Václav Hájek - Třetího a čtvrtého dubna dva tisíce osmnáct (v jedenácti částech)

I Jaro

A najednou je tu jaro

Hmyz vylezl rychlostí blesku

Je to neuvěřitelné

Pokaždé si říkám:

Bude alespoň minuta klidu

Mezi mrazivým nečasem

Plískanicemi, dešti,

Nervovými problémy

A momentem

Kdy opět vyleze hmyz??

Ne, nikdy ne!!

II U řeky

Zákazy zatím jen zapouštějí kořínky

Ale policejní hlídka

Již kontroluje přípravy

WC, galerie a café dosud uzavřeno

Téměř poklid v povětří

Pod mosty, mezi mosty.

III Pod

V podkameří v kavárně

Už je jedno

Jestli zírám jenom do sebe

Stejně je tam díra

Do pekla

Ne do nebe.

IV Hmyz

A večer hmyz zas opadá

Z dosud holých větví

Do svých skulin.

Brzy ráno

Ti, co přežili první den,

Vniknou škvírami

Do děravých snů.

V Studiolo

Pak se připojit

A zase se odpojit.

VI Výš a výš

Díky bankovnictví na vzestupu

Navýšit si kontokorent

O nové obavy

O nové hrozby.

VII Čekání

Čekat

A v tomto očekávání

Se netěšit

Ale jak se lidé jednou dohodnou,

Že půjdou za zábavou,

Tak musí dostát

Této Smlouvě smluv.

VIII Intermezzo

Nerozumět není jednoduché. Udržovat se v neúplném rozumění, v nesamozřejmém atd., i když si myslím, že „To“ přece dobře znám, dá celkem práci. A také vznikají nepříjemnosti z toho, že mě moje okolí může považovat za idiota.

IX Druhý den jara

Cyklista zběsilého vzhledu

Řičí na ženu před sebou:

„Nevrť tou prdelí,

Kdo se má na to koukat, vole!“

Nad námi krouží vrtulník,

Na holých stromech

Dává vědět ptactvo o neklidu.

X Před hospodou

„Já s ní dlouho nevydržim,

Já si myslim, že né,

Já to vidim tak na další víkend.“