Všechny zbytečné tóny jsou zbytečné

Těsně před prázdninama jsme vydali split LP FAQ a Tomáše Vtípila. Přinášíme teď rozhovor s Milanem Holečkem, zakladatelem FAQ, kde přibližuje koncept alba a pár věci okolo toho všeho...

FAQ Těsně před prázdninama jsme vydali split LP FAQ a Tomáše Vtípila. Přinášíme teď rozhovor s Milanem Holečkem, zakladatelem FAQ, kde přibližuje koncept alba a pár věci okolo toho všeho...

Polí5: Proč jste se na split dali dohromady zrovna s Tomášem Vtípilem?
Milan Holeček:
Vlastně by to spíš měla být otázka na Tomáše, protože splitko s námi byl jeho nápad... a nakonec i realizace: nahrával, míchal a masteroval i naši stranu. Jak to vidím já, tak nás spojuje extremismus v přístupu, i když se tohle vyjádření o nás možná nebude lidem zdát zrovna přiléhavý. U Tomáše to asi vysvětlovat nemusím, kdo ho někdy viděl sólově, ví, o čem je řeč. U nás jde o to, že ta kapela je založená na konceptu „všechny zbytečné tóny jsou zbytečné.“ To je mimochodem geniální výrok, kterej jsem někde čet´, ale už dost dlouho se marně pokouším zjistit kde, respektive čí výrok to je. Možná se mi to zdálo. Kdyby mi někdo byl schopen tuhle otázku zodpovědět, budu moc rád. Takže ten náš koncept: netýká se jen tónů, který jsou zredukovaný, jak co se týče počtů v taktu, repetic, žádný unisona, minimum zdrojů zvuku, tak slov – v refrénu se text neopakuje, ale je pokaždý jinej, nebo pódiový prezentace – žádný gesta, prostře hrajem, oči zavřený, shoegaze. A já myslím, že Tomáš tohle dobře vnímá a právě proto nás oslovil.

Polí5: Takže Vás jeho nabídka potěšila?
MH:
Je skvělý, že nás oslovil právě Tomáš! Asi bychom se necukali ani u řady jinejch muzikantů, ale za sebe můžu říct, že Tomáš je jeden z mála, kterej mě nepřestal ani na chvíli zajímat. Jeho věci mám hodně rád a jeho vystoupení jsou velkej zážitek. Když hrál před pár lety u nás v Zajíčkově, přišlo zrovna dost lidí, který na koncerty ani normálně moc nechoděj. Jak jsou to domácký akce, tak člověk nikdy neví, jestli přijdou posluchači nebo sousedi. Tomáš se s vystoupením nepřekvapivě nepáral, bylo to docela hustý. Já byl teda nadšenej, ale že mě za pár dní sám od sebe zastavil na koncert náhodně přišedší soused a iniciativně jeho produkci vychvaloval, to mě překvapilo. V souvislosti s Tomášovými potížemi u poučenějšího publika, které jeho produkci často nezkousávalo, jsem si říkal, že ta nepřipravenost může být velká výhoda.

Polí5: Jak bys popsal hudbu co tvoříte?
MH:
O tom jsem částečně mluvil, já tomu říkal shoegaze ze srandy, protože s tím stylem máme společný jen sklopený oči. Tomáš vymyslel termín darkfolk, což by mě sice nenapadlo, ale líbí se mi to. Důraz na texty a zpěvovou linku je hlavní, všechno ostatní je doprovod, což je ve folku taky. Nebo downtempo, s tím, že to je zase terminus technicus pro kapely trochu jinýho zvuku, než je ten náš. Což je ovšem i ten darkfolk. Ale jo: hrajeme pomalu, potichu, což taky souvisí s tou redukcí.

Polí5: Jak to máte s textama?
MH:
Co se týče tý desky s Tomášem, tak ta je koncepční zrovna tak jako kapela. Z šesti zpívanejch věcí... je tam ještě jedna instumentálka... má pět formu torza rozhovoru, jako bys slyšel někoho telefonovat. Reagoval by na jinýho člověka, kterýho ty ovšem neslyšíš. Jsou to výhradně kusy o komunikaci dvou osob, k čemuž se dokonale hodí i obal od Marka Fexy. A tu formu má i Rilkova báseň „Sluchu mě zbav,“ kterou nahrávka začíná.

Polí5: Co Vy a blízký Pelhřimov?
MH:
My nikdo přímo v Pelhřimově nebydlíme, takže tam ani tolik nepřijdeme a hrajeme tam tak jeden z deseti koncertů. Výborný to bylo v Tygříku, což byl na Pejr naprosto unikátní podnik, ale, co se dá dělat, už neni. Teď je tam ale nová čajovna, která vypadá slibně. Máme radši menší prostory, takže daleko víc děláme akce u nás v Zajíčkově, což sice taky kdysi bývala zájezdní hospoda, ale teď je to spíš hraní v kuchyni, která ale není určitě menší než býval třeba v Praze Újezd, je to velký asi jako ten Tygřík... no anebo ve stodole. Teď tam byli Nevýpaři z Loun, což jsou dlouholetý kamarádi, a hráli skvěle, zrovna tak jako Ruce naší Dory. To byla vydařená akce. V září budeme dělat Zajíčkovskej koncert k desce s Tomášem.

Polí5: Při poslechu FAQ se nedá nevzpomenout na Nico? Já mám pocit, že jste hodně velvetovští, co ty na to?
MH:
Nico máme hodně rádi. Ono když se vysloví její jméno, tak hned většinu lidí napadnou Velvet Underground, přitom má spoustu silnejch věcí na sólovejch deskách. Dneska je to už lepší, ale dřív se ty desky i blbě sháněly. Pomalu už před dvaceti lety jsem si jednu objednával z Ameriky. Hráváme třeba Afraid, což je v originále jen zpěv a piáno, a my to máme v základním triu hozený trochu do All Tomorrow´s Parties. Třeba 60/40, která je z výrazně rockovějšího období, hrajeme velice podobně.
Já si hlavně myslím, že má cenu dělat věci, který nedělá nikdo jinej a její kusy jsem v životě neslyšel naživo. Samozřejmě: člověk si vybírá, co chce hrát, primárně podle toho, co se mu líbí a sám jsem za život stihnul hrát ve třech revivalech velvetů a minimálně o třech dalších vím, ale tohle se mi zdá smysluplnější... i při vědomí, že tady zná Nico daleko víc lidí než nás. Ale to, že má cenu dělat jedinečný věci se samozřejmě netýká jen coververzí.
A ještě bych dodal, že Nico by bylo letos pětasedmdesát a zároveň letos uplynulo pětadvacet let od její smrti.