Varlénovský komiks

Nový komiks vyvstal tam, kde jej nikdo nečekal a to v podobě jaká není zrovna běžná. Metakomiks na hranici života a poesie. Underground? Jistě. V mediích se o tom těžko kde jinde dočtete.

Básník, dramatik a dvorní skladatel kapely Ruce naší Dory – Sigismund de Chals, se výtvarným pracím (nepočítámeli divadelní plakáty a obálky samizdatu) ještě onedávna nevěnoval. V podstatě i dnes zůstává těžiště jeho tvorby v divadelních hrách a poesii. Teprve výzva Silvy T., aby dodal libreto pro komiks jej zavedla do tohoto žánru. K všeobecnému překvapení totiš SdCh na výzvu přistoupil, během krátké doby nastudoval stylové prvky, načetl desítky komiksů a vytvořil na otivy konceptu amatérského božství barokního hrdinu Červeného Amadea.

Ovšem s výsledkem ne zcela spokojený SdCh (ač nadále se Sylvou T. spolupracuje) se obratem vrhá na vlastní komiks, kde již obstarává i výtvarnou složku a to formou klasické koláže převáděné xeroxem do černobílé barvy. Varlén, již plně autorský komiks, je pak nadžánrovým dílem zcela na hraně umělecké výpovědi. Jde o metatext (samozřejmě s možností různočtení) kombinovaný s metaobrazem obsahovým i významovým. Jestliže se Jiří Kolář dostal ke koláži, aby touto formou vytvářel poesii beze slov, SdCh vytváří poesii symbiózou obrazu a textu. Ve své podstatě zůstává Varlén vskutku i deníkem (jak zní jeho podtitul), svědectvím o umělcovi existenci a realitě která jej drtí a kterou jejími prostředky drtí zase on ji. Nový komiks? Nová poesie!