TEREZA SMETANOVÁ & LUBOŠ VLACH: GARLIC SPEAKER

 

 

Knoblauch und sein apostelen Damen

(česnek a jeho apoštolské dámy)

 

Knoblauch Vlach – der große Mann

(česnek Vlach – ten velký člověk)

ich möchte mit ihn immer sein

(chci s ní pořád být)

schöner Knoblauch

(krásný česneku)

ich möchte dein Vogel rauchen auch

(XXX)

 

kruci písek

další necesty výsek

sotva už se ploužil

ocitl se v louži

přestával toužit

elegii složil

znovu ožil

zazdil vše co prožil

zrušil cestě cíl… obrazil

hořkost vypil do dna

ke všemu se doznal

opustil ho strach z výšek

zbavil se výčitek

představil si zítřek

 

woher sind deine Lieben

(odkud jsou tvé lásky?)

deinen zwölf Sonnen?

(tvých dvanáct sluncí?)

hinter die Berge unter die Meere

(za kopci… pod moři)

sie warten auf deine Worte

(čekají na tvá slova)

wie ein Hund auf seinem Führer

(jako pes na svého vůdce)

 

najednou pochopil všechno

navštívilo ho světlo

dál už by to nešlo

takže ze všeho sešlo

co ho trápilo odešlo

navštívilo ho koma

cítilo se v něm jak doma

zalomcoval jím kašel

už to bylo takřka v háji

když v něm vněm sebe našel

sebral se a šel

zčista jasna ocitl se opět v ráji

počal v něm nový svět

vrátil se zpět…

 

liebe Knoblauch komm zu mir

(milovaný česneku pojď ke mně)

ich warte ganze leben hier

(čekám tě celý život)

im Himmel Abgrund – Arbeit macht frei

(na nebi propast – práce dělá svobodu)

ich bin deine Lorelai

(jsem tvá Lorelai)

 

zbyla jí jen vůně

před níž není útěk

zůstala po něm

jen hromada

česnekových slupek

 

:[ nebuď hloupej

na vůních se houpej

nebuď k sobě skoupej

 

pokud vůni řekneš nesmrď

přichází k tobě smrt ]:

 

ich bring dich um

(zabiju tě)

die Seele ist dumm

(protože duše je hloupá)

 

a to je důvod

> trans transparent

proč dělníci i dělnice

musí stahovat trencle

GARLIC SPEAKER

 

 

 

 

 

Autopilot

(21. 11., Rumburk náměstí – čekání na bus…)

 

chtěla bych se cítit méně nesvá

když po šichtě váznu ulicemi

s prachem ve vlasech

v mizerných montérkách

a vytahané bundě po mrtvém

kolegovi s rakovinou hrtanu

 

jak

špinavá krysa

 

sama už se nepoznávám

 

páteř mi těžkne

základní suro/vinou

prohýbám se

Budvarem v plechovce

zbytek nákupního seznamu

městnám pod osvícený stromek

k ostatním

 

možná jsem se opustila

 

vánoční koule

funí náměstím

zabalené

v kožíšcích z plastu

z vietnamského domu

módy

 

dřív než jsem se stihla potkat

 

až zavře masna

zbyde jen pár černých

pasažérů v kapucích

u zaniklé textilky

kde staví

autobus

a já

 

jestli to jsem vůbec já

 

někdo

autopilot

s růžovými sluchátky

s/věšenými na krku

samotná nastoupím

kam nechci

samotná vystoupím

kam nechci

mezitím se usměju

jestli se vůbec usměju

na ty známé rysy

v odrazu skleněné tabule

Tě muckám… pusinkuji…

až k naprostému vyhlazení

su ten Tvůj na česneku

zmizím Tě abys

mohla se vrátit

ztrácím Tě k nalezení

abych Tě mohl klátit

je to k zbláznění

ale muckám Tě dál

na protest vůči Tvým trampotám

šepotám ššš

i když dalekosáhle dál sám

než kam do/sáhnu

aniž se hnu

ztrácím se v bezednu

 

sehnu se

su Tvá vonuce in nuce

su láskou přinucen/a

opět se nalézám

 

pronikám aniž vím kam

nejsem tady sám

to nikdy

když se mne dotýkáš

pláčeš pláču pláčeme

páč pláč je sabotáž

 

puclíčku

 

doufám a přeju si

 

:-)

 

 

 

 

JAJNÍČKOVI

 

znám jednu velkou zahrádku

kde hedvábná je tráva

tam tančila bych po nocích

a békala jak kráva

 

znám i malou chaloupku

kde voní česnek jabkem

tam četla bych ti pohádku

a …(vypískáno:) až se zamknem…

čč mňáu

 

 

 

 

(VEŠKERÉ KNIHY TEREZY SMETANOVÉ A LUBOŠE VLACHA K DISPOZICI NA http://www.spodniproudy.cz/edice-dno/)

 

 

 

Luboš Vlach – fotila Tereza Smetanová
 
Tereza Smetanová – fotil Dušan Matuška