Umění a slast koexistují

Velice silná kniha; během dvou hodin četby jsem: byla vzrušená, brečela jsem, blouznila, byla smutná, šíleně jsem se smála a nakonec byla znechucená….. – přinášíme recenzi na román Ano od současné řecké spisovatelky Margarit Karpanou (vydalo nakladatelství Malvern jehož produkci máme standardně na pultu).

Karapanou Margarita Ano Velice silná kniha; během dvou hodin četby jsem: byla vzrušená, brečela jsem, blouznila, byla smutná, šíleně jsem se smála a nakonec byla znechucená.

Hrdinkou, pisatelkou je Lora - maniodepresivní spisovatelka. Velmi otevřeně až naturalisticky popisuje své zážitky z kliniky i mimo ni; zajímavou postavou je „můj malý schizofrenik“, s nímž na začátku knihy prožívá krvavé orgiastické hrátky na zahradě léčebny. Myslí si, že je mu patnáct let. Později jí prozradí, že má třicet pět a je profesorem světové literatury – a také vydávaným básníkem. Poté se jejich setkávání změní v rozhovor o literatuře, i když poněkud nekonvenční: „Pohlaď mě na prsou,“ říká mi. „Jemně…Líbí se mi do hovorů o literatuře zapojit i tělo…Akademici, ti blbci, nechápou…Literatury se musíš dotknout, stejně tak, jako se dotýká ona tebe, tělesně…(Karapanou 2007, 45). Což je myslím velice podmětné.

Překvapil mě výčet maniodepresivních spisovatelů: Wirginia Woolf, Edgar Allan Poe, Schumann, Ezra Pound!, Lord Byron… Wirginia Woolfová řekla: „Když člověk nepíše, jakou má pak život cenu?“ A v jednom dopise: „Šílenství je ohromná zkušenost, kterou by nikdo neměl podceňovat: v jeho lávě nacházím ještě dnes podstatu a materiál svého psaní…“ (Karapanou 2007, 46). Nebo jiné podivnosti: Marcel Proust si pokoj, kde psal, obložil korkem, by ho nerušil žádný zvuk, Flaubert četl Madame Bovary nahlas, přecházel přitom sem a tam po pokoji, aby slyšel zvuk vět…( Karapanou 2007, 46) Umění a slast koexistují. (tamtéž).

Lora hodně souloží. Mluví také hodně o Bohu, Ďáblu a sebevraždě. V noci volá na Sexy lines. A abych nezapomněla – má fenku jménem Luka, která přečetla všechnu Lořinu literaturu o psychoterapii a maniodepresivitě a chce získat Nobelovu cenu. Od Ice (což je „náhodou“ jeden z jejích bývalých psychiatrů) dostala dalšího psa, kterému říká podle jednoho ze svých léků – Clopixol. Clopixol sní o kariéře bluesmana. A na svých deset měsíců je velmi erudovaný: „Lacan, Derrida, Deleuze, Kristeva mě štvou,“ říká najednou Clopixol. „Jsou obskurní.“ (Karapanou 2007, 232).

Ice Loru miluje a vydrží toho opravdu hodně – například sledovat milostné hrátky maniodepresivní prozaičky beroucí lithium, jejího hašišového přítele ze Sexy lines a jiné lahůdky; Ice často pláče. Upřímně nechápu, proč si nenašel někoho jiného. Každopádně byl vytrvalý, až se Lora nakonec zamilovala – a proto to znechucení na konci – poslední část knihy je až trapně idylická a nacukrovaná. I když…na předposlední straně je nabídnut zajímavý přesah: „Ici, co je to Iniciace?“ ptá se ho Lora. „První stadium Iniciace je bolest,“ odpovídá Ice, „to, co jsi cítila celý život. Druhé stadium Iniciace je radost, euforie…“ „Ale co je to doopravdy?“ Ptá se Lora. „Připravuješ se na Boha…“ (Karapanou 2007, 247) Nakonec se nekonečně něžně pomilují a on se jí zeptá, jestli si jej vezme; odpověď známe.

To je opravdu až příliš vypjatě idealistické v kontrastu k předchozím Lořiným běsům. Napadá mě analogie k unio mystica – Ice možná neexistuje. Potom oceňuji i závěrečnou část.

Ještě jedna spojitost - tentokrát s Laurou Palmerovou. Laura (výslovnost Lóra) § Lora. Obě bojují s démonem, jen Laura nepřežije.

Margarita Karapanou Je škoda, že v knize nejsou uvedeny žádné informace o autorce. Při bližším zkoumání: „přeloženo z řeckého originálu“ a věnování: „pro Ice – Alexandra Adamopoula“ . Zdá se, že kniha je autobiografická. A Ice existuje. Ach jo. Ale přesto je tak trochu šaman…

Jana Orlová ( http://jana-o.blog.cz )

Margarita Karapanou – Ano
Malvern 2007
Překlad: Kostomitsopoulos Denis
Počet stran: 280
e-shop: www.poli5.cz