Vojtěch Vacek - Jsem nabírán na špičku blesku

...

 

Palmové listy zapletené do vaty

kypí a vzdouvají se v překládanou ocel zbarvenou do dřeva

kyselou a korály trávenou za živa noci

Šumění průzračných nížin

odkrývá obrysy pradávných mléčných kanálů

zaplavených bílou řekou – ještěrkou s přátelským vzorem

Spirálovitá gesta palem zavěšují do vzduchu desatero kraje

Každý je v něm začten ještě dlouho po půlnoci

Později k ránu se sluší vybafnout z dýmky

zdobené reliéfy tažného dobytka

překládajícího plantáže do srozumitelného jazyka dne

 

...

 

O kámen se přerazila kost

Stala se dutou ozvěnou vlastnímu morku

Chybou v asymetrii lomů

Neboť ten její

Hladký na atom

Postrádal neodvratný živel přírody

odlišující puklinu od řezu s vervou

o níž se opírá vše hmatatelné i nehmotné

 

...

 

Zadní brankou vstupuji do zahrady s rozkvetlým zázvorem

Ve spárách mezi kameny klíčí hojivé masti

Chodidly je roztírám po cestě

která ožívá a vlní se zelenkavým třpytem

Na jejím konci couvá k nebi rak

Krásná dívka stojí pod ním se vztyčenou rukou

Chce naposledy sevřít jeho klepeto ve své dlani

Je smutné že rak umírá

ale dívka je samodruhá

Sedí ve vysoké trávě a kolem se mísí poletující mušky s tichým smířením

Měl bych vyjít ze zahrady ven nechat ji o samotě

a po čase se vrátit s hluboce matným prstenem

už je však moc blízko

a já nablízku

 

...

 

Rozumíš gestům vyhynulých brouků

Zatuchlinu ředíš na sklepy

Až se rozvíří prach staveb neobjevených dolmenů

doplísňova zavlhčí čas

Věže budou plynout od oblohy k obloze

v základech se vzedmou oblaka

 

...

 

Cítíš nechutenství z příliš jasných slov

Z pravdy která jimi protéká

a jejíž nedomykavost dobře znáš

Po nocích přichází do tvého kotce

rozeznávat tvary nábytku a lidí

Stavět z nich škaredá puzzle

pro vyděšení dospělých

s nimiž se stýkáš

a s mastným kalem v očích pozoruješ

jak se – po kolikáté už? –

mnoha topoří nedotykadla

 

...

 

Hladina ostrá jako ulita korýše

spřádá si pro sebe malá tajemství nedotvarů a přetvarů

 

Vypadne-li z kapsy mince

hloubka jejího pádu se zdvojnásobí

Uprostřed letu ztupí břit vlny

jejíž pozdější generace se roztříští o břeh

který je pouze rozvážnější vlna

líně se o moře tříštící

 

...

 

Nabírám dusno na špičku nože

a jsem nabírán na špičku blesku

Hřmění v dutinách dne nikdy nebylo čiřejší

Zatímco zaceluji ránu

pod nohama zraje červený pepř –

plevel mezi tichy jimiž hovoříme

Dýchám jako břitva

ale pepř je ostřejší než plíce

Záblesky odkrývají stříbrná ložiska

Chceme si cosi říct

a hřmění těžkne

na dno úst

 

...

 

Ve zdi burácí larví sněm

Co píď to doutník  ̶

ze zdi stoupá dým

Z jedné strany zaznívá:

Začaly se mi tvořit strie představte si

Nojo vážně

A víte že mě také

A z druhé strany:

Strie strie strie

Každý má dnes strie

Podívejte i zeď je má

Fuj ta je hnusná

 

Po půlnoci už disputace dolehla

ke všem obyvatelům okolí

Zdála se jim protivná

a sousedství tak upadlo do nepříjemné melancholie

Ploštice se sešikovaly do výhružných formací

Lípa tiše mízila

Její listy nejsou moderní tak jako dřív

uvědomila si

Sužují je odpudivé strie

 

Sněm skončil dřív než došlo k nepokojům

Vyvinul se ve stanovisko

Ticho se nepozorováno přehnalo

a zanechalo za sebou spící zemi

Před ustanovením doutnala mlčící zeď