Vladimír Mikulka - Z deníčku dobrého syna

...(Volá otec)

Ahoj, co se děje?
Zvonil ti telefon?
Jasně, že zvonil, když mi voláš... 
Tak to byla máma.
???
Je na nákupu, možná, že něco potřebuje.
Aha.
Zvonil mi telefon. 
Tak to se musíš podívat, kdo ti volal, a zavolat mu zpátky.
Mně to napsalo, že to byla Chalupová.
Aha, tak to musíš zavolat Chalupové...
Myslel jsem, že si volal.
Nene, to jsem nebyl já.
To je jedna kantorka, jestli jí znáš.
Znám.
Tak se u nás ještě do Vánoc stav. Ahoj.
Ahoj.

...(opakování je matka moudrosti)

Ahoj matinko, tak já jen hlásím, že dnes večer přijedu někdy kolem deváté.
To je dobře, že voláš, už jsem se bála, že jsi na to zapomněl. V kolik přijedeš?
Asi tak v devět. Ráno musíme do té nemocnice vyrazit už někdy kolem půl šesté.
A nebylo by teda lepší, kdybys přijel už dnes a přespal tady?
No jasně, že bylo, vždyť říkám, že přijedu dneska večer v devět.
Cože? Já tě strašně špatně slyším, pořád tady řve ta pitomá televize.
Že dneska večer přijedu asi v devět, přespím u vás a brzo ráno pojedeme do nemocnice.
No jasně, vždyť jsi to říkal už třikrát. Takže teda přijedeš už dnes večer, to je rozumný.
Přesně tak. Dneska večer. 
V kolik asi hodin?
V devět.
Dobře. No tak hlavně, že jsi na to nezapomněl.

...(hovoříme s matkou o skonu Fidela Castra)

Tohodle darebáka mi teda líto fakt není.
To ne, ale jedna věc se mu upřít nedá... 
???
...bejval to zamlada moc hezkej chlap. 
Tak on třeba Heydrich byl taky docela fešák. 
Heydrich byl studenej čumák. Tyhle jižani maj šarm. 
Hm.
A taky, že konečně jednou umřel někdo ještě starší než jsme my s otcem.

...(Small talk při nedělním odpoledni)

OTEC: To auto zaparkovaný před domem je tvoje? Má nějaký jiný dveře.
JÁ: ???
MATKA: On nemyslí, že má jiný dveře, jen že mají jinou barvu.
JÁ: No ale ty dveře jsou pořád stejný, nic se s nimi nedělo.
MATKA: Takový žlutý.
JÁ: Ale to auto je přece celý červený.
OTEC: To bude tím, jak do mě naboural vedoucí tady toho autoservisu, musel to pak vyklepávat.
JÁ: Jo aha, vy myslíte vaše auto. To, co je v garáži.
OTEC: Máš tam jiný dveře.
MATKA: Taky kola jsou nějaký divný.
OTEC: To je od toho, jak mi na auto spadnul ze střechy ten chlap, co opravoval stodolu.

...(Malé rodinné drama s vůní zemního plynu)

Tak proč mám teda platit devět set, když to bylo vždycky třista?
Není to devět set, je to pět a půl tisíce, protože jste od dubna neposílali zálohy vůbec, a i předtím měly občas špatně napsané číslo účtu, takže nedošly. Je to za plyn za celý rok, spotřeba mínus zaplacené zálohy.
Ale vždycky jsme platili tři stovky a najednou chtějí devět set.
Devět set byla nová záloha, kterou vám spočítali ze všeho dohromady, když jste přestali platit. Už jsem se s nimi domluvil, že když zaplatíte celý nedoplatek, vrátí zálohu zpátky na tři stovky. 
Tak proč máme platit devět set?
Nemáte platit devět set. Musíte zaplatit nedoplatek pět a půl tisíce a pak bude záloha zase ty tři stovky. 
Proč mi to nedali vědět?
No… posílali vám upomínky.
Záloha devět set je podvod, copak jsme spotřebovali třikrát tolik plynu?
Jsou v tom započítané ty nezaplacené zálohy. 
Byl jsem v té jejich kanceláři v Dejvicích a říkali mi, že je všechno v pořádku, že nic platit nemusím.
To ale mluvíš o účtech za telefon. Tohle se týká plynu, ta firma sídlí na Moravě.
Mají v tom strašnej bordel. 
No, upřímně řečeno, zmatek jste v tom dělali spíš vy.
Jak můžou z ničeho nic chtít devět stovek místo tří? Křičet z okna by bylo lepší, než se s váma na něčem domlouvat.

...(aneb Divadlo tento týden nebude)

Snažím se rodičům dohazovat lístky do divadla, aby si místo vysedávání u telky udrželi kontakt s nejžhavějším vřením české kultury. Tenhle týden byl ovšem poněkud smolný. Na Vinohrady se sice rodiče moc neženou, ale po poslední návštěvě už jim trochu otrnulo, takže se na premiéru Feyedaua docela těšili. Jenže byla odložená na leden. Že jsem jim mohl coby náhradu věnovat své vlastní lístky do Činoheráku, kteroužto premiéru sám nestíhám, mi došlo, až když jsem vstupenky vrátil. Chvilku jsem váhal, jestli nemám do divadla znovu zavolat, být za blbce a dožadovat se právě vrácených lístků. Pak mi došlo, že se ta nová inscenace jmenuje Urna. Asi to všechno raději nechám, jak to je

...

Při vyměňování kapajícího kohoutku tajně poslouchám hovory na rodičovské zahradní párty. Popíjí se víno a pomlouvají se mladí - účesy, zvyky a různé mladické nepřístojnosti. Průměrný věk účastníků zahradní párty se pohybuje kolem osmdesátky, řádnou nakládačku tudíž dostávají všichni mladí pod šedesát.

...

1/ Po hodině sekání rodičovské zahrady je dobrý syn o poznání tolerantnější k výmyslu eurobyrokratů omezit splodiny motorů u motorových sekaček a jiné podobné havěti.

2/ V průběhu téže hodiny si dobrý syn bolestně uvědomí, že sekání i splodiny představují mnohem menší komplikaci, než starý otec, který už sice sám sekat nemůže, ale zato může celou dobu chodit za vámi a radit, jak správně sekat.