pro každého, kdo se zajímá o práci s tělem, zkoumání a rozvíjení funkcí těla a mysli, pro umělce a studenty performativních umění, tance, divadla, vizuálních umění, antropologie

Kde: Slavoj Holešovice, Praha

Rozvrh:
Pá (16. 2.) 15.00–20.00 
So (17. 2.) 9.00–16.00 
Ne (18. 2.) 9.00–16.00 
Po (19. 2.) 14.00–18.00

Účastnický poplatek: 3 500 Kč

Rezervace: v případě zájmu o účast nám pošlete stručný motivační dopis, vaši rezervaci potvrdíme do dvou týdnů

Informace a registrace: Kateřina Bilejová, E bilejovak@jinonice.cuni.cz

Sumako Koseki je japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó. Jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Na University of Tokyo studovala východní a západní filozofii a psychologii. Spolupracovala s významnými umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). Sumako Koseki učí divadelní umění, performance a tanec butó v Japonsku a dlouhodobě umělecky působí i v Evropě. Od roku 2002 pořádá workshopy v České republice a publikum mělo možnost shlédnout zde několik jejích představení. Kromě tance butó její tréninková metoda vychází ze starých japonských divadelních technik a bojových umění, jejichž důležitou součástí je vědomá práce s vitální energií Ki a dechem prohlubující naší vnímavost. Sumako označuje tanec butó jako  tanec na hraně, kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Jako samuraj či zvíře v mezní situaci je tělo schopné reagovat bezprostředně, mimo logické myšlení. Prázdné (mrtvé) tělo je zde klíčovým pojmem. Ve stavu odosobnění může interpret evokovat archaické vzpomínky zakódované v našem  plazím mozku  nebo  DNA . V bezprostředním tanci se můžeme dotknout chaosu a stínů našeho podvědomí, ne však proto, abychom v nich zůstali. Skrze otevření plodného pole kolektivní paměti můžeme sdílet s publikem hluboké emoce.

FB událost: https://goo.gl/mwJLrw