Vladmír Mikulka - Z deníčku dobrého syna 2017
Jedeme s Kateřinou lyžovat do Alp
Otec: Tak hlavně se vyhýbejte kopcům.
Divadelní sen s rodiči v hlavních rolích
Otec s matkou se snaží vnutit cédéčko s mými sebranými divadelními recenzemi Davidu Drábkovi. Vehementně ho přesvědčují, že je to výborné čtení a bude se mu to určitě líbit. Drábek si netroufá slušně vyhlížejícím starším lidem otevřeně odporovat, ale tváří se poněkud kysele.
Pády
Jdeme s otcem do nemocnice na kontrolu kardiostimulátoru. Podrobně popisuje svou včerejší příhodu: spadnul v metru na jezdících schodech, natloukl si nos a cestou domů mu z něj nezastavitelně crčela krev. V nemocnici pak děsí všechny, s kým mluvíme - od dámy v recepci až po kardioložku - větou, kterou zařazuje okamžitě po pozdravu: "Nevyděste se, kdyby ze mně začala téct krev".
Cestou zpátky skromně pyšným tónem dodává: "A máma se ti pochlubila, že včera spadla taky? Slítla na Bořislavce do díry v chodníku, nemohla se z ní dostat ven."
Rodiče telefonují z chalupy (abridged)
MATKA: Ahoj, musíme se domluvit, kdy nás odvezeš do Prahy. Musíme tam vyřídit nějaké nutné věci.
JÁ: Myslíš tu kontrolu plynu? O tom jsme se už s otcem domlouvali, u toho být nemusíte.
MATKA: Taky včera volala ta otcova kolegyně, že má pro nás med. To u ní vyzvedneš ty, viď?
JÁ: Jojo. Ale kvůli tomu do Prahy taky jezdit nemusíte, pokud nechcete. Pokud ale přijet chcete, tak vás odvezu, to není problém.
MATKA: Zeptám se otce... Víš co, já ti ho dám. Domluv se s ním.
JÁ: Nenene, počkej, s otcem jsme o tom už několikrát mluvili, a vždycky říkal, že pokud není nutné jet do Prahy kvůli plynu, zůstanete raději na chalupě.
OTEC (bere si telefon): Musíme jet do Prahy kvůli tomu odečtu plynu.
JÁ: Nemusíte, stačí, když tam budu já. Ale jestli do Prahy jet CHCETE, tak si řekněte a já pro vás přijedu.
MATKA (volá zdálky) Rozhodni se, jestli chceš jet do Prahy nebo ne!
OTEC: Máma tu teď na mě teď křičí, že do Prahy jet nechceme.
MATKA (volá zdálky): To jsem neříkala! Vladimír chce, aby ses rozhodnul.
OTEC: To je s váma peklo… Počkej, já ti dám matku, tak se teda nějak domluvte.
MATKA: Stejně tam musíme jet kvůli tomu medu.
JÁ: Kvůli medu to nutné není, ten budu vyzvedávat já. Ale pokud do Prahy jet CHCETE, tak si řekněte, já vás odvezu, fakt to není problém.
OTEC (volá zdálky): Musí se jí zatelefonovat a domluvit s ní ten med.
MATKA: Otec říká…
JÁ: Jasně, já ho slyším, řekněte mi na ní číslo.
MATKA: Já to dám otci, domluvte se nějak.
OTEC (bere si telefon): Musí se jí zatelefonovat kvůli vyzvedávání medu.
JÁ: Já vím, tak mi dej, prosím, to číslo.
OTEC: Ale to mám v Praze.
JÁ: Vždyť jsi říkal, že ti včera telefonovala?
MATKA (volá zdálky): Máš ho v mobilu.
JÁ: No tak vidíš.
OTEC: Mám ho napsaný v Praze.
MATKA (bere si telefon): Otec má to číslo v mobilu, ale neumíme ho tam najít.
JÁ: Aha. No to je jedno, já ho tu nějak zkusím zjistit…
OTEC (volá zdálky): Stejně musíme jet do Prahy kvůli plynu.
MATKA (volá na otce): Nehledej to číslo, protelefonujeme hrozný peníze, než ho najdeš.
JÁ: Víš co, tak to číslo zkuste v klidu najít a kdyžtak mi pak ještě zavoláte, jo?
OTEC (volá zdálky): Mám ho tu napsaný! (diktuje z dálky číslice, matka je hlasitě opakuje)
JÁ: No tak výborně. Takže domluveno. Mějte se.
MATKA: Ještě ti zavoláme, jestli nebude nutný jet do Prahy kvůli tomu plynu, musíme se s otcem domluvit.
JÁ: A na chalupě je všechno v pořádku?
MATKA: Je tu moc hezký počasí.
JÁ: Tak príma, mějte se, ahoj.
MATKA: Ahoj.
Snídaňový small talk
JÁ: Koukám, že máte v ledničce šunku, kterou jsme kupovali už před týdnem. Musíte to jíst nebo se zkazí.
MATKA: My to jíme, otec má uzeniny rád a jí je každý den.
JÁ: No to je hezký, ale tu šunku jste celý týden ani nerozbalili. Už bude nejspíš hnusná.
MATKA: Dám jí do mrazáku.
JÁ: To je nesmysl, dávat šunku do mrazáku, buďto jí jezte nebo vůbec nekupujte. Uzeniny nevydrží.
MATKA: V mrazáku vydrží.
JÁ: Lepší by to bylo jíst.
MATKA: Copak je nejíme? Strčím jí do mrazáku.
JÁ: No tak si do toho mrazáku nastrkejte, co chcete, mně je to konec konců jedno.
MATKA: Nemusíš se hned urážet.
(přichází otec)
MATKA: Otče, slyšíš,? Vláďa říká, že musíme dát šunku do mrazáku, jinak by se mohla zkazit.
(z cyklu Partie, ve kterých se nevítězí)
Rodiče vyprávějí o pravidelném letním setkání se svými kamarády 80+
…ona je dost tlustá, a jak si sedla na kraj lavičky, tak ta se s ní převážila, spadla a praštila se o hranu krbu do hlavy. Běželi jsme pro doktorku, co bydlí vedle, ta ale jen zastavila krev a zavolala do hořovické nemocnice pro sanitku. My jsme tam pak s holkama seděly u krbu dál a najednou se divíme, že další kolegyně, která je normálně strašně výřečná, zůstala nějak podezřele dlouho zticha – a ona byla úplně ztuhlá, vůbec nereagovala, musela pro ní přijet z Hořovic další sanitka. Její manžel jel autem za ní, jenže v Hořovicích mu došel benzín a nemohl najít pumpu, tak jezdil po městě, až narazil na chodník a udělal díru do pneumatiky a musel v tom vedru měnit kolo. Pak až do konce pořád jen nadával, že to celou dobu říkal, že je moc velký horko a že by se žádná oslava konat neměla. No ale aspoň ti zbyl docela velkej kus dortu. Šampaňský ne, to jsme vypili všechno.
Domlouváme odvoz na chalupu
MATKA: Ahoj, je nejvyšší čas, abychom se domluvili kvůli té chalupě.
JÁ: No to jo, už se vám kvůli tomu snažím dva dny dovolat, ale měli jste oba dva vypnuté telefony.
MATKA: To je pravda, zrovna teď jsem se na něj podívala a byl vypnutý. Tak kdy přijedeš?
JÁ: Necháme to, jak jsme se domluvili, jo? Dneska se stavím někdy kolem poledne, vysadím vás na chalupě a pojedu dál do Plzně na festival.
MATKA: Je pěkně hnusně.
JÁ: To teda jo.
MATKA: Otec říká, jestli by to nešlo udělat tak, že bys nás ještě dneska zase odvezl zpátky do Prahy.
JÁ: To nejde, já pak budu až do neděle v Plzni na festivalu.
MATKA: Mně se tam teda moc nechce. A otci už vůbec ne.
JÁ: No tak chcete zůstat v Praze? Je fakt hnusě. To přece není nic povinného, jet na chalupu. A na jedno odpoledne by to byla vyslovená blbost.
MATKA: Vždyť víš, že se mi tam nikdy moc nechce.
JÁ: Tak to necháme, až se zlepší počasí?
MATKA: Je tam v mrazáku spousta zeleniny.
JÁ: No počkej, zelenina je v mrazáku už asi měsíc, to je úplně jedno, jestli tam zůstane dalších pár dní.
MATKA: A taky chleba a brambory.
JÁ: Hele…
MATKA: No jasně, já vím, brambory a chleba se dají koupit i v Praze.
JÁ: No tak vidíš. Takže teda chcete jet nebo nechcete? Pokud se vám nechce, tak to nedává žádný smysl. Zpátky do Prahy vás ale můžu odvézt až o víkendu.
MATKA: O víkendu, to je sobota nebo neděle.
JÁ: Přesně tak.
MATKA: Otec se ptá, jestli bys nás nemohl vzít zpátky do Prahy už dneska, že bychom vzali z mrazáku zeleninu a brambory a nezůstávali tam v tom hnusným počasí.
JÁ: Dneska to nejde, já pak jedu do Plzně. Ale nemusíte tam jet vůbec, klidně můžete zůstat v Praze.
MATKA: Musím se zeptat otce. Víš, jak mu na té chalupě záleží. A je tam ta zelenina.
chvíle nepřehledného dohadování mimo telefon
OTEC (otráveně volá z hloubi pokoje): No tak tam teda pojedeme, když na tom oba trváte.
MATKA: V kolik pro nás přijedeš?
JÁ: Někdy kolem poledne.
MATKA: Oběd vařit nebudu.
JÁ: Tak dobře, počítám s tím. Ahoj.
MATKA: Ahoj.
Pravda vždycky vypluje na povrch
MATKA: Taky musíš otci pomoci opravit ty… poličky.
OTEC: Jaký poličky?
MATKA: No vedle v pokoji, musí se to tam připevnit… příčky.
JÁ: V pokoji se musí připevnit nějaké poličky?
MATKA: Ne v pokoji, v kuchyni, takový ty stupínky. Takový ty stupně, jak se po nich chodí nahoru na půdu. Schody.
JÁ: Schody?!
OTEC: Tam nejsou žádný schody.
JÁ: No tak schody tam jsou, ale myslím, že jsou úplně v pořádku.
MATKA: Ale ne schody, takový to vzadu…
JÁ: Nemyslíš náhodou plot?
MATKA: No jasně, plot! Má vylámaný příčky.
JÁ: Já vím, po obědě se na to podívám.
MATKA: Zelenina se mi poslední dobou taky strašně plete.
Pojede se na třídní sraz (seriál)
úterý dopoledne
JÁ: Ahoj. Pojedete teda v pátek do Olomouce na otcův třídní sraz?
MATKA: No, to se musíme rozhodnout.
JÁ: Kvůli tomu právě volám, abych vám případně koupil lístky.
MATKA: Když my nevíme, kdy tam jede vlak.
JÁ: To není problém, musíte se ale rozhodnout, jestli tam chcete jet nebo nechcete.
MATKA: Dneska ne, jdeme večer do divadla.
JÁ: Počkej, to s tím přece vůbec nesouvisí. Jde jen o to, abyste se vyjádřili.
MATKA: No ale my jdeme dnes večer do divadla. Zítra se poradíme.
JÁ: No tak jo, ale zítra mi dejte určitě vědět, jo?
MATKA: Dobře.
středa
Čekání na telefonát. Nic.
čtvrtek dopoledne
JÁ: Ahoj. Tak jak jste se rozhodli s tou Olomoucí?
OTEC: No my bychom rádi, ale nevíme, jestli tam něco jede.
JÁ: Určitě jede, jen musíte říct, v kolik tam chcete být, já vám ty lístky koupím.
OTEC: Jak nám můžeš koupit lístky, když nevíme, v kolik jede vlak?
JÁ: To se snadno najde. Stačí, když mi řeknete, v kolik tam chcete být.
OTEC: My tam chceme být nejpozději ve dvanáct, ale nevíme, v kolik to jede. Byl jsem na nádraží a nic jsem nenašel.
JÁ: To není nutné, abys chodil na nádraží, já vám ty lístky koupím.
OTEC: (rozčileně) Jak asi budeš kupovat lístky, když nevíš, kdy to jede? Kolikrát ti to mám opakovat?
JÁ: Neboj, já to nějak zjistím.
(delší štrachání, telefon přebírá matka)
MATKA: (smířlivě) Ahoj, tak my jsme se rozhodli, že do Olomouce pojedeme. Jenže nevíme, co s lístkama. Otec byl na nádraží, ale na nic nepřišel.
JÁ: To je dobrý, já vám je koupím, to nic není. Takže chcete tam být nejpozději v poledne, je to tak?
MATKA: Zeptám se otce.
Delší domlouvání, otec v hloubi pokoje brblá, co je to za nápad, kupovat lístky, když není jasné, kdy jede vlak
MATKA: Otec říká, že tam potřebuje být ve dvanáct, ale neví, jak je to s vlaky.
JÁ: Dobrý, nic si z toho nedělejte, já to nějak zařídím.
MATKA: Tak to seš hodnej. A můžeš nás v pátek ráno vyzvednout doma a dojet s námi na nádraží? Je tam hroznej zmatek a vůbec se v tom nevyznáme.
JÁ: Jojo.
MATKA: Tak díky. Ahoj
JÁ: Ahoj.
Telefonujeme otci
S matkou v nemocnici.Po čtyřech hodinách čekání na výsledky magnetické resonance jsme první na řadě, ale doktor odešel na oběd.
JÁ: Vzpomene si otec, že si musí v poledne vzít ty svoje léky?
MATKA: No, někdy jo…
JÁ: Já mu raději zavolám. Aspoň vyzkoušíme, jestli umí vzít ten nový telefon.
MATKA: No, někdy ho vezme… ale raději zavolej na můj mobil, na ten je otec víc zvyklej.
JÁ: Jenže ty sedíš vedle mě, my potřebujeme zavolat otci.
MATKA: Když on na tom novém telefonu spíš jen tak nahodile mačká čudlíky.
Telefonuji otci, mobil je vypnutý
JÁ: Hm. Má ho vypnutej.
MATKA: Vždyť jsem ti to říkala, zavolej raději na můj telefon.
JÁ: Ale my si přece nechceme volat spolu.
MATKA: A jo, vlastně, já už taky blbnu.
JÁ: Ale ne…
MATKA: Otec to s tím novým telefonem moc neumí, budeš mu to muset znovu ukázat (loví v kabelce). Počkej, já ti půjčím svůj mobil, zavolej mu z něj, na ten je zvyklej.
Small talk o cestování
JÁ: A otec trefí, když jede někam sám po Praze?
MATKA: Většinou jo. Docela si to pamatuje, v tomhle je pořád o něco lepší než já. Blbý je, že při tom dost často upadne.
JÁ: Hm hm…
MATKA: Jel teď třeba k té své očařce někam na Smíchov a krásně se vrátil. I když teda dost natlučenej. No jo, já vím, že není hezký, když se tomu směju.
Proslovy
Rodinný oběd. Otec se zatváří významně a bere si slovo
OTEC: A hlavně jsem vám chtěl říct… no… tohle…
dlouhá pauza
MATKA: A takhle to s náma je, když chceme něco říct. Otec si nevzpomene a já řeknu něco úplně jiného, než jsem chtěla.
dlouhá pauza
MATKA: Tak už sis vzpomněl, co jsi chtěl říct?
OTEC: Já už si nechci vzpomenout.
Košík
Můj účet
Kontakt
