Velký pozorovatel a mistr fabulace

„Je takové místo,“ řekli Bernátovi v rozdělovně práce. „Místo, kde se pletou košíky. Nic lepšího teď není,“ píše Ádám Bodor, výrazný představitel současné maďarské prózy, v jedné z krátkých povídek ze souboru nazvaného téměř nadreálně Návrat k sově. Jejich společným rysem je silná příběhovost...

Návrat k sově„Je takové místo,“ řekli Bernátovi v rozdělovně práce. „Místo, kde se pletou košíky. Nic lepšího teď není,“ píše Ádám Bodor, výrazný představitel současné maďarské prózy, v jedné z krátkých povídek ze souboru nazvaného téměř nadreálně Návrat k sově

. Jejich společným rysem je silná příběhovost zasazená do všedního dne prostých lidí. Příběhy představují jakýsi drobnohled do určitého místa Sedmihradska: zachycují krátký časový úsek, například jedno odpoledne. Tento detailní pohled vyžaduje pozorné čtení, ba přímo neustálou pozornost- styl Bodora je precizně popisný.

Zpočátku však, než si na podobně psaný text zvykneme, nám může činit potíže rozeznat, co je opravdu důležité, z kterého naznačeného detailu či zápletky se vyvine motiv. Na druhou stranu je takovéto vyjádření schopnost nás skutečně „dostat do děje“ a prožívat s hrdiny různé časové prodlevy a nudu, často dlouhou, tísnivou, na hranici snesitelnosti. Děj se v určitém místě zastaví a jako by se mu nechtělo dál- dostáváme se do stavu bezvětří, ne-pohybu, prázdnoty. Samota je ovšem všudypřítomná. Dialogy v pravém slova smyslu u Ádáma Bodora nenajdeme- pokud spolu postavy hovoří, jedná se o tříštící se monology. Slova jako by procházela skrz příjemce a vracela se k tomu, kdo jej vyslovil- do prázdna.

Tyto chvíle jsou však jen předehrou k neočekávanému vyústění, k rychlému konci. Každodennost plyne dál, někdy je zajímavá a vnitřně dramatická, ale někdy také ne. (Slovo vnitřně je u Bodora velmi důležité, protože postavy své city nedávají nikdy explicitně najevo- poznat se dají jen skrze jednání.)

Bodor je velký pozorovatel a také mistr fabulace: nutí čtenáře, aby zpomalil své myšlení a zajímal se o člověka a o prostředí, které je kolem něj. Ve spisovatelově světě je člověk s životním prostředím stále ještě pevně svázán, obzvláště dobře je to vidět v povídkách situovaných přímo do přírody. Snad právě díky uměřenosti výrazu, který zároveň na čtenáři vyžaduje úplné otevření se textu, nám jeho povídky zůstanou v hlavě dlouho po přečtení.

Doporučení: dávkovat pomalu. Nikoli ovšem jako četbu přebrd spaním.

Jana Orlová (http://jana-o.blog.cz )

Ádám Bodor- Návrat k sově
Dauphin 2009
Na pultu ZDE